Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2708/2020

26 Cdo 2708/2020-405

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně LUCRO a.s., se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96, IČO 27492273, zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, proti žalované ALPER a.s., se sídlem v Prostějově, Vrahovická 4530, IČO 27126226, zastoupené JUDr. Lucií Chovancovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV 777, o zaplacení částky 1 804 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2020, č. j. -362, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 6. 2019, č. j. -333, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1 804 650 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 1. 2020, č. j. -362, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že mezi účastnicemi byla dne 1. 6. 2007 platně uzavřena nájemní smlouva, změněná rovněž platně dodatky č. 1 a 2 ohledně výše nájemného. Dodatek č. 1 ze dne 1. 9. 2007 byl uzavřen v písemné podobě a podepsán za žalobkyni osobou zmocněnou k tomuto úkonu předsedou představenstva, za žalovanou předsedou jejího představenstva. Neplatnost nezpůsobuje, že v podepisovaném dokumentu není uvedena skutečnost, že podepisující osoba jednala na základě zmocnění. Rovněž dodatek č. 2 ze dne 1. 6. 2010 shledal odvolací soud platným, ačkoli bylo překročeno zákonné zmocnění, což však nezpůsobuje neplatnost právního úkonu, ale jen to, že jím právnická osoba, při splnění zákonných podmínek, není vázána. Žalovaná ale nikdy nenamítala, že ji dodatek č. 2 nájemní smlouvy nezavazuje, přitom pouze osoba, za kterou bylo jednáno (žalovaná), má právo se dovolat toho, že není zavázána právním úkonem z důvodu, že k němu jednající osoba neměla oprávnění.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „ “, neboť předložené právní otázky již byly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a od ustáleného řešení těchto otázek se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci.

Dovolací soud předně poukazuje na to, že následkem situace, kdy za osobu jedná jiná osoba, která k takovému jednání neměla oprávnění (nehledě na to, zda se jednalo o zákonné či smluvní zastoupení či přímé jednání právnické osoby), není absolutní či relativní neplatnost, nýbrž takto učiněný právní úkon osobě, za kterou bylo jednáno, nelze přičítat a nezavazuje ji. K tomuto závěru již Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dospěl při řešení následků nedodržení stanoveného způsobu jednání statutárního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. ), při řešení následků překročení zmocnění na základě plné moci, případně při jednání bez plné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 49/2008“) a rovněž i při řešení překročení zmocnění v případě zákonného zastoupení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. ).

Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že právo uplatnit výhradu (ne)vázanosti úkonem učiněným osobou, která k tomu neměla oprávnění, ohledně všech způsobů jednání za jiného – při zastoupení zákonném, smluvním, při jednání nezmocněné osoby i v případě nedodržení stanoveného způsobu jednání statutárního orgánu – svědčí pouze osobě, za kterou byl tento úkon učiněn (srov. např. R 49/2008, již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. ).

V projednávané věci žalovaná nikdy nenamítala, že by ji ujednání v dodatku č. 2 nezavazovalo, chovala se podle něj (jakož i podle dodatku č. 1) bez jakýchkoli námitek protistrany, čímž úkony fakticky schválila. A to bez zbytečného odkladu poté, co jí byl ustanoven statutární orgán, k čemuž dle výpisu z obchodního rejstříku došlo dne 30. 7. 2010, tedy ještě v průběhu měsíce, od jehož počátku byla výše nájemného změněna. Žalobkyně, která dodatek č. 2 uzavřela řádně, se skutečnosti, že tento úkon není závazný, dovolávat nemůže.

Dovolatelkou rovněž zpochybněnou otázku dodatečného schválení právního úkonu osoby, jež jednala nad rámec svého zmocnění či za absence plné moci, posoudil soud prvního stupně i odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. , a ze 28. 2. 2013, sp. zn. ). Pro ratihabici není stanovena žádná zvláštní forma, tudíž ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a může se tak stát výslovně i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují písemnou formu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. či již citovaný ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. ).

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovolání podává proti rozsudku odvolacího souduv celém jeho rozsahu, tj. jakoby i proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku. S přihlédnutím k obsahu dovolání však zastává názor, že proti těmto výrokům dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nim postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by nebylo ani přípustné [ ].

Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 3. 3. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu