Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 134/2019-B-256

MSPH 96 INS XY29 NSČR 134/2019-B-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice M. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, PSČ 273 05, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2019, č. j. , 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. , Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužnice zajištěným věřitelům, a to věřiteli číslo 1 QI investiční společnosti, a. s., ve výši 2.738.959,48 Kč (bod I. výroku) a věřiteli číslo 5 J. M. ve výši 254.907,52 Kč (bod II. výroku), uložil zástupci insolvenční správkyně dlužnice Mgr. Lukáši Hojdnovi, LL.B., vydat výtěžek zpeněžení zajištěným věřitelům, podat o vydání výtěžku písemnou zprávu insolvenčnímu soudu a upravit o tuto skutečnost seznam přihlášených pohledávek (bod III. výroku) a povolil vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 205.403,16 Kč (bod IV. výroku).

[2] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I., II. a IV. výroku.

[3] Odvolací soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 12/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 12/2014“) – přitakal závěru insolvenčního soudu o nedůvodnosti námitek, které dlužnice uplatnila proti návrhu zástupce insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům a jež byly založeny na tvrzení, že pohledávky zajištěných věřitelů byly zjištěny pouze v důsledku nesprávného postupu při jejich přezkoumávání, kdy důsledky tohoto pochybení jsou rozporovány v dosud neskončených řízeních (i) o určení neplatnosti kupní smlouvy na majetek, který tvoří v projednávané věci zpeněžený předmět zajištění, (ii) o obnově řízení o určení pravosti a pořadí pohledávky věřitele číslo 1, (iii) o ústavní stížnosti, a (iv) o náhradě škody proti insolvenční správkyni dlužnice. Přitom poukázal na výsledky přezkumu, kdy pohledávky zajištěných věřitelů byly zcela (v zajištěné výši) zjištěny, na řádný a standardní postup zástupce insolvenční správkyně při zpeněžování předmětu zajištění (odpovídající pokynu prvního zajištěného věřitele, se kterým vyjádřil souhlas i druhý zajištěný věřitel) a na skutečnost, že je-li pohledávka řádně zjištěna, pak okolnost, že probíhá jiné soudní řízení, není sama o sobě důvodem k vyloučení postupu podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

[4] K (opakovaným) námitkám dlužnice ohledně prodeje předmětu zajištění za neadekvátně nízkou cenu odvolací soud uzavřel, že tyto byly již předmětem přezkumné činnosti insolvenčního soudu při jednání konaném dne 19. června 2019 (viz B-211), a zástupce insolvenční správkyně postupoval správně, činil-li kroky k prodeji předmětu zajištění v souladu s pokyny zajištěných věřitelů.

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

[6] Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

1/ Je-li zajištěná pohledávka v insolvenčním řízení řádně zjištěna, pak ani okolnost, že případně probíhá (pravomocně neukončené) trestní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů, na nichž spočívá existence zjištěné zajištěné pohledávky, není sama o sobě důvodem k vyloučení postupu dle (k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli). Srov. např. R 12/2014.

Je tomu tak proto, že při udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, jehož pohledávka byla řádně zjištěna, je insolvenční soud vázán výsledkem přezkumného jednání. Nedošlo-li po zjištění pohledávky k jejímu zániku např. tím, že ji splnil dlužníkův spoludlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka v insolvenčním řízení vypořádána (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

2/ Povinnost insolvenčního správce postupovat (při správě a zpeněžování zajištěného majetku dlužníka) v souladu s pokyny zajištěného věřitele je základní povinností insolvenčního správce (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. ).

Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, a to bez toho, aby docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (k tomu srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. května 2015, sen. zn. , a v usnesení ze dne 30. července 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 34/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K dosažení tohoto cíle poskytuje zajištěným věřitelům oprávnění udělovat pokyny insolvenčnímu správci zejména ke správě ( ) a zpeněžení ( ) majetku tvořícího předmět zajištění. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. .

[7] Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu (z R 12/2014 výslovně vychází) a důvod přikročit ke změně uvedených závěrů Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. Jestliže odvolací soud v projednávané věci dovodil, že při udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, jejichž pohledávky byly řádně zjištěny, je vázán výsledkem přezkumného jednání, nelze potud jeho právnímu posouzení věci nic vytknout. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se přitom rovněž nepodává, že by zajištěné pohledávky zanikly, což dovolatelka ostatně ani netvrdila.

[8] Vytýká-li dovolatelka napadenému rozhodnutí nepřezkoumatelnost, uplatňuje tím existenci procesních vad, jimiž napadené rozhodnutí zjevně netrpí; k tomu srov. např. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[9] Oproti mínění dovolatelky nemá na správnost napadeného rozhodnutí vliv ani nález Ústavního soudu ze dne 2. července 2019, sp. zn. , uveřejněný pod č. 223/2019 Sb., kterým Ústavní soud shledal protiústavním omezení popěrných úkonů dlužníka s vnitroinsolvenčními účinky (tedy bránícími zjištění popřené pohledávky) jen na pohledávky nezajištěné. Dovolatelka u přezkumného jednání konaného dne 21. května 2013 popřela pohledávku zajištěných věřitelů číslo 1 a číslo 5 co do pravosti a výše. Popěrný úkon dlužnice vůči věřiteli číslo 1 byl předmětem řízení v incidenčním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm XY, kteréžto řízení pravomocně skončilo před označeným nálezem Ústavního soudu, přičemž i ústavní stížnost dovolatelky v této věci Ústavní soud odmítnul pro zjevnou bezdůvodnost usnesením ze dne 25. června 2019, sp. zn. . Popěrný úkon dlužnice vůči věřiteli číslo 5 byl rovněž předmětem řízení v incidenčním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm XY, kteréžto řízení rovněž pravomocně skončilo (dne 12. července 2018) před označeným nálezem Ústavního soudu. Popěrné úkony dovolatelky již tedy byly předmětem incidenčních sporů a vedly k pravomocnému zjištění obou dotčených zajištěných pohledávek.

[10] Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), že v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz ).

[11] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 2. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu