Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 343/2021

21 Cdo 343/2021-208

USNESENÍ

P. J.

1) Z. V.

, narozenému XY, bytem XY, a

2) SIGMA PUMPY HRANICE, s.r.o.

se sídlem v Hranicích, Tovární č. 605, IČO 64610560, oběma zastoupeným JUDr. Ivou Repa Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Okružní č. 433/1, o určení práva na náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2019 č. j. -143, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit každému z žalovaných 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivy Repa Kremplové, advokátky se sídlem v Brně, Okružní č. 433/1.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2019 č. j. -143 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že na požadovaném určení, že žalovaní jsou povinni „společně a nerozdílně uhradit žalobci náhradu škody za neoprávněné zásahy do přirozeného práva na ochranu jeho zdraví“, není dán naléhavý právní zájem) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Podle ustálené judikatury soudů žaloba o určení podle ustanovení má především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971 sp. zn. , uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. , uveřejněného pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

Dovolatel – jak vyplývá z podaného dovolání – podal určovací žalobu, aby docílil „zodpovězení“ řady předběžných otázek [zda „je lékařský posudek, vydaný ust. a násl. ZSZS, poskytováním některé ze zdravotnických služeb ve smyslu ust. , o zdravotních službách, v platném znění“, zda „může tento posudek, ovlivní-li negativně přímo nebo nepřímo zdravotní stav posuzované osoby, být považován za neoprávněný zásah do přirozeného práva na ochranu zdraví“, a zda žalovaný 1) při vydání lékařského posudku dne 1. 8. 2013 nepostupoval „de lege artis“, zda byly dodrženy předpisy „BOZP“ a „zda-li tak nedošlo ze strany zaměstnavatele k neoprávněnému zásahu do přirozeného práva žalobce na ochranu jeho zdraví“]. Zcela přitom přehlíží, že podle ustálených závěrů soudní praxe žaloba o určení ve smyslu ustanovení není zpravidla opodstatněna také tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5, roč. 1996, str. 113). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. , uveřejněném pod č. 81 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011 (z něhož – pro „obecný přesah“ jeho závěrů – správně vycházel i odvolací soud), vyslovil (ve vztahu k tam požadovanému určení, že žalobce má nárok na odškodnění pracovního úrazu) závěr, že žalobcem požadovanému určení nemohlo být vyhověno též proto, že se jím nedomáhal určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ale posouzení právní skutečnosti (zda žalobce utrpěl pracovní úraz) a vyřešení celého komplexu skutkových a právních otázek představujících základ jednotlivých nároků z odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem, o němž se soud samostatně vyslovuje formou tzv. mezitímního rozsudku, jestliže je to účelné, a že posouzení těchto otázek na základě žaloby o určení je vyloučeno.

Odvolací soud potom v projednávané věci v souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu dospěl k závěru, že „žalobce se nepochybně mohl domáhat odškodnění jím tvrzeného neoprávněného zásahu do práva na ochranu zdraví žalobou o splnění povinnosti (na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy)“, že za situace, kdy žalobce tvrdí, že „jeho právo již bylo porušeno“, je „právním prostředkem ochrany“ jeho práva „žaloba na plnění, nikoliv určovací žaloba“, a že proto „v projednávané věci není dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení“.

Dovolací argumentace, že soud prvního stupně nedovolil žalobci „dodatečně upravit návrh na výrok tak, aby plně vyhovoval ust. OSŘ“, přehlíží, že uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení , ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, k níž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. ).

Namítá-li žalobce v této souvislosti, že „dosavadním postupem soudů bylo odepřeno právo občana na spravedlivý proces“, pak přehlíží, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Pokud se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly též ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu k otázce naléhavého právního zájmu jako zákonné podmínky pro podání určovací žaloby, nelze mít vydání rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení práva na náhradu škody pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, za rozporné s pravidly spravedlivého procesu.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2021

JUDr. Pavel Malý předseda senátu