Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1969/2019

27 Cdo 1969/2019-660

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečkaa JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Vladařem, advokátem, se sídlem v Plzni, Borská 588/13, PSČ 301 00, proti žalovanému B. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tomáškem LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, PSČ 326 00, o zaplacení 1.486.747,10 Kč s příslušenstvím, vedené uOkresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2019, č. j. -630, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný jepovinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.617,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[2] V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Otázku, zda činnosti dle pracovní smlouvy ze dne 26. 6. 2010, vymezené v náplni práce, spadaly do působnosti představenstva dovolatele (a tedy zda pracovní smlouva zakládala pracovní poměr mezi žalobcem a dovolatelem, či zda představovala součást smlouvy o výkonu funkce), vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[5] Ani Nejvyšší soud nemá pochyb, že např. přednášková činnost, odborné školení či odborná publikační činnost (jež žalobce podle zjištění soudů skutečně vykonával) nebyly činnostmi spadajícími do náplně funkce člena představenstva; již proto nelze dovozovat (jak činí dovolatel), že by pracovní smlouva nezakládala pracovní poměr mezi žalobcem a dovolatelem, ale toliko upravovala vztah z výkonu funkce člena představenstva.

[6] Taktéž druhou (dovoláním otevřenou) otázku, zda a za jakých předpokladů může soud přihlédnout k námitce započtení, vznesené poté, kdy nastala koncentrace řízení podle , odvolací soud zodpověděl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

[7] Velký senát v rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. , vysvětlil, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky.

[8] Uvedené závěry se obdobně prosadí i ve vztahu k námitce započtení, vznesené poté, kdy nastala koncentrace řízení (srov. citovaný rozsudek velkého senátu, odst. 36).

[9] Vzhledem k tomu, že pohledávka, již dovolatel namítl k započtení poté, kdy v projednávané věci nastala koncentrace řízení, měla vzniknout ještě před zahájením samotného řízení, přičemž tvrzení a důkazy týkající se vzniku (pravosti), výše a splatnosti této pohledávky nebyly uplatněny před koncentrací, je závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze k této námitce přihlédnout, správný (souladný se závěry přijatými velkým senátem).

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. 2. 2021

JUDr. Petr Šuk předseda senátu