Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1183/2020

25 Cdo 1183/2020-206

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Janem Streličkou, advokátem se sídlem Veselá 163/12, Brno, proti žalovanému: M. N., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Milošem Tomsem, advokátem se sídlem Celetná 11, Praha 1, o 56 265 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. 12. 2019, č. j. -169, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. 12. 2019, č. j. -169, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 8. 2019, č. j. -150, není přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Ve sporu o náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření kupní smlouvy bez spravedlivého důvodu ve smyslu , , (dále jen „o. z.“) rozhodl odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu k tomuto ustanovení, reprezentovanou rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. , publikovaným v časopise Právní rozhledy č. 5, ročník 2019, str. 184. Obecně platí, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potenciálních smluvních partnerů považovat za protiprávní (porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v o. z.) za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Co je oním spravedlivým důvodem pro ukončení kontraktačního procesu, nelze říci obecně, vždy bude záležet na okolnostech konkrétního jednání. Z hlediska principu autonomie vůle je však zjevné, že vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení spravedlivosti důvodu, a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase (obdobně srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. ).

Tato pravidla odvolací soud respektoval v situaci, kdy měl zjištěno, žežalobce jednal s žalovaným jako zájemce o koupi jeho nemovitostí, dohodl s ním předběžně podmínky uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní a smlouvy kupní, a poté pověřil vypracováním potřebné smluvní dokumentace svého advokáta a zaplatil mu za to částku, jejíž náhrady se touto žalobou domáhá. Žalovanému následně předložené návrhy smluv (smlouva o budoucí kupní smlouvě, smlouva kupní, smlouva zástavní, smlouva o advokátní úschově) se však obsahově lišily od smluv, které měly být uzavřeny podle předběžné dohody účastníků, především kupujícím již neměl být žalobce, ale manželé B., změnil se rozsah utvrzení a zajištění závazku, žalovaný byl podle smluv (nově) povinen zaplatit za porušení smluvních povinností smluvní pokuty ve výši kupní ceny nemovitostí resp. 0,1 % z kupní ceny za každý den prodlení, kupní cena neměla být zaplacena před výzvou k uzavření kupní smlouvy, ale až do 20 měsíců po jejím uzavření. Dovodil-li tedy odvolací soud, že žalovaný ukončil jednání o uzavření kupní smlouvy s žalobcem ze spravedlivého důvodu, neboť tak učinil v návaznosti na změnu obsahu smluv v jeho neprospěch a změnu totožnosti kupujícího, odpovídá takové jeho posouzení nastíněným východiskům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Lze odkázat i na usnesení ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dovodil, že potenciální prodávající ukončil jednání o uzavření kupní smlouvy se zájemcem o koupi nemovitosti ze spravedlivého důvodu a neodpovídá za škodu podle § 1729 o. z., pokud tak učinil v reakci na návrh změny totožnosti kupujícího, jímž se z popudu zájemce měla nově stát dosud právně neexistující obchodní společnost s nejasným majetkovým zázemím. Shora uvedený závěr platí i v nyní projednávané věci, byť novými kupujícími měly být osoby fyzické a nikoli sporná obchodní společnost. Ostatně bylo-li od počátku vedeno jednání žalobcem jako potenciálním kupujícím, jenž si až do předložení písemných návrhů smluv žalovanému dne 21. 3. 2018 počínal způsobem nevzbuzujícím výraznější pochybnost o tom, že smlouva bude z jeho strany řádně uzavřena, avšak uvedeného data žalovanému oznámil, že kupujícím nebude on, nýbrž manželé B., lze dovodit, že to byl právě on, kdo ukončil jednání o uzavření smlouvy se žalovaným tím, že se začal dožadovat zahájení nového kontraktačního procesu s odlišným subjektem. I tím je vyloučena úvaha o možné předsmluvní odpovědnosti žalovaného ve smyslu § 1729 o. z. za náklady vzniklé v ukončeném kontraktačním procesu žalobci.

Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka, že spravedlivým ve smyslu § 1729 odst. 1 o. z. nemůže být důvod, jehož relevanci nemohl žalobce posoudit, neboť mu nebyl žalovaným sdělen. Bylo-li v řízení prokázáno, že skutečnosti motivující žalovaného k ukončení jednání o uzavření kupní smlouvy spočívaly v podstatné změně předběžně dohodnutých smluvních podmínek, a především ve změně osoby kupující, je pro posouzení jeho počínání z hlediska § 1729 o. z. v zásadě irelevantní, jakým způsobem a zda vůbec zdůvodnil svůj postup původnímu potenciálnímu kupujícímu či osobám, které měly být kupujícími podle změněných smluvních podmínek. Nepoctivost jednání totiž nelze spatřovat v tom, zda jednající strana druhé straně předestře či nikoli celý proces svých úvah, na jejichž základě ukončila jednání o uzavření smlouvy, nýbrž podstatné je, zda vzhledem ke všem okolnostem konkrétní věci lze dovodit, že spravedlivý důvod ve smyslu § 1729 odst. 1 o. z. tu existoval (srov. opět již citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Důvodná není ani námitka extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry odvolacího soudu, odvolací soud naopak v odůvodnění svého rozhodnutí přehledně rekapituloval obsah smluv, které byly v písemné podobě předloženy žalovanému, v porovnání s obsahem původních ujednání dohodnutých účastníky tohoto řízení a přesvědčivě odůvodnil svá skutková zjištění na nich založená. Skutkové závěry odvolacího soudu provedeným důkazům odpovídají.

Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu představuje námitku vad řízení, k níž však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ), což není tento případ.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podané dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2021

JUDr. Robert Waltr předseda senátu