Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 933/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Simony Hinkelmannové, zastoupené Mgr. Lukášem Fialou, advokátem se sídlem Praha 10, Kubánské náměstí 1391/11, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2015 č. j. -64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně garantovaného práva na legitimní očekávání ochrany majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 23. 1. 2015 č. j. -64 rozhodl ve výroku I. o uložení povinnosti žalované (stěžovatelky) zaplatit žalobci částku ve výši 387,02 Kč s příslušenstvím. Výrokem II. bylo zastaveno řízení do částky 15,78 Kč. Ve výroku III. bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky k náhradě nákladů řízení v částce 13 868 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. V ústavní stížnosti byla namítána nesprávnost výpočtu náhrady nákladů řízení, neboť nebyly respektovány kogentní právní normy advokátního tarifu (vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů) o stanovení tarifní hodnoty do 500 Kč, která byla rozhodnou (vzhledem k původnímu zastavení řízení do částky 17 795,75 Kč s příslušenstvím) pro výpočet odměny advokáta žalobce za jeden z úkonů právní služby (účast na posledním soudním jednání).

II.

Právní posouzení

4. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

5. Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z pohledu zachování spravedlivého procesu a legitimního očekávání ochrany majetku se Ústavní soud v rozhodovací činnosti mnohokrát zabýval a formuloval ústavněprávní limity. Vyslovil závěr, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního procesu jako celku a doménou obecných soudů. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody.

6. Stěžovatelka brojila předmětnou ústavní stížností proti rozsudku obecného soudu, kterým bylo rozhodnuto (výrokem III.) o náhradě nákladů řízení v částce 13 868 Kč, přičemž (mimoto) vyslovila nesouhlas toliko se stanovením odměny advokáta za jeden úkon právní služby (účast na posledním soudním jednání dne 16. 1. 2015). Ústavní soud dal ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně najevo, že ve věcech bagatelního významu, u nichž nedochází na straně stěžovatele k závažné újmě, lze rozhodnutí orgánu veřejné moci úspěšně napadnout ústavní stížností jen v případě extrémního vybočení ze standardů esenciálních pro postup v řízení a řešení věci.

7. Z řečeného se podává, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je nutno posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti. Takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti soudem rozhodovaných věcí do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice. Se zřetelem k bagatelní povaze nákladů řízení (odměny advokáta za daný úkon právní služby) Ústavní soud v posuzované věci na straně stěžovatelky podstatný zásah do ústavně zaručených práv neshledává.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu