Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 278/2021

29 Cdo 278/2021-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, identifikační číslo osoby 15 88 64 92, zastoupeného Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem v Praze, Panská 854/2, PSČ 110 00, proti žalovanému Z. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Denisou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kobližná 53/24, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2020, č. j. -116, takto:I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2020, č. j. -99, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2020, č. j. -116, se odmítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8.869,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

K námitkám žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. ledna 2020, č. j. -77, (mimo jiné) ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti; toto rozhodnutí napadl žalovaný odvoláním, aniž zaplatil soudní poplatek.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. března 2020, č. j. -90, vyzval žalovaného, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 71.966,- Kč. Současně žalovaného poučil, že: 1) nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, odvolací řízení zastaví, 2) se nepřihlíží k dodatečné úhradě soudního poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty a 3) může požádat o osvobození od soudního poplatku. Výzva byla zástupkyni žalovaného doručena dne 5. března 2020 (č. l. 91 spisu).

Podáním datovaným 20. března 2020, odeslaným a doručeným Městskému soudu v Praze dne 21. března 2020 (č. l. 93 spisu), žalovaný požádal o „prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku“.

Usnesením ze dne 1. června 2020, č. j. -99, Městský soud v Praze neprodloužil žalovanému lhůtu k zaplacení soudního poplatku za odvolání a zastavil řízení o odvolání proti rozsudku ze dne 22. ledna 2020, č. j. -77 (výrok I.); dále žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 27. srpna 2020, č. j. -116, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části I. výroku o zastavení odvolacího řízení a ve výroku II. o nákladech řízení; v části I. výroku o neprodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku odvolání odmítl.

Odvolací soud – cituje ustanovení a 4 , o soudních poplatcích – uzavřel, že žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě (v průběhu této lhůty zůstal zcela nečinný). Přitom výzva k zaplacení soudního poplatku byla zástupkyni žalovaného doručena dne 5. března 2020, lhůta k zaplacení soudního poplatku začala běžet 6. března 2020 a skončila 20. března 2020.

Dále odvolací soud nepřistoupil na argumentaci žalovaného, podle níž žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku (dále jen „žádost“) „bylo možno vykládat i jako žádost o osvobození“. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ̶ dále jen „R 1/2020“), zdůraznil, že posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku (a k podání žádosti) byl 20. březen 2020; podání žalovaného doručené soudu prvního stupně až 21. března 2020, je tudíž opožděně.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2020 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2020 podal žalovaný dovolání, které má za přípustné k řešení právní otázky dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězené, týkající se právní otázky prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za stavu „omezení ekonomické činnosti v důsledku opatření zavedených k omezení šíření onemocnění covid-19“.

Dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů nerozhodly o jeho žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku; současně hodnotí jejich postup jako „čistě formalistický“ a navozující „stav nejistoty“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce považuje dovolání za zjevně neopodstatněné.

V rozsahu, v němž směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o dovolání pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil [srov. ustanovení , (dále jen „ ), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení , když:

1) Ve vztahu k části potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu ohledně nákladů řízení a výroku o nákladech odvolacího řízení je dovolání objektivně nepřípustné podle ustanovení

2) Ve vztahu k výroku o odmítnutí odvolání je dovolání nepřípustné podle ustanovení

3) Ve zbývající části, tj. ohledně potvrzujícího výroku o zastavení odvolacího řízení, je právní posouzení věci souladné s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

a) Neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle § 9 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích, soud zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku bez zřetele k tomu, že poplatník v mezidobí soudní poplatek již (opožděně) uhradil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

b) Lhůta k zaplacení soudního poplatku na základě výzvy soudu je lhůtou procesní. Svěřil-li žalobce v poslední den lhůty stanovené mu soudem prvního stupně k úhradě soudního poplatku k poštovní přepravě žádost o její prodloužení, bylo povinností odvolacího soudu se s argumentací žalobce obsaženou v odvolání o tom, že o ní mělo být rozhodnuto, vyrovnat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2020, č. j. , ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. ).

c) Žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení (srov. opět R 1/2020).

O tom, že žalovaný požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku až po uplynutí lhůty k jeho zaplacení (tj. po 20. březnu 2020) nemá v poměrech projednávané věci pochybnosti ani Nejvyšší soud.

Konečně Nejvyšší soud shledává [z hlediska (ne)přípustnosti dovolání] nevýznamným obecný (a nijak blíže neodůvodněný) poukaz na „omezení ekonomické činnosti v důsledku opatření zavedených k omezení šíření onemocnění covid-19“. Současně dodává, že , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně a , nelze na poměry dané věci uplatnit již proto, že nabyl účinnosti (až) 24. dubna 2020, tj. po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku. Navíc dovolatel (jak plyne z obsahu spisu) ani nepožádal o prominutí zmeškání lhůty.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.

Ty sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 22. ledna 2021), která podle ustanovení bodu 6., a a odst. 3 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 1.439.313,- Kč) 7.030,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů 300,- Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ); celkem činí 8.869,30 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 3. 2021

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu