Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1271/2020

20 Cdo 1271/2020-338

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného P. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, proti povinnému S. Č., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Filipem Opatřilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Vídeňská 676/7, pro 3 371 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 26. listopadu 2019, č. j. -312, t a k t o :

I. Dovolání se zamítá.

II. Oprávněný

je povinen

zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 26 765,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Filipa Opatřila.

O d ů v o d n ě n í :

1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněného usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. -312, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 13. 12. 2018, č. j. -276, který exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Petrem Jarošem, Exekutorský úřad Chrudim, pod sp. zn. 129 EX 53/16, zcela zastavil (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení, resp. exekuce (výroky II. a III.); zároveň odvolací soud uložil oprávněnému povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 128 Kč k rukám jeho právního zástupce.

2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena od 11. 1. 2016 podle vykonatelného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 3. 3. 2010, vydaného pod sp. zn. NZ 27/2010, N 32/2010, notářkou v Šumperku Mgr. Jitkou Heinzovou (dále rovněž „exekuční titul“), za účelem uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3 371 500 Kč. V průběhu řízení povinný navrhl zastavení exekuce z důvodu, že původní věřitel ISDesign CZ, s. r. o. (se sídlem v Praze 1, Smetanovo nábřeží 327/14, identifikační číslo osoby 28985028, dále též „postupitel“), postoupil pohledávku smlouvou ze dne 19. 9. 2014 společnosti GRAND BASSAM Ltd.(dále též „postupník“), které povinný po oznámení skutečnosti postoupení pohledávky závazek v dohodnuté částce 40 000 Eur zaplatil (na základě dohody s postupníkem o splnění dluhu ze dne 15. 10. 2014). Z výsledků dokazování před soudem prvního stupně (s nimiž se odvolací soud ztotožnil) po skutkové stránce vyplynulo, že vymáhaná pohledávka byla postupována ve třech případech, nejprve dne 13. 5. 2013 smlouvou mezi postupitelem IS Design CZ, s. r. o., a Mgr. Martinem Peškem, advokátem se sídlem v Šumperku, Janošíkova 736/2 (uvedené postoupení nebylo povinnému oznámeno ani prokázáno), následně dne 19. 9. 2014 mezi postupitelem a postupníkem (viz shora) a naposledy dne 31. 12. 2015 mezi Mgr. Peškem a oprávněným, přičemž o posledním postoupení se povinný dozvěděl až z návrhu na nařízení exekuce. Postupník a povinný se písemně dne 15. 10. 2014 dohodli, že uhrazením částky 40 000 Eur (ve dvou splátkách) bude dluh v celém rozsahu splněn. Ke dni rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce činil podle sdělení soudního exekutora dluh 3 371 499,58 Kč.

3/ Odvolací soud citoval ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.), a , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též „o. z.“), v souvislosti s prokázanou skutečností, že se povinný „nejdříve dozvěděl o postoupení pohledávky za jeho osobou“ na postupníka podáním s datem doručení 24. 9. 2014, a takové postoupení je účinné. Pohledávka byla postupníkovi postoupena „jako celek“, účinky postoupení vůči povinnému nastaly pouze ve vztahu k postupníkovi, jemuž povinný svůj dluh plnil, neboť mu nebylo známo, že postupník „skutečným věřitelem není“. V rozsahu pohledávky nad povinným uhrazenou částku 40 000 Eur postupník povinnému dluh prominul. U postoupení pohledávky na Mgr. Martina Peška nebyla splněna notifikační povinnost, přičemž oznámením této skutečnosti (tj. postoupení pohledávky) insolvenčnímu soudu či zveřejněním takového podání v insolvenčním rejstříku nelze uvedenou povinnost postupitele nahradit. Protiprávní postup postupitele, který pohledávku postoupil dvěma subjektům, nemůže jít k tíži povinného, neboť „vzájemné vztahy mezi věřiteli z těchto smluv o postoupení pohledávky se nedotýkají práv a povinností dlužníka“. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), je věcně správným rozhodnutím.

4/ Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda „je prominutí dluhu učiněné nepravým věřitelem účinné též vůči věřiteli pravému“, s čímž souvisí otázka „ochrany dlužníka před zneužitím ze strany více oprávněných“ ve smyslu § 1882 odst. 2 o. z. Podle názoru dovolatele zmíněné ustanovení „žádným způsobem nestanoví způsob zániku závazku“. Dlužník je sice § 1882 odst. 2 o. z. chráněn, nicméně „hmotněprávní oprávnění k pohledávce zůstává vždy oprávněnému věřiteli“. Odvolací soud nevěnoval pozornost ani rozsahu ochrany dlužníka, který v posuzovaném případě část pohledávky domnělému věřiteli zaplatil, avšak část dluhu mu byla „nepravým věřitelem“ smluvně odpuštěna na úkor věřitele oprávněného. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5/ K dovolání se vyjádřil povinný tak, že dovolatelem předestřená otázka již byla Nejvyšším soudem vyřešena, a to např. v rozsudku ze dne 19. června 2018, sp. zn. . Povinný se nejdříve dozvěděl o postoupení jeho pohledávky vůči jeho osobě na společnost GRAND BASSAM Ltd. Účinné bylo ve vztahu k povinnému postoupení celé pohledávky, což bylo zřejmé z oznámení, které povinný obdržel. Plnění povinného přijaté postupníkem již nelze na povinném vymáhat v exekučním řízení (oprávněný se může obrátit na postupníka s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení). Otázka částečného prominutí dluhu by měla být rovněž vypořádána mezi věřiteli, nelze-li povinnému vytknout, že s postupníkem uzavřel dohodu o prominutí části dluhu. Situaci totiž zavinila ISDesign CZ, s. r. o. (postupitel), která tutéž pohledávku opakovaně postoupila; takový protiprávní postup však nemůže jít s odkazem na § 1882 odst. 2 o. z. k tíži povinného, který se s domnělým věřitelem dohodl nejen na částečném splnění závazku, ale i na prominutí zbývající části dluhu.

6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) o dovolání oprávněného rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení ( ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že je ohledně dovolacím soudem v poměrech účinného od 1. 1. 2014 dosud neřešené otázky - ochrany dlužníka v souvislosti s postoupením téže pohledávky více osobám - přípustné ( ), dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

7/ Právní poměry mezi povinným (dlužníkem) a postupníkem (GRAND BASSAM Ltd.) se řídí ustanoveními o. z., bylo-li za účinnosti uvedeného právního předpisu povinnému oznámeno předmětné postoupení pohledávky, přičemž povinný učinil ve vztahu k postupníkovi coby nepravému věřiteli s tím korespondující soluční jednání (srov. § 3028 o. z.).

8/ Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebose s ním jinak vyrovná.

9/ Podle § 1882 odst. 2 o. z. postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.

10/ Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení pohledávky (dále též „cese“) významná, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi (notifikační úkon); vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cesi platně či vůbec došlo, jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky - týkající se osoby oprávněné přijmout plnění - i tehdy, jestliže k cesi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 61/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. ).

11/Takto dovolacím soudem interpretovaná úprava ve znění obč. zák. chránila dobrou víru dlužníka před postoupením pohledávky více osobám, a protože konstrukce § 1882 odst. 2 o. z. je v tomto ohledu zacílena stejně, lze shora uvedené právní závěry dovolacího soudu zásadně aplikovat i na posuzovaný případ. Dlužník tedy nemusí mít o opakované cesi žádnou vědomost, avšak může se přesto zprostit svého závazku plněním či jiným vyrovnánímve vztahu k tomu postupníkovi, o jehož postoupení se dozvěděl nejdříve. Nadále platí, že postupitel může svou pohledávku účinně převést pouze jednou. V případě, že tutéž pohledávku převedl vícekrát, stane se pravým věřitelem toliko osoba, které byla pohledávka postoupena jako osobě první. Pro osobu dlužníka není podstatné, zda byla pohledávka vůbec postoupena, zda je takové postoupení platné či zda došlo k postoupení téže pohledávky vícekrát (řešení uvedených otázek by bylo relevantní jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem).

12/ Ustanovení § 1882 o. z. v obou odstavcích upravuje možnost dlužníka zprostit se své povinnosti, buďto ve vztahu k postupiteli ještě před notifikací či prokázáním další cese (odst. 1) nebo ve vztahu k jiné osobě v případě opakovaného postoupení téže pohledávky (odst. 2). Z hlediska systematického řazení obou odstavců do jednoho ustanovení a rovněž za pomoci logického výkladu je zřejmé, že možnost a způsoby zproštění se povinnosti (splněním dluhu anebo jiným vyrovnáním), explicitně vyjádřené pouze v odst. 1, jsou dlužníku zachovány i ve vztahu k jiné osobě (oznámenému či prokázanému postupníku, jímž může být i nepravý věřitel), a to za předpokladu, že dlužník plnil nebo se jinak vyrovnal vůči osobě, ve vztahu k níž mu bylo postoupení oznámeno či prokázáno nejdříve. Zákon proto nepožaduje, aby dlužník u opakované cese zjišťoval, kdo z „postupníků“ je pravým věřitelem.

