Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tz 5/2021

8 Tz 5/2021-401

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK

M. M.

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. -340, a v řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo,

byl porušen zákon

v ustanovení § 332 odst. 1 ve spojení s § 333 odst. 1 tr. ř.

v neprospěch

obviněného M. M.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř.

se

zrušuje

usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. -340. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , byl obviněný M. M. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na 6 let. V dalším bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2017.

2.

Obviněný vykonával uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Bělušice. Obvodní soud pro Prahu 2 k žádosti na předání výkonu trestu odnětí svobody obviněného coby slovenského občana, kteréžto označil za vhodné a účelné, zaslal dne 2. 7. 2018 Krajskému soudu v Prešově k dalšímu postupu osvědčení a předmětný rozsudek podle článku 5 rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii. Rozsudkem Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , uznán na území Slovenské republiky a bylo rozhodnuto, že výkon uloženého trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců bude pokračovat beze změny, přičemž pro výkon uznaného trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen do u pro výkon trestu s minimálním střežením. Předmětem uznání nebyl výrok o trestu vyhoštění podle , 2 tr. zákoníku. Následně byl obviněný dne 22. 11. 2018 předán k dalšímu výkonu trestu do Slovenské republiky (viz protokol č. listu 264).

3.

Usnesením Krajského soudu v Prešově ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, které nabylo právní moci téhož dne, byl obviněný podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , který byl na území Slovenské republiky uznán rozsudkem Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, pravomocným dne 24. 10. 2018, ve výměře 30 měsíců se zařazením pro jeho výkon do u pro výkon trestu s minimálním stupněm ostrahy (minimálním střežením). Určena byla zkušební doba podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na 2 roky a nařízen probační dohled nad obviněným na 2 roky a obviněnému byla také uložena povinnost zaměstnat se ve zkušební době nebo se prokazatelně ucházet o zaměstnání.

4.

Obvodní soud pro Prahu 2 zjistil, že obviněný se ve zkušební době podmíněného propuštění dopustil na území České republiky další trestné činnosti, přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za něž byl pravomocně odsouzen. Stalo se tak pravomocnými trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. , ze dne 5. 10. 2019, sp. zn. , rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. , či ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. .

5.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. -340, tento soud rozhodl, že obviněný se ve lhůtě podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn usnesením Krajského soudu v Prešově, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, s právní mocí dne 24. 7. 2019, neosvědčil, a proto se nařizuje výkon zbytku trestu 5 měsíců a 18 dnů z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. . Pro výkon trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 6. 2020.

6.

Pro úplnost je vhodné dodat, že Krajský soud v Prešově usnesením ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, které nabylo právní moci 29. 9. 2020, rozhodl, že podmíněně propuštěný M. M. se ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a trest odnětí svobody uložený pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. . který byl na území Slovenské republiky uznán pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, ve zbytku, a to ve výměře 5 měsíců a 19 dnů, vykoná. Pro výkon zbytku trestu odnětí svobody byl zařazen do u pro výkon trestu s minimálním stupněm ostrahy.

II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

7.

Proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. -340, podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) ve prospěch obviněného M. M. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 332 odst. 1 ve spojení s § 333 odst. 1 tr. ř.

8.

Stěžovatelka po připomenutí relevantních ustanovení § 332 odst. 1 a § 333 odst. 1 tr. ř. uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 2, rozhodl-li o výkonu zbytku trestu, opomněl, že obviněný byl k výkonu trestu předán na území Slovenské republiky. Soudní moc jakožto jednu ze složek státní moci vykonávají na svém území jednotlivé státy prostřednictvím vlastních soudních orgánů. O případném výkonu zbytku trestu jsou tak oprávněny rozhodnout výhradně orgány soudní moci toho státu, jehož jménem bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu trestu. Příslušnost slovenského státu na vnitrostátní úrovni vyplývá i z § 417 odst. 1 ve spojení s § 416 odst. 1 zákona č. 301/2005 Zbierky zákonov, trestný poriadok, podle něhož o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, rozhoduje ten soud, který odsouzeného z výkonu trestu propustil. Obvodní soud pro Prahu 2 tudíž nebyl k rozhodování o výkonu zbytku trestu odnětí svobody příslušný, poněvadž obviněného z výkonu trestu podmíněně nepropouštěl.

9.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. -340, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 332 odst. 1 ve spojení s § 333 odst. 1 tr. ř. Navrhla rovněž, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a aby zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

10.

Státní zástupce intervenující ve veřejném zasedání shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou a učinil i konečný návrh shodný s návrhem v ní obsaženým.

11.

Obhájce obviněného taktéž označil stížnost pro porušení zákona za opodstatněnou a učinil konečný návrh shodný se stěžovatelkou.

III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

12.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen.

13.

Ve shodě se stížností pro porušení zákona nutno v daném kontextu připomenout znění ustanovení § 332 odst. 1 tr. ř., podle něhož o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se zbytek trestu vykoná, jakož i o tom, zda se vykoná zbytek trestu anebo ponechá v platnosti podmíněné propuštění, rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný osvědčil, může se souhlasem státního zástupce učinit též předseda senátu. Podle § 333 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí podle § 331 činí okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o návrhu nebo žádosti rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení soudu. Rozhodnutí podle § 332 tr. ř. činí soud, který odsouzeného z trestu podmíněně propustil.

14.

Při uvážení dosavadního průběhu řízení, zejména s akcentem na skutečnost, že obviněný byl následně po rozsudku Krajského soudu v Prešově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 8 Ntc/2/2018, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , uznán na území Slovenské republiky a obviněný předán k výkonu trestu odnětí svobody do Slovenské republiky, a to se všemi důsledky z toho plynoucími, nemůže stížností pro porušení zákona napadené pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. -340, obstát.

15.

Stěžovatelka opodstatněně připomněla, že obviněný byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn pravomocným usnesením Krajského soudu v Prešově ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, zkušební doba podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byla určena na 2 roky a nařízen probační dohled nad obviněným na 2 roky a obviněnému byla také uložena již dříve specifikovaná povinnost. Třebaže Obvodní soud pro Prahu 2 správně zjistil, že ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se obviněný na území České republiky dopustil další trestné činnosti, nebyl příslušný k rozhodování o výkonu zbytku trestu. Jak přiléhavě uvedla stěžovatelka, soudní moc vykonávají na svém území jednotlivé státy prostřednictvím vlastních soudních orgánů. K takovému rozhodnutí byl proto příslušný výlučně soud Slovenské republiky, konkrétně Krajský soud v Prešově, který obviněného z výkonu trestu propustil, jak vyplývá z ustanovení § 417 odst. 1 ve spojení s § 416 odst. 1 slovenského trestního řádu. Tento soud ostatně také pravomocným usnesením ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 8 Ntc/3/2019, rozhodl, že podmíněně propuštěný M. M. se ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a zbytek trestu odnětí ve výměře 5 měsíců a 19 dnů vykoná.

16.

Nejvyšší soud proto ve shodě s návrhem ministryně spravedlnosti podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2020, č. j. -340, a v řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 332 odst. 1 ve spojení s § 333 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K odstranění vytknutého porušení zákona bylo nezbytné toliko napadené usnesení zrušit, další rozhodnutí již není namístě.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 3. 2021

JUDr. Věra Kůrkovápředsedkyně senátu