Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1174/15

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele ZK IMPEX, spol. s r.o. v insolvenci, se sídlem Na Járově 2, Praha 3, zastoupeného JUDr. Peterem Andrisem, advokátem se sídlem Zelinářská 10/550, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. -439 ze dne 29. 01. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou včas podanou ústavní stížností ze dne 20. 4. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v d (dále jen " ").

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že se stěžovatel před obecnými soudy domáhal snížení náhrady nákladů řízení, k níž byl rozhodnutím odvolacího soudu zavázán.

3. Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím dovolání stěžovatele odmítl s tím, že stěžovatel podal dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž tento soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že mu uložil zaplatit na těchto nákladech místo částky 109.539 Kč částku 313.644,60 Kč. Dovolání má za přípustné "podle a je podáno z důvodu podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru". Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (bod 2. čl. II. - dále jen " "), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Stěžovatel však zákonem požadované náležitosti dovolání dostatečně nevymezil.

4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v rozporu s důkazním materiálem předloženým Okresnímu soudu v Benešově a posléze i Krajskému soudu v Praze, soud numericky pochybil a neztotožnil se s předloženými důkazy ohledně výše finanční částky, kterou zaplatil subdodavatel žalovanému v neprospěch stěžovatele. S ohledem na to se stěžovatel domnívá, že ani soud prvního stupně, ani soud druhého stupně, ani Nejvyšší soud se nevypořádaly s objektivním vyčíslením škody, čímž bylo narušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ačkoliv došlo v průběhu řízení před obecnými soudy k prohlášení konkursu na majetek stěžovatele, v důsledku čehož nastaly účinky podle a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), nelze přehlédnout, že v uvedeném řízení bylo podle téhož zákona posléze pokračováno na jeho návrh, a nikoliv na návrh jeho insolvenčního správce. Stěžovatel tedy zůstal účastníkem předmětného řízení, pročež byl rovněž oprávněn k podání ústavní stížnosti (shodně viz usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 3. 2015, bod 12).

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

7. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavnímu soudu ve světle výše nastíněných principů nepřísluší role interpreta podústavního práva a zásadně se v tomto ohledu zdržuje zásahů do činnosti obecných soudů. Výjimku z této zásady představují pouze případy, kdy by interpretace trpěla tak výraznými vadami, že by byla způsobilá zasáhnout i do práv na ústavní úrovni, např. pokud by interpretace vykazovala znaky svévole [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2014, usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 3. 2014]. K tomu však v posuzovaném případě nedošlo.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu