Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 908/15

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Štěrby, zastoupeného Mgr. Martinem Kejvalem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Kunraticích, Golčova 485, směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ č. j. -2438 ze dne 10. 5. 2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -2621 ze dne 20. 5. 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2015, se stěžovatel s poukazem na porušení svého práva na spravedlivý proces dle d a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a práva na ochranu rodinného života dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle ustanovení je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt ( ) tato dvouměsíční lhůta začíná běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno, a uplyne ve stejný den o dva měsíce později. Tato dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.

Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu Praha - západ a z vyžádané kopie doručenky, ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Praze byl stěžovateli doručován na jím uvedenou adresu X, dne 15. 8. 2013. Protože stěžovatel nebyl na uvedené adrese zastižen, byla mu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Doručující orgán následně dne 27. 8. 2013 zásilku vrátil Okresnímu soudu Praha - západ s poznámkou, že stěžovatel se odstěhoval. Okresní soud postupoval dle ustanovení a na úřední desce vyvěsil dne 23. 10. 2013 výzvu k vyzvednutí písemnosti, přičemž po 10 dnech od tohoto data nastala v souladu s ustanovením fikce doručení. V dané věci se tak stalo dne 4. 11. 2013 (v pondělí, tedy v pracovní den nejblíže následující poslední den lhůty, sobotu 2. 11. 2013); od tohoto dne se ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Praze považuje za doručený stěžovateli.

Tvrdí-li stěžovatel, že napadené rozhodnutí městského soudu mu bylo fyzicky doručeno až dne 26. 3. 2015, nemá Ústavní soud důvod toto tvrzení (jehož pravdivost rovněž ověřil dotazem u Okresního soudu Praha - západ) zpochybňovat, zároveň však se stěžovatelem nelze souhlasit v tom, že lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována. Jak Ústavní soud uvedl výše, ve skutečnosti bylo stěžovateli rozhodnutí o posledním procesním prostředku doručeno již dne 4. 11. 2013, a to navzdory skutečnosti, že se s ním stěžovatel v důsledku své vlastní procesní strategie, resp. nečinnosti, neseznámil. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula již dne 6. 1. 2014 (pondělí nejblíže následující poslední den lhůty, sobotu 4. 1. 2014). Stěžovatel podal ústavní stížnost pozdě, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než jeho ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2015

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka