Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 503/2021

20 Cdo 503/2021-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného PŘÍČBYT, bytové družstvo, se sídlem v Brně, Příční 136/30, identifikační číslo osoby 268 95 366, proti povinné L. D., narozené XY, bytem XY, pro 183 375 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. 7. 2020, č. j. -66, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

1. Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 19. 2. 2020, č. j. -25, zastavil exekuci prováděnou na základě pověření ze dne 25. 4. 2013, č. j. -9, (výrok I), oprávněnému ani povinné nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II) a oprávněnému uložil zaplatit soudní exekutorce JUDr. Marii Sárové, Exekutorský úřad Jihlava, náhradu nákladů exekuce 7865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, na základě níž byl vydán exekuční titul, je neplatná pro absenci transparentního určení rozhodce a pro obcházení ustanovení zákona o rozhodčím řízení, neboť podle ní rozhodce má určit právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Protože rozhodce opíral svou pravomoc o neplatnou rozhodčí doložku, není rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem, a proto soud probíhající exekuci podle zastavil.

2. Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání oprávněného usnesení soudu prvního stupně ve výroku I a II potvrdil a ve výroku III změnil tak, že soudní exekutorce náhradu nákladů exekuce nepřiznal. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že exekuce byla zahájena návrhem ze dne 2. 4. 2013 na podkladě rozhodčího nálezu Mgr. Jany Hajdové ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. RŘ 03-JH/2012, k uspokojení pohledávky na uhrazení smluvní pokuty podle smlouvy o nájmu nebytových prostor. Exekuční soud rozhodl o zastavení exekuce bez návrhu (§ 55 odst. 5 e. ř.). Protože rozhodčí doložka, podle níž byla prostřednictvím předsedy tzv. Brněnského arbitrážního centra povolána jako rozhodce Mgr. Jana Hajdová, byla sjednána 1. 10. 2009, bylo třeba otázku určení rozhodce posuzovat v poměrech tehdy účinné právní úpravy (tj. zákon o rozhodčím řízení ve znění do 31. 3. 2012) a ve vztahu mezi podnikateli. Odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a též na rozhodnutí sp. zn. (jež bylo aprobováno Ústavním soudem - srov. jeho usnesení ze dne 23. 5. 2017 sp. zn. ) neshledal důvodu odchýlit se od závěrů Nejvyššího soudu.

3. Ohledně nákladů řízení a nákladů exekuce odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. . Uvedl, že případná náhrada nákladů řízení by náležela povinné, jí však žádné náklady v dosavadním průběhu exekuce nevznikly. Ohledně nákladů exekuce pak bylo zjištěno, že soudní exekutorka již na náklady exekuce vymohla dle pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce částku 7 959,30 Kč. Odvolací soud s odkazem na uzavřel, že vzhledem k okolnostem projednávané věci není na místě ani vrácení již vymožených nákladů povinné, ani uložení povinnosti k jejich úhradě oprávněnému.

4. Usnesení odvolacího soudu ve výroku I (jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I a II) napadl oprávněný dovoláním. Má za to, že řešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak byla posouzena v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a na něj navazujícím rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , o něž odvolací soud v projednávané věci opřel svůj závěr. Dovolatel vytýká pochybení soudu při posouzení otázek:

- zda mohly smluvní strany (v obchodněprávním vztahu) podle právní úpravy platné do 31. 3. 2012 platně uzavřít dohodu, kterou by svěřily jmenování rozhodce třetí fyzické osobě tak, jak si to sjednali účastníci v této věci (appointing autority);

- zda mohly smluvní strany podle právní úpravy účinné do 31. 3. 2012 platně ujednat, že určitý dokument obsahující podrobnou úpravu vedení rozhodčího řízení, zpracovaný třetí osobou, a to ve stavu, jak existoval ke dni dohody, bude součástí smluvního vztahu, aniž by k ní byl fyzicky nedílně připojen, jak se stalo mezi účastníky v této věci.

Dovolatel připomněl, že jen věcně správná a náležitě odůvodněná rozhodnutí naplňují ústavní kritéria plynoucí z y. Zdůraznil odlišnosti situace řešené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a v nyní posuzované věci (zde nejde o spotřebitelský vztah a jedná se o určení rozhodce pomocí pravidel, která si účastníci vtělili přímo do rozhodčí smlouvy, naproti tomu ve sjednocujícím rozhodnutí byl rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný osobou k tomu neoprávněnou). Odvolací soud navzdory odlišnostem stejně posuzoval i tuto věc, ale tento postup dostatečně nevysvětlil (podobně jako i při aplikaci závěrů rozhodnutí sp. zn. ). Podle dovolatele se sjednocující rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. , zdůvodněné ochranou slabší strany, zvrtlo, stát v řádně neodůvodněném výkladu absence transparentnosti rozhodčí doložky občanům resp. podnikatelům znemožnil rozhodovat o svém osudu a ingeruje do jejich vztahu, nadto za situace, kdy obě strany jsou si svých práv a povinností vědomy (viz odst. 22 odůvodnění odvolacího soudu) nijak proti nim nebrojí. Dovolatel podobně vytýká nedostatečné odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , významně rozšiřujícího dosah sjednocujícího stanoviska, dále rozhodnutí sp. zn. , z nějž podle dovolatele nevyplývá, jak konkrétně byl obcházen zákon o rozhodčím řízení za situace, kdy si strany do textu rozhodčí smlouvy opsaly pravidla výběru rozhodce a rozhodčího řízení vydaná třetí osobou (subjektem odlišným od zákonem ustanoveného stálého rozhodčího soudu), čímž si tato pravidla strany vlastně „napsaly samy“ (podobně jako dovolatel, který si pravidla ke své smlouvě přiložil). Z ustanovení , ve znění účinném v době podpisu rozhodčí doložky, nevyplývá žádná restrikce dohod nebo pravidel vtělených či přiložených do rozhodčích doložek, naopak úmysl zákonodárce byl deklarován novelizací zákona k 1. 4. 2012 (viz jeho a ) a není důvod tak postupovat i před novelizací. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený výrok a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „ “. Dovolání není přípustné.6. Napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na řešení procesní otázky, zda rozhodce měl pravomoc vydat exekuční titul (rozhodčí nález), která se odvíjí od vyřešení hmotněprávní otázky (ne)platnosti rozhodčí doložky. Projednávanou věc je třeba posuzovat s ohledem na to, že rozhodčí doložka byla sjednána ve smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 10. 2009, podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále též jen „ “).7. Ustanovení stanovilo, že rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce.8. Podle ustanovení stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odst. 1). Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců (odst. 2). Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem (odst. 3).9. Dovoláním vznesené otázky již byly dovolacím soudem řešeny (pro totožného rozhodce a způsob jeho určení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. , jež bylo aprobováno usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. ), dovolatel má však za to, že by tyto otázky nyní Nejvyšší soud měl posoudit jinak. Důvodem k tomu má být podle jeho názoru skutečnost, že situace v nyní projednávané věci je odlišná od dosud řešených, že odvolacím soudem použitá judikatura nedostatečně objasňuje dotčenou problematiku a že dotčené znění rozhodčí doložky umožňoval. Nejvyšší soud však názory dovolatele nesdílí. 10. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. , řešil platnost rozhodčí doložky, ujednané mezi dvěma podnikateli v roce 2007, jejíž formulace je prakticky identická se zněním doložky v nyní projednávané věci. V obou případech se smluvní strany dohodly na rozhodování sporů v rozhodčím řízení podle Základních pravidel rozhodčího řízení vydaných Brněnským arbitrážním centrem, se sídlem Brno, Hostislavova 26, PSČ 641 00 (dále jen „BAC“) a zveřejněných na internetové adrese http://www.arbitraznicentrum.cz (dále jen „Pravidla“), rozhodcem určeným dle Pravidel předsedou BAC. Smluvní strany prohlásily, že měly možnost seznámit se s Pravidly a také tak učinily. Dle svého prohlášení učinily strany Pravidla „nedílnou součástí jejich smlouvy“. 11. V obou případech byla rozhodčí doložka shledána neplatnou pro absenci dostatečně konkrétního způsobu určení rozhodce a obcházení zákona podle , , ve znění do 31. 12. 2013 (konkrétně pro obcházení ), s tím, že strany ponechaly určení rozhodce na uvážení předsedy Brněnského arbitrážního centra, které není stálým rozhodčím soudem. 12. V obou případech soudy vycházely z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je považováno za sjednocující rozhodnutí v do té doby roztříštěném a maximálně nepřehledném přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek. Nejvyšší soud v něm uzavřel, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle Přitom zdůraznil, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem - jenž může být zřízen pouze na základě zákona ( ) - vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu (v dané věci soud konkrétně poukázal např. na oprávnění vydávat statuty a řády obdobně jak činí stálé rozhodčí soudy, jejichž statuty a řády jsou však obligatorně uveřejňovány v Obchodním věstníku). 13. Soudy v obou případech vycházely též z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 35/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (s právní větou tohoto znění: Rozhodčí smlouva, uzavřená do 31. 3. 2012, která pro řešení sporů mezi účastníky určuje jediného rozhodce, jenž bude jmenován předsedou dozorčí rady právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je podle neplatná). V rozhodnutí se dovolací soud vyjadřoval k platnosti rozhodčí doložky, kterou se strany dohodly, že veškeré spory budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, který bude jmenován předsedou dozorčí rady společnosti S. r. a. s.

14. Soudy v obou případech vycházely dále z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 53/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (s právní větou tohoto znění: Neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc a odkazuje-li pouze na seznam rozhodců vedený a „rozhodčí řád“ vydaný fyzickou osobou /rozhodcem/, je /jako celek/ neplatná podle pro rozpor se zákonem. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem určeným na základě takovéto absolutně neplatné rozhodčí doložky není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc). Šlo o situaci, kdy se rozhodčí smlouvou strany dohodly, že spory mezi nimi budou rozhodovány jediným rozhodcem, který bude určen JUDr. R. K. ze seznamu rozhodců jím vedených s tím, že on sám je v tomto seznamu rovněž uveden a může rozhodcem určit i sám sebe. Nejvyšší soud k tomu konstatoval, že taková rozhodčí smlouva je neplatná, protože neobsahuje určení rozhodce ad hoc (v rozhodčí doložce není uvedeno, že spor rozhodne v ní výslovně určený konkrétní rozhodce), nýbrž určení rozhodce svěřuje fyzické osobě, tedy subjektu, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a který ani není povolán vydávat řád, podle něhož má rozhodčí řízení probíhat, ani vést seznam rozhodců, z něhož má být rozhodce vybrán (viz ), tedy způsob určení rozhodce v doložce není sjednán zákonu odpovídajícím způsobem.

15. Protože oprávněný ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí a k rozhodnutím, na něž odvolací soud odkázal, namítá nezákonnost a nedostatečné odůvodnění, je na místě připomenout, že ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. , Ústavní soud usnesením ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. , odmítl. Ani Ústavní soud neshledal ve věci porušení práva. V souvislostech daných dotčenou rozhodčí doložkou opětovně zdůraznil požadavek na konkretizaci a individualizaci rozhodce a transparentnost jeho výběru a konstatoval, že ani předmětná rozhodčí doložka nemůže ve světle dosud přijatých judikatorních závěrů obstát (postupně vydefinované ústavněprávní požadavky na výběr rozhodce Ústavní soud, jak sám uvedl, vztáhl na rozhodčí doložky obecně, nikoliv pouze na rozhodčí doložky sjednané ve spotřebitelských smlouvách). Konstatoval, že obecné soudy se v projednávané věci při rozhodování řídily ustálenou judikaturou, která není žádným excesem v rozhodovací praxi soudů a neodporuje základním právům garantovaným u, neboť strany mají právo na spravedlivý proces, resp. aby jejich věc byla rozhodována ve shodě s principy spravedlivého procesu tak, jak je chápe a český právní řád.

16. Argumentace dovolatele nemůže vedle shora uvedených závěrů obstát. Nejvyšší soud nesouhlasí ani s tvrzením, že úmysl zákonodárce byl jasně deklarován novelou , s účinností k datu 1. 4. 2012, pročež tedy není důvod stejným způsobem neposuzovat i rozhodčí doložky sjednané před touto novelizací.

17. Protože dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud neshledal důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, odmítl dovolání oprávněného podle

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 30. 3. 2021 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu