Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2758/2020

26 Cdo 2758/2020-292

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, zastoupené JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem v Praze, Elišky Krásnohorské 10/2, proti žalovanému O. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Mgr. Helenou Horskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, o odstranění vad prohlášení vlastníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2019, č. j. -248, ve znění usnesení ze dne 3. srpna 2020, č. j. -286, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 11. 2019, č. j. -248, ve znění usnesení ze dne 3. 8. 2020, č. j. -286, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 3. 5. 2019, č. j. -199, kterým zamítl návrh na odstranění vad prohlášení vlastníka o vymezení jednotek, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou věcné legitimace účastníků v řízení o návrhu na odstranění vady prohlášení vlastníka podle , (dále jen „o. z.“). Shledal věcnou aktivní legitimaci žalobkyně (městské části), které byl svěřen do správy majetek hlavního města Prahy a svědčí ji tak široce koncipované právo správy ke svěřenému majetku, proto má právní zájem na odstranění vady prohlášení vlastníka ve smyslu ustanovení o. z., neboť takové rozhodnutí bude mít dopad na výkon jejích práv a povinností při nakládání se svěřeným majetkem. Ohledně pasivní legitimace na straně žalované uvedl, že opravuje-li soud rozsudkem vady prohlášení vlastníka, jímž se mění vymezení jedné z jednotek a tím i spoluvlastnické podíly vlastníků všech jednotek v domě, vydává rozhodnutí, kterým zasahuje do práv a povinností všech vlastníků jednotek. Účastníky řízení tak musí být všichni tito vlastníci, neboť jsou všichni takovou opravou prohlášení vlastníka dotčeni, a pro všechny musí být výrok rozsudku závazný, přičemž mají postavení nerozlučných společníků.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího není přípustné podle Sb, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku (vymezení okruhu pasivně legitimovaných účastníků v řízení podle o. z.) v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Nejvyšší soud uvedl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. ), že jakýkoliv zásah do prohlášení představuje zásah do vlastnických či spoluvlastnických práv vlastníků jednotek, proto není myslitelné, aby se tak stalo bez souhlasu dotčeného vlastníka jednotky. Nedojde-li k odstranění vad dohodou a k opravě vad má dojít soudním rozhodnutím (§ 1168 odst. 1 o. z.), tak soudní rozhodnutí nahrazuje dohodu dotčených vlastníků a musí se vztahovat na všechny vlastníky dotčené odstraněním vad prohlášení. V řízení podle o. z. jde na straně dotčených vlastníků jednotek o nerozlučné společenství ve smyslu se všemi procesními právy a povinnostmi, které pro ně z tohoto jejich postavení plynou. Pro všechny bude výrok rozsudku závazný ( ) a není možné, aby vůči některému z dotčených vlastníků bylo rozhodnuto rozdílně.

V projednávané věci mělo dojít podle obsahu spisu k odstranění vad prohlášení, neboť zaknihovaný stav domu č. p. XY na pozemku parcely č. XY, k. ú. XY, obec XY (dále jen „bytový dům“) neodpovídá faktickému stavu, a to ohledně vymezení podlahových ploch nebytových jednotek č. 101 a č. 102, a tak i určení spoluvlastnických podílů jednotlivých vlastníků na společných částech bytového domu. Odstranění vady by tak mělo vliv na velikost podílů na společných částech domu a pozemku pro všechny vlastníky jednotek v domě, tj. bylo by zasaženo do spoluvlastnických práv všech vlastníků.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu judikaturou dovolacího soudu, jestliže dospěl k závěru, že návrh na odstranění vad je třeba zamítnout pro nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť se řízení neúčastní všichni dotčení vlastníci jednotek jakožto nerozluční společníci.

Námitkou, že odvolací soud nesplnil svou poučovací povinnost podle , přičemž dovolatelka nemohla řádně hájit svá práva, disponovat s žalobou a napadené rozhodnutí pro ni bylo překvapivé, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v , neboť odvolacímu soudu vytýká vadu řízení. K vadám řízení dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( ), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

Pro úplnost lze dodat, že vytčenými vadami odvolací řízení netrpí, neboť poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalující či žalované, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu , ani ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , ; či nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 1996, sp. zn. ). Navíc v rámci odvolacího řízení již nebylo možné s ohledem na ustanovení nedostatek věcné legitimace odstranit.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ani přípustné [ ].

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud jej podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. 3. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu