Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3755/2020

30 Cdo 3755/2020-221

USNESENÍ

a)

P. F.

, narozeného dne XY, bytem XY,

b) P. F.

, narozeného dne XY, bytem XY,

c) P. F.

, narozeného dne XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované

České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj,

se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2020, č. j. -190, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci a) a c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 7. 2019, č. j. -144, zamítl návrh žalobce a), aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 280 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále zamítl návrh žalobců b) a c), aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jim společně a nerozdílně 280 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se konstatuje, že nepřiměřenou délkou správního řízení bylo porušeno právo žalobce a) na projednání věci v přiměřené době, jinak jej v tomto výroku co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 280 000 Kč, jakož i ve výrocích II a III, potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci a) náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a žalobcům b) a c) uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Takto soudy nižších stupňů rozhodly o žalobě, jíž se žalobce a) a žalobci b) a c) [jakožto právní nástupci původní žalobkyně b) - jejich matky] domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nepřiměřenou délkou správního řízení o odstranění stavby zahájeného z podnětu žalobců dne 25. 10. 1996 před Městským úřadem Třebechovice pod Orebem a na něj navazujícího řízení před správními soudy, které skončilo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. , jímž byla kasační stížnost žalobců zamítnuta.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci a) a c) včasným dovoláním, a to v rozsahu výroku I, v té jeho části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení 280 000 Kč žalobci a) a ve výroku II ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení 280 000 Kč žalobcům b) a c), přičemž oba účastníci kvantitativně omezili své dovolání co do částky 99 000 Kč. Žalobce c) napadl rozsudek odvolacího soudu navíc i ve výroku III o nákladech řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1. ), dále jen „ “.

Otázka formy přiznaného zadostiučinění, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, dle níž stanovení formy (a případně výše) zadostiučinění závisí vždy na konkrétních skutkových okolnostech a její posouzení je úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. ). Konstatování porušení práva je přitom plnohodnotnou formou zadostiučinění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. ), nalézající své využití např. v situacích, kdy soudy dospějí k závěru o minimálním významu řízení pro poškozené, jako je tomu v této věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. ).

Otázka, zda význam předmětu řízení pro poškozeného je nutno posuzovat synteticky dle objektivních kritérií či zda je nutno vždy vycházet z významu věci pro poškozeného v širším pojetí, které v sobě zahrnuje i posouzení subjektivního pohledu a dopadu řízení do sféry poškozeného, jíž žalobci a) a c) de facto zpochybňují závěr odvolacího soudu o nepatrnosti významu předmětu řízení pro žalobce a) a původní žalobkyni b), přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Soudy nižších stupňů při řešení otázky významu předmětu řízení pro poškozené zohlednily konkrétní v tomto směru rozhodné okolnosti, které zjistily z účastníky označených důkazů, a to včetně spisového materiálu vztahujícího se k posuzovanému řízení, kterýžto postup je aprobován judikaturou soudu dovolacího (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. ). Bez významu v tomto směru pak není ani to, že i Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. , označil zásah do práv stěžovatelů ve správním řízení za „velmi malý“.

Konečně, namítali-li žalobci, že soudy nižších stupňů nezohlednily v rámci kritéria významu předmětu řízení pro poškozené věk žalobce a) a původní žalobkyně b) a zdravotní stav původní žalobkyně b), pak ani tato námitka přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Osobami v pokročilejším věku ve smyslu stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, , uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. či ze dne ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. ). Uvedené věkové hranice žalobce a) a původní žalobkyně b) ani v době ukončení posuzovaného řízení přitom nedosáhli. Ohledně námitky zvýšeného významu posuzovaného řízení z hlediska nepříznivého zdravotního stavu původní žalobkyně b) Nejvyšší soud odkazuje na rozsudek ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. , v němž dospěl k závěru, že ani typově zvýšený význam předmětu řízení bez dalšího nevylučuje, aby byl tento předpoklad, a to zejména ve vztahu k utrpěné újmě, umenšen, případně i vyloučen (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. , a ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. ). Dospěl-li tak odvolací soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu k závěru, že újma utrpěná poškozenými byla zanedbatelná, není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ani jeho navazující závěr o tom, že význam řízení byl pro poškozené toliko nepatrný.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalobců a) a c) dle odmítl.

V projednávané věci žalobce c) dovoláním napadl rovněž výrok III rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle rovněž nepřípustné, proto je v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobce a) a c), jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 2. 2021

JUDr. František Ištvánek předseda senátu