Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3280/14

Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, AK se sídlem v Kolíně IV, Sladkovského 13, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2013 č. j. -90, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013 č. j. -118 a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 7. 2014 č. j. -174, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 1. 10. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 10. 10. 2014 a doplněné dne 7. 11. 2014, se Bohuslav Veselý (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen " ").

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Žalobce se v řízení před obecnými soudy domáhal zaplacení částky 2 000 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Městského úřadu Čáslav, který nevedl řádně spis o jeho podání evidovaném pod č. j. výst. 1008/98, resp. tento spis záměrně zničil či přinejmenším ztratil, v důsledku čehož neměl možnost prokázat stav a obsah předmětného spisu v dalších jím vedených řízeních.

Dne 20. 3. 2013 rozsudkem č. j. -90 Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") žalobu, aby žalovaná Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj byla povinna zaplatit žalobci částku 2 000 000 Kč, zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Dne 25. 6. 2013 rozsudkem č. j. -118 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobce rozsudek nalézacího soudu ze dne 20. 3. 2013 č. j. -90 potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Dne 30. 7. 2014 usnesením č. j. -174 Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. 6. 2013 č. j. -118 odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně a rozsáhle zrekapituloval dosavadní průběh řízení a bez podrobnější argumentace ústavněprávní tvrdil, že všechny v jeho věci rozhodující obecné soudy porušily ústavně zaručená základní práva, zejména právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a právo dle y.

V doplnění ústavní stížnosti ze dne 3. 11. 2014 stěžovatel opakoval své tvrzení o porušení y, poukázal na nález ze dne 16. 2. 1995

sp. zn.

(N 10/3 SbNU 51) a namítal neúplně zjištěný skutkový stav věci založený na zamítnutí jeho odůvodněných důkazních návrhů, jimiž zamýšlel dokázat oprávněnost uplatněného nároku.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Důvody, pro které nalézací soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v tomto rozsudku, stejně jako v navazujícím potvrzujícím rozsudku odvolacího soudu, vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Obdobně i dovolací soud dostatečně odůvodnil svůj závěr o nepřípustnosti dovolání pro vady, pro něž nešlo v dovolacím řízení pokračovat.

Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry nalézacího soudu a odvolacího soudu při rozhodování o uplatněném nároku stěžovatele, resp. soudu dovolacího při posouzení podmínek řízení o podaném dovolání.

Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry obecných soudů všech stupňů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelem naříkaná rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich ústavně akceptovatelná odůvodnění, v nichž bylo reagováno na všechny námitky, stěžovatelem znovu uplatněné v ústavní stížnosti, plně odkázat.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu