Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
CD84AAD73D04A077C12586ED00188871.html
HTML · 11.74 KB
No categories available
11 Tcu 15/2021
11 Tcu 15/2021-27
USNESENÍ
Zamítá se
ohledně odsouzení
občana České republiky J. D., nar. XY ve XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 22T/17/2019, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2019.
O d ů v o d n ě n í :
1. Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 22T/17/2019, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2019, byl J. D. (dále jen “odsouzený”) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů anebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi podle § 172 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), odst. 2 písm. e) slovenského trestního zákona a za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se středním stupněm střežení. Současně byl odsouzenému citovaným rozsudkem okresního soudu uložen ochranný dohled v trvání jednoho roku, trest propadnutí věci a ochranné protitoxikomanické léčení vykonávané ústavní formou.
2. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci dne 8. 3. 2021 návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon “).
3. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
4. Z aktuálního opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob, jakož i dotčeného rozhodnutí Nejvyšší soud zjistil, že o uznání shora citovaného pravomocného rozsudku Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 22T/17/2019, rozhodl dne 24. 6. 2020 rozsudkem sp. zn. 11 T 25/2019 Krajský soud v Brně. Citovaný rozsudek krajského soudu přitom nabyl právní moci dne 22. 7. 2020. V důsledku uznání citovaného rozsudku slovenského soudu podle zákona č. 104/2013 Sb. , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se tak na něj hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 4a odst. 3 zákona by proto bylo za daného právního stavu ryze nadbytečné. Právní úprava zákona o Rejstříku trestů je přitom koncipována tak, aby rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie) a rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 4a odst. 3 zákona, nestála vedle sebe.
5. Podle § 4 odst. 4 zákona pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud postupoval analogicky podle tohoto ustanovení a návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v celém rozsahu zamítl.
Poučení:
Proti tomuto usnesení
není
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu