Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 549/2021

22 Cdo 549/2021-265

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) Bytového družstva Libeň č. p. 1056, IČO 01526189, se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého 1056/15, b) Společenství vlastníků Libeň č. p. 1056, IČO 06021158, se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého 1056/15, zastoupených Mgr. Šárkou Zelenkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Poupětova 34/16, proti žalované Městské části Praha 8, IČO 00063797, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené Mgr. Janem Pytlem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. -249, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 částečným rozsudkem ze dne 9. 6. 2020 zamítl „žalobu na určení neplatnosti článku 12 Kupní smlouvy a Smlouvy o zřízení věcného břemene evidenční číslo smlouvy 2013/0174/MO.DEP uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a zároveň povinným z věcného břemene a žalovanou jako prodávajícím a zároveň oprávněnou z věcného břemene ze dne 8. 11. 2013 s právními účinky vkladu ke dni 31. 12. 2013“.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. -249, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Namítají, že hodnocení platnosti shora označené smlouvy odvolacím soudem je nesprávné. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobci nevymezují řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání, který se uplatní i ve vztahu k námitce porušení základních práv a svobod. V nálezech ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , Ústavní soud zaujal právní názor, že námitka porušení základních práv a svobod bez vymezení přípustnosti dovolání podle a řádného uplatnění dovolacího důvodu podle nenahrazuje splnění povinnosti uvedené v dovolatelem, neboli samotné uplatnění námitky porušení základních práv a svobod neznamená, že by v takovém případě bylo dovolání projednatelné, aniž by obsahovalo náležitosti stanovené v , anebo nesplňovalo předpoklady jeho přípustnosti podle Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobci tomuto požadavku nedostáli.

Pouhá polemika dovolatelů s právním posouzením věci s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s Pokud má být totiž dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ).

Žalobci pouze polemizují s právním posouzením provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení mělo být jiné. Žalobci však neformulují žádnou právní otázku ve spojení s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání. V takovém případě nevymezují řádně, v souladu s ve spojení s a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( a ).

Nad rámec uvedeného odkazuje dovolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. , podle kterého „lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká“.

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobců podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. věta první, a část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 4. 2021

Mgr. David Havlík předseda senátu