13/ V posuzované věci dovolatel nezpochybnil v základních a pro řešenou otázku rozhodných parametrech zjištěný skutkový stav věci, tj. povinný (dlužník) jednal s postupníkem, o kterém se kvalifikovaným způsobem (oznámením cese ze dne 19. 9. 2014) dozvěděl nejdříve. Uzavřel následně s postupníkem dohodu, na jejímž základě plnil. Nelze proto pochybovat o tom, že povinný byl a je v posuzovaném případě proti nároku jiného (byť pravého) věřitele (zde oprávněného) ve smyslu § 1882 odst. 2 o. z. chráněn, čímž je zodpovězena poměrně obecně formulovaná otázka dovolatele ohledně „ochrany dlužníka před zneužitím ze strany více oprávněných ve smyslu § 1882 odst. 2 o. z.“, jejíž řešení ostatně dovolací soud již předznamenal v důvodech usnesení ze dne 2. února 2021, sp. zn. .

14/ Dovolací soud si je nicméně vědom toho, že podstata námitek dovolatele byla především koncentrována do otázky, zda „je prominutí dluhu učiněné nepravým věřitelem účinné též vůči věřiteli pravému“, tj. zda dohoda o splnění dluhu ze dne 15. 10. 2014 uzavřená mezi dlužníkem a nepravým věřitelem splňuje podmínku „jiného vyrovnání“ ve smyslu solučního jednání dlužníka.

15/ Splnění dluhu povinným bylo předmětem ujednání článku II. shora označené dohody ve znění, že částka 10 000 Eur byla před podpisem dohody uhrazena v hotovosti a částka 30 000 Eur bude zaplacena nejpozději do 20. 10. 2014. V článku III. dohody věřitel (postupník) výslovně prohlásil (a podpisem potvrdil), že pokud dlužník provede úhradu dluhu v souladu s postupem sjednaným v čl. II., pak bude dluh povinného vůči věřiteli (podrobně specifikovaný v článku I. dohody) v celém rozsahu splněn; takové „ujednání představuje potvrzení o splnění dluhu dlužníkem (kvitanci)“.

16/ Za situace, kdy v předchozím řízení oprávněný nerozporoval skutečnost úhrady 40 000 Eur ze strany povinného ve prospěch postupníka (nepravého věřitele), není pochybností o tom, že povinný splnil soluční podmínku podle shora citované dohody, čímž se vypořádal se se svým závazkem zcela, tj. ve smyslu § 1882 o. z. se závazku částečně splněním dluhu a částečně „jiným vyrovnáním“ zprostil. Je zcela nepodstatné, zda dohoda zahrnovala částečné prominutí dluhu (§ 1995 a násl. o. z.) či zda se jednalo o jiný institut zániku závazku, relevantní je pouze skutečnost, že se dlužník s nepravým věřitelem ohledně svého závazku určitým, srozumitelným a právně dovoleným způsobem zcela vypořádal. Jinými slovy vyjádřeno, při opakovaném postoupení téže pohledávky se dlužník svého závazku zprostí i tehdy, vypořádá-li se po oznámení či prokázání cese s nepravým věřitelem, ve vztahu k němuž se o postoupení dozvěděl nejdříve; rovněž v tomto případě vede ke zproštění závazku nejen jeho splnění, ale i jiný právně uznatelný způsob vyrovnání. Je-li tedy postoupení pohledávky nepravému věřiteli za podmínek § 1882 odst. 2 o. z. z pozice dlužníka účinné – a dlužník tak má možnost se závazku vůči nepravému věřiteli (účinně) zprostit - musí nutně být rovněž účinné s tím korespondující právní jednání nepravého věřitele (přijetí plnění, uzavření dohody o jiném vyrovnání), přičemž pravý věřitel je povinen tuto skutečnost na straně jedné respektovat, na straně druhé mu vznikáprávo požadovat úhradu své pohledávky (v rozsahu vyrovnání dlužníka s nepravým věřitelem) z titulu bezdůvodného obohacení vůči věřiteli nepravému (§ 2991 a násl. o. z.).

17/ Zanikla-li v tomto důsledku povinnost dlužníka z exekučního titulu, nelze než exekuci podle zastavit, k čemuž v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem došlo, a napadené usnesení odvolacího soudu je proto správné.

18/ U přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlédne k případným vadám řízení (srov. § 242 odst. 3 ve spojení s § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř); takové vady se z exekučního spisu nepodávají a k jejich označení ostatně dovolání nesměřovalo.

19/ Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného bez nařízení jednání (viz ) podle ustanovení zamítl.

20/ Podle výsledku dovolacího řízení zaplatí dovolatel povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 26 765,20 Kč (viz věta první, a ), zahrnující odměnu za jeden úkon právní služby advokáta povinného, tj. za vyjádření k dovolání, z tarifní hodnoty ve výši vymáhané pohledávky bez příslušenství (viz , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů – dále „AT“), jednu paušální náhradu hotových výdajů ( AT) a položku 21% daně z přidané hodnoty ( , viz dále , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 4. 2021

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu