Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3825/2020

26 Cdo 3825/2020-288

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. Š., narozeného XY, b) M. Š., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti žalovanému Společenství pro dům XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, o 122.950 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2020, č. j. -261, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobci, podíloví spoluvlastníci bytové jednotky č. XY v domě č. p. XY v XY a zároveň členové žalovaného, se podanou žalobou domáhali zaplacení částky celkem 122.950 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, přičemž uplatněný nárok se opíral o ustanovení , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „ “), a skládal se z pěti nároků na zaplacení pokuty za nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě, a to 1) pokuty za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2015, 2) pokuty za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2016, 3) pokuty za prodlení s vyřízením námitek proti vyúčtování za rok 2016, 4) pokuty za prodlení s poskytnutím informací podle k vyúčtování za rok 2016 a 5) pokuty za prodlení s vypořádáním námitek k vyúčtování za rok 2017.

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, č. j. -217, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. -261, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které není podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné.

Právní posouzení učiněné odvolacím soudem ve vztahu k nároku ve výši 51.400 Kč (pokuta za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2015) dovolatelé zpochybňují prostřednictvím skutkových námitek (nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování ohledně jeho doručení i obsahu doručované zásilky), tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemají (srov. ). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, a soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. , vydané v této věci).

Proto Nejvyšší soud v této části dovolání podle ustanovení jako vadné odmítl, neboť dovolací důvod nebyl vymezen v souladu s

Ve zbylé části jsou předmětem řízení nároky na zaplacení pokuty za prodlení s doručením vyúčtování služeb za rok 2016, pokuty za prodlení s vyřízením námitek proti vyúčtování za roky 2016 a 2017 a pokuty za prodlení s poskytnutím informací podle na základě žádosti žalobců ze dne 17. 7. 2017.

Pokutou podle je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanoveným tímto zákonem, a to obou smluvních stran. Poskytovatel či příjemce služeb se zprostí povinnosti platit druhé straně pokutu z prodlení (povinnost platit pokutu z prodlení mu nevznikne), jestliže prokáže, že 1) by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo 2) k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. ).

Není pochyb o tom, že ustanovení dopadá i na prodlení poskytovatele služeb se splněním nepeněžitých povinností, jež mu ukládají ustanovení a 2 (povinnost provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období) a a 2 (povinnost zpřístupnit podklady k vyúčtování na písemnou žádost do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období a vyřídit uplatněné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování nejpozději do 30 dnů od jejich doručení) téhož zákona (srov. dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. , ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. , či ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že za situace, kdy žalobcům bylo vyúčtování služeb za rok 2016 doručeno místo 30. 4. 2017 dne 10. 5. 2017 z důvodu opožděného vyúčtování ze strany přímého poskytovatele služeb (přičemž tento skutkový závěr nelze dovoláním zpochybnit), nelze toto prodlení spravedlivě klást k tíži žalovaného, v důsledku čehož tento dílčí nárok na zaplacení pokuty žalobcům nevznikl, je jeho závěr v souladu s uvedenou judikaturou.

Žádají-li žalobci zaplacení pokuty za nevyřízení jejich námitek proti způsobu a obsahu vyúčtování za roky 2016 a 2017, plyne z obsahu jejich podání (dopisy ze dne 7. 6. 2017 a 8. 5. 2018), že ve skutečnosti žádné konkrétní námitky proti vyúčtování služeb (srov. , ) nevznesli, pouze obecně napadají postup správce společnosti TEZA, spol. s r.o., platnost mandátní smlouvy, na základě které správce vyúčtování provádí, případně zpochybňují výši příspěvku na správu domu a pozemku (platby do „fondu oprav“). Uvedené námitky tak svým obsahem vybočují z předmětu ( ), proto nelze s jejich nevyřízením spojovat následky podle citovaného zákona (srov. judikaturu shora).

Za neopodstatněnou lze považovat i výzvu žalobců „o poskytnutí veškerých informací“ podle Uvedené ustanovení totiž zakotvuje povinnost poskytovatele služeb umožnit příjemci služeb na základě jeho písemné žádosti nahlédnout do podkladů k vyúčtování jednotlivých služeb a pořídit si na vlastní náklady jejich kopie. Poskytovateli služeb tak není stanovena povinnost zhotovovat kopie podkladů k vyúčtování na své náklady a zasílat je žadateli na jeho výzvu.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolací soud posoudil ostatní nároky v konečném důsledku v souladu judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Proto Nejvyšší soud ve zbylé části dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelů, že jejich dovolání směřuje „do všech výroků“ napadeného rozsudku. Napadají-li tedy rovněž výroky o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by nebylo ani přípustné [ ].

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. 3. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu