Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3477/2020

32 Cdo 3477/2020-395

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně SLAVIA INVEST a. s., identifikační číslo osoby 25874501, se sídlem v Praze 6, Veleslavín, Křenova 438/7, zastoupené JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze, U Sluncové 666/12, proti žalované 2) A. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo náměstí 91/28, o zaplacení 450 932,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 2. 2014, č. j. -310, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2010, č. j. -181, uložil žalované 1) LAVERNA/AT-EH dětské odívání, veřejné obchodní společnosti, žalované 2) a žalované 3) E. H. povinnost zaplatit žalobkyni 450 932,48 Kč s úrokem 25 % z částky 217 645,37 Kč od 22. 9. 1995 do zaplacení s tím, že žalované 2) a 3) jsou povinny plnit společně a nerozdílně (výrok I.), v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaných 1), 2) a 3) zaplacení úroku ve výši 25 % z částky 140 645,36 Kč, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalované 2) pak Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2014, č. j. -310, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. ve vztahu k žalované 2) potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Ve vztahu k žalovaným 1) a 3), jež odvolání nepodaly, rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci; žalovaná 1) byla poté ke dni 10. 11. 2018 vymazána z obchodního rejstříku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání. Navrhuje jeho zrušení i zrušení rozsudku soudu prvního stupně (obou v celém rozsahu); podle obsahu dovolání zpochybňuje dovolatelka výši úroku, jež byla žalobkyni přiznána. Dovolatelka by za přiměřené považovala úroky až od roku 2010, poukazuje přitom na , , podle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění; to podle dovolatelky napadený rozsudek odvolacího soudu nerespektoval.

Žalobkyně má dovolání za nepřípustné, eventuálně nedůvodné, a navrhuje jeho odmítnutí, eventuálně zamítnutí.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1, 7 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou (nezbytnou) náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. ; tato usnesení jsou, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ). V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu , tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Vymezení důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu nemůže nahradit pouze vyjádřený nesouhlas s právním posouzením věci přijatým odvolacím soudem (k povinnosti rozlišit důvod přípustnosti dovolání podle a dovolací důvod podle srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb.).

Z dovolání, jakkoli obsahuje kritické výtky dovolatelky k rozhodnutím soudů nižších stupňů v otázce výše žalobkyni přisouzeného úroku (25 % z částky 217 645,37 Kč od 22. 9. 1995 do zaplacení), žádné vymezení důvodů přípustnosti ve shora uvedeném smyslu neplyne. S ohledem na výše citovaná ustanovení a požadavky judikatury Nejvyššího soudu na řádné vymezení některého z důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu nezbývá než uzavřít, že dovolání obsahuje vady, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl podle pro vady.

Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná osoba domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. 3. 2021

Mgr. Jiří Němec předseda senátu