Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 10/2021

11 Tcu 10/2021-32

USNESENÍ

O d ů v o d n ě n í:

1. Rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, Belgické království (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3008/2015, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2016, byla M. Š., společně s dalšími odsouzenými, uznána vinnou ze spáchání čtyř trestných činů krádeže spáchaných bez násilí či pohrůžky podle a belgického , jichž se dopustila jednáním uvedeným níže pod body 1. a) až c), 2 a) až c), 3 a) až c) a 4 a) a za které jí cizozemský soud uložil podle belgického úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců a peněžitou pokutu ve výši 300 EUR se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) dní. Závěrem cizozemský soud rozhodl o povinnosti odsouzené k poskytnutí peněžité pomoci obětem úmyslných násilných trestných činů a o povinnosti nahradit náklady trestního řízení.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila (spolu s dalšími odsouzenými) shora označených trestných činů tím, že:

S. B., M. Š. a M. T.

poškozené společnosti N. podvodně odcizili zboží, které jim nepatřilo, konkrétně:

1. první, druhá a třetí osobaa. v XY dne 24. 12. 2014: 4 balení tabáku a 5 lahví tvrdého alkoholu,b. v XY dne 6. 1. 2015: 6 lahví tvrdého alkoholu,c. v XY dne 20. 12. 2014: 4 lahve tvrdého alkoholu,2. první a druhá osobaa. v XY dne 17. 12. 2014: 3 balení tabáku a 4 lahve tvrdého alkoholu,b. v XY dne 18. 12. 2014: 2 balení tabáku a 2 lahve tvrdého alkoholu,c. v XY dne 6. 1. 2015: 2 výrobky pro ošetření vlasů, 1 zubní kartáček, 2 tuby zubní pasty a 3 lahve tvrdého alkoholu,3. druhá a třetí osobaa. v XY dne 31. 12. 2014: 4 kosmetické výrobky, 3 balení tabáku a 3 lahve tvrdého alkoholu,b. v XY dne 5. 1. 2015: 1 sluchátkac. v XY dne 14. 1. 2015: 2 lahve tvrdého alkoholu4. druhá osobaa. v XY dne 12. 1. 2015: 2 balení cigaret.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. Š., která je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká jednání, které vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku].

7. Co se týče právního posouzení shora popsaného jednání odsouzené, má Nejvyšší soud za to, že uvedené lze právně kvalifikovat jako pokračující trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 ve spojení s § 116 tr. zákoníku. To proto, neboť odsouzená si opakovaně přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, ačkoliv byla za takový čin v předchozích třech letech odsouzena nebo potrestána, a to konkrétně trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. , jenž nabyl právní moci dne 11. 7. 2012, a kterým byla odsouzená uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za nějž jí byl – mimo jiné – uložen podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu ve výměře dvou let, a to v okrese Pardubice, přičemž k výkonu tohoto trestu došlo dne 11. 7. 2014 [viz bod 1) opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob k osobě odsouzené]. Pokud jde o posouzení jednání obviněné jako tzv. pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, platí, že z popisu skutku jsou zřejmé jednotlivé dílčí útoky odsouzené, vedené jednotným záměrem, které naplňovaly skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, byly provedeny stejným, popř. podobným způsobem a byla mezi nimi dána blízká souvislost časová a činu se zároveň dopustila na obdobném předmětu útok (alkoholu, tabákových a kosmetických výrobcích).

Formální podmínky

ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.

8. V posuzované věci jsou zároveň dány i

podmínky materiální povahy

. Odsouzená se totiž dopustila hned deseti dílčích útoků proti vlastnickému právu jiné osoby, což značně zvyšuje společenskou škodlivost její trestné činnosti. Z hlediska druhu uloženého trestu pak ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. V tomto kontextu Nejvyšší soud připomíná svou ustálenou judikaturu, podle níž

„(…) se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest (…) v trvání alespoň jednoho roku.“

A tedy

„(…) se rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona vydává pouze u uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody v rozsahu minimálně jeden rok (…)“

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. ). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. Š. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení:

Proti tomuto usnesení

není

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 3. 2021JUDr. Tomáš Durdík předseda senátuVypracoval:

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.