Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2073/2020

26 Cdo 2073/2020-318

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Zemědělského družstva Chelčice, se sídlem v Chelčicích č. p. 106, IČO 00113514, zastoupeného JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Na okraji 439/44, proti žalované M. K., narozené XY, zastoupené JUDr. Janem Bělohradským, advokátem se sídlem v Praze 6, náměstí Interbrigády 949/3, o zaplacení 67.303 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2020, č. j. -297, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou došlou soudu dne 25. 6. 2015 se žalobce domáhal zaplacení částky 67.303 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 23. 8. 1998 smlouvu o nájmu jejich pozemků v k. ú. XY k provozování zemědělské výroby (dále též jen „Nájemní smlouva“, „Pozemky“) a v souladu s Nájemní smlouvou vysázel na Pozemcích ovocný sad. Dne 26. 10. 2004 mu byla doručena výpověď Nájemní smlouvy, ještě v průběhu běhu výpovědní doby uzavřeli dne 9. 1. 2007 novou smlouvu o nájmu, jejímž předmětem byly stejné Pozemky (dále též jen „Druhá nájemní smlouva“), nájem skončil uplynutím sjednané doby nájmu dne k 31. 12. 2014, žalovaná neměla zájem v nájmu pokračovat. Protože s ohledem na obsah a účel obou nájemních smluv by se podle , (dále též jen „o. z.“, popř. „nový “) jednalo o smlouvy pachtovní, je třeba podle ve spojení s o. z. posuzovat vztahy mezi účastníky podle předcházejících předpisů, tedy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“, popř. „starý “). Výsadbou ovocného sadu došlo ke zvýšení hodnoty Pozemků, které podle znaleckého posudku (Jiřího Řídkého) činilo ke dni skončení nájmu 67.303 Kč, jenž mu však žalovaná přes výzvy doposud nezaplatila.

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 3. 2020, č. j. -297, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 11. 10. 2019, č. j. -247, ve znění usnesení ze dne 27. 11. 2019, č. j. -258, tak, že žalobu na zaplacení částky 67.303 Kč s úrokem z prodlení zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech státu.

Za správná považoval zjištění soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli Nájemní smlouvu k provozování zemědělské výroby včetně ovocných sadů, žalovaná souhlasila s případnou výsadbou ovocného sadu na Pozemcích, nájem byl sjednán na dobu neurčitou s výpovědní dobou 10 let, v případě výsadby ovocných sadů 15 let. Nájemní smlouvu žalovaná vypověděla dne 25. 10. 2004. Dne 9. 1. 2007 uzavřeli účastníci Druhou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly stejné Pozemky, žalobce mohl Pozemky přenechat do užívání společnosti ZEMCHEBA s. r. o., nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2014. V roce 2003 vysadila podnájemkyně společnost ZEMCHEBA s. r. o. na Pozemcích višňový sad, podle znaleckých posudků činilo zhodnocení Pozemků tímto sadem ke dni skončení nájmu (31. 12. 2014) nejméně 67.303 Kč.

Stejně jako soud prvního stupně posoudil věc podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Obě nájemní smlouvy by za účinnosti nového byly posouzeny jako smlouvy pachtovní podle a násl. o. z., Pozemky byly pronajaty k hospodářskému využití, proto se podle věta druhá o. z. i nadále posuzují podle starého .

Za správný považoval závěr soudu prvního stupně o platnosti obou nájemní smluv (§ 663 obč. zák.). Odvolací soud se zabýval vztahem obou nájemních smluv a dospěl k závěru, že uzavřením Druhé nájemní smlouvy došlo k privativní novaci ve smyslu § 570 obč. zák., tím byla zrušena Nájemní smlouva a vznikl nový nájemní vztah. Měl za to, že došlo-li k výsadbě sadu se souhlasem žalované za účinnosti Nájemní smlouvy, vznikl žalobci nárok na protihodnotu toho, o co se po skončení nájmu zvýšila hodnota Pozemků podle § 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák., a že k uplatnění nároku je aktivně legitimován žalobce bez ohledu na to, kdo výsadbu fakticky učinil. Námitku promlčení, kterou žalovaný vznesl v průběhu odvolacího řízení, posuzoval ve vztahu k Nájemní smlouvě a dospěl k závěru, že není v rozporu s dobrými mravy a že nárok žalobce je promlčen. Žalobce mohl nárok uplatnit nejdříve po skončení Nájemní smlouvy dne 9. 1. 2007, promlčecí doba (§ 101 obč. zák.) skončila k 11. 1. 2010 (§ 122 odst. 2, 3 obč. zák.), žaloba však byla u soudu prvního stupně podána až 25. 6. 2015.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Měl za to, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky, s jakým okamžikem je spojen počátek běhu promlčecí doby nároku nájemce na poskytnutí protihodnoty za zhodnocení předmětu nájmu podle § 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. I když nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu o privativní novaci nájemního vztahu (domníval se, že v daném případě se s ohledem na obsah obou nájemních smluv jednalo jen o novaci kumulativní), za významnější považoval jeho (nesprávný) závěr, že právo na poskytnutí protihodnoty za zhodnocení předmětu nájmu mohl (jako nájemce) uplatnit již po uzavření Druhé nájemní smlouvy. Podle ustálené soudní praxe dovolacího soudu (poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. ) je totiž vznik pohledávky z titulu práva nájemce na poskytnutí protihodnoty podle § 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák. spojen až se skončením nájmu jako právního institutu, tj. se zánikem oprávnění nájemce nadále užívat předmět nájmu a obnovením dispozičního práva pronajímatele k předmětu nájmu. Ať se již jednalo o privativní či kumulativní novaci, je nepochybné, že vztah mezi účastníky trval nepřetržitě od uzavření Nájemní smlouvy dne 23. 8. 1998 až do 31. 12. 2014. Nájemní vztah se týkal totožného předmětu nájmu, byl sjednán mezi stejnými stranami. Právo užívat předmět nájmu mu tedy zaniklo až 31. 12. 2014, promlčecí doba by uplynula až dne 2. 1. 2018, takže podal-li žalobu dne 25. 6. 2015, k promlčení nároku nedošlo. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Nájemní smlouvou i Druhou nájemní smlouvou (uzavřenými za účinnosti starého , tedy do 31. 12. 2013) byly žalobci přenechány Pozemky nejen k dočasnému užívání, ale i požívání. Podle nového by se jednalo o pachtovní smlouvy, a proto se podle o. z. řídí obě tyto smlouvy i po 1. 1. 2014 právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013.

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při posouzení otázky, ke kterému okamžiku vzniká nájemci nárok na poskytnutí protihodnoty za zhodnocení předmětu nájmu při jeho užívání na základě více, na sebe navazujících nájemních smluv, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud (jak zcela správně uvedl dovolatel ve svém dovolání) ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že z dikce § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. plyne, že dal-li pronajímatel souhlas se změnou pronajaté věci, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota změněné věci. Vznik nároku na poskytnutí protihodnoty je vázán (není-li jiné dohody) až na zánik oprávnění nájemce předmět nájmu nadále užívat, tedy na obnovení dispozičního práva pronajímatele k předmětu nájmu (kromě rozhodnutí, na které poukázal dovolatel, viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5/2004 pod č. 83, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. ). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není ani pochyb, že ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. o změnách na pronajaté věci se uplatní nejen při nájmu bytu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 14/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě není mezi účastníky sporu, že žalovaná přenechala Pozemky žalobci do nájmu nejen Nájemní smlouvou (uzavřenou dne 23. 8. 1998), ale i Druhou nájemní smlouvou v bezprostředně navazujícím období po 9. 1. 2007 až do (nejméně) 31. 12. 2014. Z toho je zjevné, že ke vzniku nároku žalobce na poskytnutí protihodnoty za zhodnocení majetku žalované nemohlo dojít před 31. 12. 2014, neboť před tímto datem se dispoziční právo žalované k předmětné nemovitosti neobnovilo. Žalobou uplatněný nárok, který podléhá promlčení v obecné promlčecí době podle § 101 obč. zák. (viz již citovaný rozsudekNejvyššího soudu sp. zn. ), tudíž nemohl být – vzhledem k datu zahájení soudního řízení – promlčen.

Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, a protože nejsou podmínky pro změnu napadeného rozsudku, dovolací soud ho podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 2. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu