Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 469/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Manové, zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, směřující proti exekučním příkazům Exekutorského úřadu Praha-západ ze dne 5. 2. 2015, č. j. 174 EX 52/15-16, č. j. 174 EX 52/15-17, č. j. 174 EX 52/15-18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 13. 2. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených exekučních příkazů. Namítá, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle y. Stěžovatelka požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti exekučním příkazům ke zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem, neboť došlo k tomu, že po rozvodu s jejím bývalým manželem (rozsudek, kterým bylo rozvedeno manželství, nabyl právní moci dne 22. 1. 2011) zaniklo i společné jmění manželů a předmětná bytová jednotka, včetně podílu na společných částech domu, připadly ze zákona každému z manželů v podílu 1/2. Žádná jiná dohoda nebyla učiněna a neexistuje ani soudní rozhodnutí, které by spoluvlastnictví upravilo jinak. Stěžovatelka v předmětné bytové jednotce nadále bydlí. Bývalý manžel se nastěhoval k oprávněnému z exekuce, avšak neplatil žádný nájem. Obvodní soud pro Prahu 4 schválil soudní smír mezi oprávněným z exekuce a povinnými (bývalý manžel s přítelkyní). Následně oprávněný podal návrh na exekuci.

Stěžovatelka brojí proti skutečnosti, že exekutor zřídil exekutorské zástavní právo proti uvedené nemovitosti, jakoby se stále jednalo o společné jmění manželů, které však již zaniklo. Navíc považuje za rozporné s dobrými mravy, aby byla nucena podílet se na splácení dluhu, který vznikl tím, že bývalý manžel nejprve neplatil nájemné a poté nesplnil peněžitý závazek, vyplývající ze soudem schváleného smíru.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené , a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, jež se promítá v níže uvedených ustanoveních, je její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná ( y).

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( citovaného zákona).

Platná právní úprava v ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen " ") vylučuje proti exekučnímu příkazu podání opravného prostředku, neponechala však povinného proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat především na možnost podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu podle exekučního řádu, event. žalobu na vyloučení věci podle , následně též návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v , [viz též usnesení ze dne 3. 3. 2009,

sp. zn.

(U 4/52 SbNU 773)].

Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení , vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje (srov. usnesení ze dne 12. 9. 2013,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka v tomto ohledu ani neuvedla, zda některé z uvedených možností využila, popř. jaké jiné úsilí v tomto směru vynaložila.

Ze shora uvedeného byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout podle § ustanovení .

Jestliže ústavní stížnost nebyla způsobilá věcného projednání, nebylo možné rozhodnout ve smyslu , nicméně Ústavní soud v souzené věci postupoval tak, aby došlo - pokud možno - k jejímu neprodlenému vyřízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2015

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu