Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2897/2020

26 Cdo 2897/2020-299

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatele J. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Strejčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 796/10, za účasti Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY,zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek a jeho nahrazení jiným obsahem, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2020, č. j. -271, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. -241, zamítl žalobu, aby soud zrušil usnesení shromáždění členů Společenství vlastníků XY (dále jen „Společenství“) přijatá pod body č. 5/1 a 5/2 dne 29. 4. 2015 a nahradil je usnesením ve znění: Shromáždění vlastníků souhlasí s vydáním dodatečného stavebního povolení pro stavební zásah v bytě 24/47 – vyříznutí otvoru v železobetonové nosné stěně mezi kuchyní a pokojem, shromáždění souhlasí s vybouráním železobetonové nosné stěny mezi předsíní a pokojem v bytě 24/47 a vydáním stavebního povolení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 6. 2020, č. j. -271, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že záměr navrhovatele zasáhnout do nosné stěny, náležející do společných částí domu, představuje důležitý důvod ve smyslu , , ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“), ale ani soud nemůže odklidit či změnit většinově přijaté a s právními předpisy a stanovami souladné rozhodnutí shromáždění. Poukázal i na to, že navrhovatel prosazuje svůj individuální zájem proti demokraticky přijaté většinové vůli shromáždění, do které soud nemůže zasahovat nebo ji nahrazovat.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, přípustné, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit.

Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

Účelem ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. je ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek, jakož i obecná ochrana zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a zprostředkovaně i ochrana všech dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. Postupem podle o. z. (stejně jako dříve, do 31. 12. 2013, podle věty třetí , o vlastnictví bytů - k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 58/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 58/2012“) se přehlasovaný vlastník jednotky může domáhat, je-li dán důležitý důvod, pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním. Soud nemůže změnit usnesení přijaté shromážděním vlastníků, ani toto usnesení nahradit svým vlastním rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. ).

Dle ustálené soudní praxe dále platí, že v případě žaloby podle § 1209 odst. 1 o. z. soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Neplatnost rozhodnutí může vyslovit jen tehdy, dospěje-li k závěru, že tomu tak nebylo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci se navrhovatel domáhal určení neplatnosti usnesení, které přijalo shromáždění, a jeho nahrazení rozhodnutím soudu s jiným věcným obsahem. V této souvislosti především zdůrazňoval svůj zájem na provedení stavebních úprav jím vlastněné bytové jednotky s tím, že tyto úpravy se nikterak negativně nedotýkají společných částí domu a neomezují ostatní vlastníky jednotek v domě. Přes své námitky však přehlíží, že v řízení podle § 1209 odst. 1 o. z. není možné vydat rozhodnutí nahrazující vůli shromáždění a neplatnost přijatého rozhodnutí lze vyslovit pouze tehdy, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami společenství neboť zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Judikatura dovolacího soudu je v tomto závěru ustálena a odvolací soud z ní vycházel.

Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 2. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu