Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 140/2019-60

KSPA 44 INS XY44 ICm XY29 ICdo 140/2019-60

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. L., bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) P. V., narozenému XY, bytem XY, a 2) L. Z., narozenému XY, bytem XY, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2019, č. j. 44 ICm XY, 102 VSPH XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. března 2017, č. j. 44 ICm XY, odmítl žalobu, kterou se žalobce (M. L., bývalý insolvenční správce dlužníka P. V.) domáhal vůči žalovaným [1) Mgr. Pavlu Burešovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka a 2) L. Z.] určení, že kupní smlouva ze dne 22. prosince 2015 o prodeji ve výroku specifikovaného spoluvlastnického podílu na nemovitostech (dále jen „podíl na nemovitostech“), uzavřená mezi prodávajícím (Mgr. Pavlem Burešem, jako insolvenčním správcem dlužníka) a kupujícím (L. Z.) je neplatná (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Insolvenční soud – cituje ustanovení , , , a 4 a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl k závěru, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby. V této souvislosti zdůraznil, že schůze věřitelů, která se konala bezprostředně po skončení přezkumného jednání dne 12. února 2015, odvolala žalobce z funkce insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem ustanovila prvního žalovaného; insolvenční soud toto usnesení schůze věřitelů potvrdil usnesením ze dne 13. února 2015. Jelikož žalobce podal žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy dne 12. února 2016, tj. v době, kdy již nebyl insolvenčním správcem dlužníka, ani účastníkem insolvenčního řízení či účastníkem právního vztahu založeného kupní smlouvou, odmítl insolvenční soud žalobu jako podanou neoprávněnou osobou.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. 44 ICm XY, 102 VSPH XY ( XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud (ve shodě s insolvenčním soudem) předeslal, že neoznačuje subjekty, které mohou podat žalobu na určení neplatnosti smlouvy, jíž byl zpeněžen majetek z majetkové podstaty; z ustálené judikatury [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, „sp. zn. “ (správně sen. zn. )] však lze dovodit, že k podání takové žaloby je až do skončení insolvenčního řízení aktivně legitimován kterýkoli z účastníků insolvenčního řízení (věřitelé či dlužník) nebo účastník smlouvy, popř. v řízení nově ustanovený insolvenční správce.

Proto odvolací soud shledal rozhodnutí insolvenčního soudu věcně správným.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné k řešení otázek hmotného a procesního práva, které odvolací soud zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v dovolání konkretizovanou, respektive které dovolací dosud v daných souvislostech dosud neřešil.

Dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) především zpochybňuje závěr odvolacího soudu ohledně (ne)existence aktivní legitimace k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, který shledává rozporným se závěry, které formuloval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. . Přitom svou legitimaci k podání žalovy dovozuje především z toho, že uplatňuje v insolvenčním řízení právo „na část výtěžku zpeněžení“ (z titulu odměny insolvenčního správce)

Dále dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti kupní smlouvy, s tím, že: 1) absolutní neplatnost působí ze zákona, s účinky od počátku a proti všem, a 2) soud je povinen přihlížet k absolutní neplatnosti z úřední povinnosti. Současně poukazuje na okolnosti, za nichž byl schůzí věřitelů odvolán z funkce insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem byl ustanoven první žalovaný, konkretizuje důvody, na jejichž základě považuje prvního žalovaného za vyloučeného z výkonu funkce insolvenčního správce, a uzavírá, že postupem soudů nižších stupňů byla porušena jeho základní práva zaručená u a d.

Usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. , insolvenční soud (mimo jiné) zrušil konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení [ ]; následným usnesením ze dne 8. srpna 2019, č. j. , zprostil prvního žalovaného funkce insolvenčního správce dlužníka.

V souladu s ustanovením a 5 pokračoval Nejvyšší soud v řízení, s tím, že ke dni skončení insolvenčního řízení se stal účastníkem incidenčního sporu místo insolvenčního správce dlužník.

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Již v průběhu odvolacího řízení totiž insolvenční soud usnesením ze dne 13. září 2018, č. j. , schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, s tím, že odměna insolvenčního správce činí (celkem) 82.491,- Kč a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce 1.715,33 Kč; z těchto částek připadá na odměnu a náhradu hotových výdajů žalobce 15.730,- Kč a 330,33 Kč, a na odměnu a náhradu hotových výdajů (původně) prvního žalovaného 66.761,- Kč a 1.385,- Kč. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. února 2019, č. j. XY, , usnesení insolvenčního soudu potvrdil. Dovolání žalobce proti posledně označenému usnesení odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. října 2020, sen. zn. , uzavíraje, že dovolatel (jako věřitel s pohledávkou za majetkovou podstatou) nepodal námitky proti konečné zprávě, pročež není osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o schválení konečné zprávy ( , ve znění účinném v době vydání usnesení o schválení konečné zprávy a vydání dovoláním napadeného usnesení). Jinak řečeno, jako „insolvenčnímu správci“ přiznává ustanovení bývalému (odvolanému, zproštěnému) insolvenčnímu správci dlužníka legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy jen v rozsahu výroků týkajících se (ne)schválení jeho odměny a výdajů. Ve zbývajícím rozsahu má bývalý insolvenční správce dlužníka právo odvolat se proti usnesení o schválení konečné zprávy za stejných podmínek jako jiní dlužníkovi věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou.

Konečně z důvodů rozvrhového usnesení insolvenčního soudu ze dne 22. března 2019, č. j. KSPA XY, plyne, že pohledávka žalobce (odvolaného insolvenčního správce) z titulu odměny a náhrady hotových výdajů ve výši určené schválenou konečnou zprávou již byla uspokojena před rozvrhem.

Za tohoto stavu je nepochybné, že k datu vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (21. června 2019) již byla pohledávka žalobce z titulu odměny a náhrady hotových výdajů zcela uspokojena a žalobce tak (bez ohledu na to, zda původně vskutku měl věcnou legitimaci k podání žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy či nikoli) k uvedenému datu nositelem této legitimace nebyl. Z téhož důvodu se v poměrech dané věci již nemohou prosadit ani závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sen. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2021

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu