Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Tmo 22/2020

I.Dosavadní průběh řízení

1. Výrokem I. napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“) bylo rozhodnuto o tom, že se zmocněnkyni L. H. za zastupování nezletilého poškozeného AAAAA (pseudonym) v trestní věci odsouzeného mladistvého BBBBB (pseudonym) vedené u krajského soudu pod sp. zn. přiznává podle § 151 odst. 3, 6 tr. ř. odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH v celkové výši 43 813 Kč. Výrokem II. byl návrh zmocněnkyně ve zbytku čítajícím celkem 40 396,35 Kč zamítnut.

II.Stížnost

III.Důvodnost stížnosti

3. Vrchní soud v Praze jako soud pro mládež přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které napadenému usnesení předcházelo, přičemž byl vázán zákazem změny napadeného rozhodnutí v neprospěch stěžovatelky (§ 150 odst. 1 tr. ř.) a při návrhovém charakteru rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů zvolené zmocněnkyně (§ 151 odst. 2, 6 tr. ř.) se tedy zabýval především těmi položkami, které jí nebyly přiznány dle jejího návrhu. Po takto provedeném přezkumu dospěl k následujícím závěrům.

4. V řízení, které předcházelo napadenému usnesení, neshledal stížnostní soud žádné vady, které by mohly mít vliv na správnost rozhodnutí. Krajský soud rozhodoval o odměně a náhradě hotových výdajů na podkladě návrhu zmocněnkyně zvolené poškozeným s nárokem na bezplatné právní zastoupení podle § 51a odst. 2 tr. ř., v němž byly přesně uvedeny úkony právní služby a další položky, za které požadovala přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, a které bylo podáno v zákonné prekluzivní lhůtě jednoho roku od pravomocného skončení věci (§ 151 odst. 2, 6 tr. ř.).5. Krajský soud postupoval správně i v tom, že nevyhověl požadavku obhájkyně, aby postupem podle § 146 odst. 1 tr. ř. (autoremedurou) své rozhodnutí sám změnil tak, že jejímu návrhu zcela vyhoví. Takový postup je totiž možný jen v případě, že by se změna nedotkla práv jiné strany trestního řízení. V tomto případě by se však taková změna dotkla přinejmenším práv mladistvého odsouzeného, který, nebude-li mu přiznán nárok na obhajobu bezplatnou (§ 33 odst. 2 tr. ř.), bude po právní moci rozhodnutí, jímž je stanovena výše její odměny (§ 151 odst. 3, odst. 6 tr. ř.), a po následném uhrazení odměny zmocněnkyně státem, povinen na základě rozhodnutí podle § 154 odst. 3 tr. ř. tuto částku státu nahradit. 6. Prvním ze zásadních bodů stížnosti je nesouhlas zmocněnkyně s výší sazby mimosmluvní odměny. Krajský soud ve shodě s návrhem obhájkyně vycházel z částky 4 100, na rozdíl od ní však ještě aplikoval snížení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) o 20 %, čímž dospěl k mimosmluvní odměně ve výši 3 280 Kč za úkon. Stěžovatelka s takovým snížením nesouhlasila a zdůraznila, že , který je právním podkladem provedeného snížení, se výslovně vztahuje pouze na zmocněnce ustanoveného, nikoliv zvoleného, což je její případ. Dále se vypořádávala s argumentací krajského soudu, kterou označila za vnitřně rozpornou. Podle jejího názoru nemá oporu ve stávajících předpisech ani v ustálené judikatuře. V rozhodnutí krajského soudu v tomto směru stěžovatelka spatřovala znaky svévole. 7. Stěžovatelce je třeba dát za pravdu v tom, že argumentace krajského soudu je poněkud zmatečná, neboť v ní nepřehledně splývají různé otázky, byť všechny souvisí s aplikací snížení podle na odměnu zvoleného zmocněnce, který ve výčtu v něm uvedeném absentuje. Konkrétně jde 1) o otázku snížení odměny o 20 % podle a 2) o stanovení horního limitu na maximálních 5 000 Kč za úkon podle . Ne zcela srozumitelně pak krajský soud cituje z judikatury řešící aplikaci těchto ustanovení v souvislosti s otázkou rozhodování podle tr. ř. Ta ale směřuje na případy, kdy poškozený nemá nárok na zastupování zmocněncem bezplatně a jím účelně vynaložené náklady soud ukládá k náhradě přímo odsouzenému. Nejde tedy o náklady hrazené státem na základě rozhodnutí podle tr. ř.8. Navzdory poněkud zmatečnému odůvodnění krajského soudu je však jeho závěr, že se v posuzované věci uplatní, správným a zcela odpovídá ustálené judikatuře stížnostního soudu i korespondující judikatuře soudu Ústavního. Je však zřejmě žádoucí tuto otázku jednoznačně vysvětlit, a to i s přihlédnutím k aktuální změně trestního řádu.9. Na úvod je vhodné připomenout, že stát řadou relativně nedávných legislativních kroků výrazným způsobem rozšířil právo poškozených na zastupování zmocněncem v trestním řízení, jehož náklady bude hradit sám přímo zmocněnci, přičemž počítal s právem poškozeného zvolit si konkrétního zmocněnce dle vlastního uvážení (§ 51a odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 1. 8. 2013 do 30. 9. 2020). Taková volba má přednost před zmocněncem ustanoveným, kterého určuje stát (obdobně jako je tomu u práva obviněného na obhájce). Ve vztahu k oběma kategoriím zmocněnců (tedy zmocněnců ustanovených i zvolených) poškozených s nárokem na bezplatné právní zastoupení bylo systematickým a teleologickým výkladem respektujícím posilování práv poškozeného a ochrany zvlášť zranitelné oběti dovozeno, že povinnost státu uhradit odměnu a náhradu hotových výdajů se týká nejen zmocněnců ustanovených, ale i zvolených, ač tomu doslovné znění § 51a odst. 4 tr. ř. spíše nenasvědčovalo. 10. Tyto legislativní změny totiž nebyly provedeny důsledně. I ustanovení § 151 odst. 6 tr. ř. výslovně hovořilo pouze o rozhodování o stanovení výše odměny ustanoveného, nikoliv zvoleného zmocněnce, jehož nárok na náhradu nákladů vůči státu nenacházel v trestním řádu výslovné zakotvení. Aplikační praxe dovodila, že při určení výše odměny zmocněnce, jehož náklady hradí stát, a kterého si poškozený sám zvolil, je třeba postupovat stejně (analogicky), jako v případě zmocněnce ustanoveného státem přímo a na úkony provedené zmocněncem je tedy třeba aplikovat i omezení vyplývající z (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ). 11. Legislativní nedůslednost v § 151 odst. 6 tr. ř., kterou bylo nutné řešit analogií k tomu, aby vůbec bylo možné přiznat zmocněncům zvoleným ve smyslu § 51a odst. 4 tr. ř. náhradu odměny a hotových výdajů státem, byla aktuálně napravena novelou trestního řádu č. s účinností od 1. 10. 2020. (Této změně koresponduje též nové znění a 7, , tr. ř.). Do výčtu uvedeného v ustanovení tr. ř. byl přidán zvolený zmocněnec poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu. Ve výčtu uvedeném v zvolený zmocněnec absentuje i nadále.12. Z hlediska právní úpravy je tedy situace zvolených zmocněnců v těchto případech již obdobná jako v případech těch zvolených obhájců, jejichž odměnu hradí stát a kteří ve výčtu uvedeném v i odst. 2 taktéž explicitně uvedeni nejsou. I ve vztahu k takovým obhájcům se však vychází z toho, že se na ně snížení uvedené v uplatní a takový výklad byl shledán ústavně konformním (viz např. odst. 23 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. ). 13. Aplikace zde vychází z toho, že odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování advokátem v trestním řízení, kterou hradí stát, se stanoví postupem uvedeným v 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř., který se výslovně týká jen ustanoveného obhájce. Ten je explicitně uveden i v obou odstavcích . Ustanovení § 151 odst. 6 tr. ř. pak na § 151 odst. 2 a 3 tr. ř. odkazuje a zakotvuje přiměřené použití pravidel pro takové určení odměny a náhrady hotových výdajů i v dalších případech, kdy trestní řád počítá s právním zastoupením hrazeným státem. Jejich společným hlediskem je tedy především, že odměnu a náhradu hotových výdajů hradí primárně stát na základě rozhodnutí podle tr. ř. a nikoliv zmocnitel či zastupovaný. Pro právní zástupce vypočtené v i ve vztahu k řízení občanskoprávnímu je také společným hlediskem, že jejich odměnu a náhradu hotových výdajů hradí stát. 14. Rozdíl v postavení obhajoby a zastupování poškozeného v trestním řízení lze spatřovat např. v tom, že právo obviněného na bezplatnou obhajobu má své explicitní zakotvení v d, naproti čemuž právo poškozeného na bezplatné zastupování zmocněncem je dovozeno výkladem zmíněné y a v současném rozsahu je výsledkem relativně nedávných změn v zákonné úpravě. V tomto směru tedy nedává smysl, aby se obecná omezení a snížení odměny obhájce v trestním řízení nevztahovala přiměřeně i na zmocněnce poškozeného. Namístě je zmínit i rozdíl v procesních důsledcích rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů zvoleného zmocněnce a zvoleného obhájce, který spočívá v tom, že soudem stanovenou a státem uhrazenou odměnu zmocněnce je následně povinen státu uhradit odsouzený ( , tr. ř.), a to bez ohledu na to, zda má nebo nemá nárok na bezplatnou obhajobu.15. Jestliže tedy stát nabízí určitým skupinám osob, že za ně ponese náklady jejich právního zastoupení, přičemž v procesních předpisech takovou nabídku neomezuje pouze na právní zástupce – advokáty – ustanovené, ale respektuje přednost volby advokáta dle uvážení zastupovaného, aniž by tím zastupovaný ztrácel možnost náklady sám nehradit, je zcela přiměřeným omezením, že odměna a náhrada hotových výdajů takového advokáta bude stanovena na základě stejných pravidel a omezení, která jsou stanovena pro advokáty státem ustanovené. Ostatně i advokát zvolený na základě plné moci musí informovat klienta o jeho případném nároku na bezplatnou právní pomoc, tj. že by náklady zastoupení za něj nesl stát. Nejedná se tedy o zásah do legitimního očekávání advokáta, který by si měl být vědom omezení vyplývající z příslušných ustanovení pro případy advokátů, které k zastupování určil stát, na základě čehož také následně vždy hradí jejich odměnu. Nejde přitom ani o omezení neproporcionální, neboť jsou vyvážena výhodami spočívajícími v jistotě advokáta, že uhrazení jejich závazku nebude zatíženo nejistotami odvislými od majetkové situace jejich jednotlivých klientů, obdobně, jako je tomu u zvolených obhájců obviněných, jimž byl přiznán nárok na obhajobu za bezplatnou odměnu. Z podání učiněných zmocněnkyní je přitom zjevné, že již při přijetí plné moci k zastupování poškozeného počítala s tím, že její náklady uhradí stát.16. Nadále tedy platí,že i odst. 2 se uplatní i v těch případech, kdy je advokát (ať již zmocněnec nebo obhájce) sice zvolen, ale jeho náklady primárně hradí stát na základě rozhodnutí podle , 6 tr. ř.17. V tomto případě je relevantní pouze snížení sazby mimosmluvní odměny o 20 % podle , neboť odměna zmocněnkyně nepřesahuje částku 5 000 Kč a není tedy splněna hypotéza . Přesto je třeba s ohledem na argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného usnesení doplnit, že nastupuje až v případě, kdy mimosmluvní odměna i po snížení o 20 % podle přesahuje částku 5 000 Kč. V takovém případě se již (znovu) neuplatní a částka 5 000 Kč je konečná, o dalších 20 % se dále nesnižuje (srov. věta první odst. 3 odůvodnění napadeného usnesení). Tento postup vyplývá již ze systematického zařazení tohoto ustanovení za snížení podle odst. 1 , přičemž oba odstavce obsahují stejný výčet osob, na které se výslovně vztahují.18. Pro úplnost jen stručná zmínka k problematice zmiňované v napadeném rozhodnutí i ve stížnosti ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. . I v tomto rozhodnutí šlo v podstatě o otázku analogické aplikace a (konkrétně ), ovšem ve vztahu k rozhodnutí podle tr. ř., tedy za odlišné situace, v níž nejde o odměnu a náhradu hotových výdajů, kterou by na základě rozhodnutí podle tr. ř. hradil stát, ale jde o rozhodnutí, jímž poškozený získává exekuční titul na náhradu nákladů spojených se zastupováním zmocněncem sám přímo vůči odsouzenému. Argumentace v tomto rozhodnutí je na tento případ tedy použitelná jen do značně omezené míry. K námitkám stěžovatelky, že se s tímto rozhodnutím a argumentací v něm nemohla seznámit a že jde o rozhodnutí osamocené, lze přitom jen na okraj poznamenat, že problematika řešená v tomto rozhodnutí byla podrobně rozebrána (a z hlediska ústavní konformity potvrzena) ve veřejně dostupném usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. , a je na něj výslovně odkazováno i v rozhodnutích dalších (z aktuálnějších viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. . Lze tedy uzavřít, že krajský soud postupoval zákonně, pokud mimosmluvní odměnu zmocněnkyně stanovenou na základě výše přiznaného nároku na náhradu nemajetkové újmy (75 000 Kč) podle ve spojení s ve výši 4 100 Kč snížil podle na částku 3 280 Kč. 20. Vrchní soud se poté v rozhodnutí podrobně vypořádal s dalšími námitkami stěžovatelky, které směřovaly vůči nepřiznání jednotlivých položek uplatněných v jejím návrhu. 21. Vrchní soud v Praze jako soud pro mládež pak z podnětu stížnosti zmocněnkyně, kterou shledal částečně důvodnou, zrušil napadené usnesení podle , odst. 3 tr. ř. v části, kterou byla odměna advokátky za vyjmenované položky jejího návrhu nepřiznána a sám jí podle tr. ř. nad rámec tímto rozhodnutím nedotčeného výroku I. napadeného usnesení přiznal další odměnu a náhradu hotových výdajů včetně odpovídající částky DPH za zastupování nezletilého poškozeného AAAAA v celkové výši 6 679,20 Kč. Ve zbývající částce ve výši 33 717,15 Kč její návrh zamítl.