Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 55/2021

21 Cdo 55/2021-132

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce BRISTOL GROUP s. r. o. se sídlem v Karlových Varech, Sadová č. 2026/19, IČO 64833321, zastoupeného Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala č. 2498/17, proti žalovanému V. K., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Ing. Miroslavem Šipkou, advokátem se sídlem v Sokolově, Boženy Němcové č. 1808, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. července 2020 č. j. -95, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2020 č. j. -95 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k rozlišování, zda plnění zaměstnavatele z pracovního poměru představuje mzdový nárok, který je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní sjednané předpoklady a podmínky (zda jde o tzv. nárokovou složku mzdy), nebo zda jde o takovou složku mzdy, na kterou vzniká nárok – bez ohledu na splnění dalších sjednaných předpokladů a podmínek pro její poskytnutí – až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání (zda se jedná o tzv. nenárokovou složku mzdy), srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2004 sp. zn. , uveřejněný pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2007 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2006 sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. , z jejichž odůvodnění (mimo jiné) vyplývá, že tzv. nenároková složka mzdy je charakteristická tím, že bez rozhodnutí zaměstnavatele má tato složka mzdy povahu fakultativního plnění, kterou ztrácí a stává se nárokovou složkou mzdy teprve v okamžiku, kdy zaměstnavatel rozhodne o přiznání tohoto nároku zaměstnanci; kdy a zda (a o jakém obsahu) takovéto rozhodnutí mající konstitutivní povahu učiní, záleží jen na úvaze zaměstnavatele] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že sdělení žalobce ze dne 11. 7. 2019 o nevyplacení měsíčních prémií za červen 2019 bylo žalovanému doručeno opožděně až po vykonání prací pro žalobce, a tudíž v rozporu s a 4 a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a že „takto vzniklý nárok na část mzdy lze následně zcela nebo zčásti zrušit nebo odebrat, jen jestliže to umožňuje pracovní nebo jiná smlouva mezi účastníky“, pak přehlíží, že v projednávané věci odvolací soud uzavřel, že tu nebyla „ani smlouva mezi účastníky, ani jednostranný projev vůle ze strany zaměstnavatele, jejichž výsledkem by bylo konstituování prémií jako nárokové složky mzdy“; nejednalo se ani o případ, kdy by se zaměstnavatel rozhodl odejmout (odebrat) pohyblivou složku mzdy jako takovou (nikoli ji nepřiznat pouze za určité období), řešený v dovolatelem zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. (odkaz dovolatele na toto rozhodnutí dovolacího soudu proto není přiléhavý).

Nepřípadný je též odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014 sp. zn. a v něm vyslovený závěr, že „dosáhla-li žalovaná (jako zaměstnavatelka žalobce) neuspokojivých hospodářských výsledků, je povinna se zdržet všeho, co by (i kdyby jen ve svých důsledcích) mohlo znamenat, že by riziko z výkonu závislé práce (byť ve vztahu k takovým hospodářským výsledkům) měl nést jakýkoliv její zaměstnanec“, neboť závěry v něm uvedené vycházejí z jiného stavu věci a netýkají se nenárokové složky mzdy zaměstnanců.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že „vůle žalobcova jako zaměstnavatele ke stanovení opatření, k vydání rozhodnutí o nárokové dávce, chybělo“ a „nebyla tu tedy ani smlouva mezi účastníky, ani jednostranný projev vůle ze strany zaměstnavatele, jejichž výsledkem by bylo konstituování prémií jako nárokové složky mzdy“, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, a předestírá-li vlastní skutkové závěry (že „je vyplácení měsíčních prémií přímo navázáno na odpracovanou dobu, kdy v projednávaném případě při odpracování plného fondu pracovní doby /nečerpání řádné dovolené/ vyplaceny měsíční prémie ve výši 10 % základní mzdy -1 700 Kč a při čerpání dovolené-měsíční prémie adekvátním způsobem kráceny“ a že „vydáním stanoviska ze dne 1. 6. 2018 žalobce projevil vůli určit výši pobídkové mzdy jako nárokové složky 10 % přepočtené základní mzdy“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 3. 2021

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu