Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 17/2021-109

KSPL 65 INS XY65 ICm XY29 ICdo 17/2021-109

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem, se sídlem v Plzni, Rooseveltova 10/9, PSČ 301 00, proti žalovanému M. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému H. N., obecnou zmocněnkyní, bytem XY, o určení pravosti a výše vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 65 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2020, č. j. 65 ICm XY, 101 VSPH XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 11. června 2019, č. j. 65 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (dlužník M. B.) domáhal určení, že pohledávka žalovaného (věřitele M. N.), přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobce, v celkové výši 1 193 933,13 Kč, není co do pravosti a výše po právu (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné pro řešení právní otázky [promlčení a výkladu , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)], která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, uplatňuje dovolací důvod podle , (dále též jen „ “), tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu v tom smyslu, že žalobě bude vyhověno.

[4] K dovolání vůči nákladovým výrokům.

[5] Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku insolvenčního soudu o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí, odmítl podle jako objektivně nepřípustné dle

[6] K dovolání proti části prvního výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

[7] Dovolání ve zbývající části, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

[8] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu § 408 obch. zák. lze shrnout takto:

1/ Promlčecí doba u práva plynoucího z obchodního závazkového vztahu skončí v souladu s § 408 odst. 1 obch. zák. nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Ustanovení se vztahuje i na pohledávky pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 13/2006“), rozsudek ze dne 9. ledna 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 146/2011“), rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 21/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 21/2014“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. ].

2/ Právo pravomocně přiznané lze vykonat v exekučním řízení zahájeném v desetileté lhůtě podle § 408 odst. 1 obch. zák. (srov. R 13/2006, R 146/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2019, sp. zn. ).

3/ Zákaz uplatnění námitky promlčení (§ 408 odst. 1 poslední věta obch. zák.) nemá za následek stavení promlčecí doby po dobu řízení o výkon rozhodnutí či exekučního řízení, nýbrž to, že k námitce promlčení uplatněné v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení) se nepřihlíží, jestliže lhůta 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet, uplynula až v průběhu tohoto řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sen. zn. ).

4/ Důsledkem prostého uplynutí doby deseti let není (bez dalšího) promlčení vykonatelné pohledávky, jejíž „zaplacení“ je předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) [srov. R 13/2006, R 21/2014, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sen. zn. ].

5/ Skutečnost, že v průběhu exekučního řízení bylo zahájeno (ohledně téhož dlužníka) konkursní řízení, neznamená, že by se dlužníku nebo - byť i jen „pro účely“ konkursního řízení - správci konkursní podstaty či konkursním věřitelům otvírala možnost vznést „nově námitku promlčení. Nemůže-li dlužník - povinný uplatnit námitku promlčení v exekučním řízení, nelze ohledně stejného práva tuto námitku uplatnit ani v konkursním řízení probíhajícím v době, kdy exekuční řízení není skončeno.

Srov. závěry učiněné v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. , které, byť byly přijaté při výkladu konkursního řízení vedeného podle , o konkursu a vyrovnání, lze mutatis mutandis aplikovat i v poměrech , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

[9] Ve vztahu k dalším dovolatelem předkládaným otázkám (zejména aktivní legitimace žalovaného) dovolatel nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání, což Nejvyššímu soudu brání se jimi zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; viz i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. ).

[10] Nadto lze poznamenat, že závěr odvolacího soudu, podle něhož koncentrace stanovená v brání soudům zabývat se v incidenčním sporu důvody popření nově uplatněnými (až) po přezkumném jednání (v daném případě námitkou nedostatku aktivní legitimace žalovaného ve vztahu k uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení), je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2019, sen. zn. ).

[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání ze dne 20. ledna 2021, přičemž žalovaný nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

[12] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 25. 2. 2021

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu