Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3485/2020

-63

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce O. K., narozeného dne XY, bytem XY, s adresou pro doručování: XY, zastoupeného Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Sokolovská 1494, proti žalovaným 1) P. K., narozené dne XY, a 2) D. G., narozenému dne XY, oběma společně bytem XY, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. srpna 2020, č. j. -45, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. července 2020, č. j. -41, rozhodl, že žalobci se nepromíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. října 2019, č. j. -12, kterým bylo mj. zastaveno řízení o určení, že žalobce je v označeném rozsahu spoluvlastníkem předmětného nemovitého majetku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyložil, že žalobce návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti předmětnému usnesení téhož soudu nepodal v zákonné 15denní lhůtě po odpadnutí překážky, neboť ještě před tímto návrhem podal u téhož soudu (dne 4. prosince 2019) proti uvedenému rozhodnutí dovolání. Dále soud uvedl, že: „ve věci se nedá hovořit ani o tom, že by žalobce zmeškal lhůtu k podání odvolání z omluvitelného důvodu, neboť soud mu napadené usnesení doručoval na adresu, kterou žalobce uvedl v žalobě a která je totožná s adresou evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.“

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. srpna 2020, č. j. -45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí odvodnil s tím, že: „v souzené věci podal žalobce 4. 12. 2019 dovolání a teprve poté (2. 6. 2020!), s ohledem na výsledek dovolacího řízení, napadl usnesení okresního soudu odvoláním, s nímž spojil návrh na prominutí zmeškání lhůty. Z logiky věci vyplývá, že překážka bránící žalobci podat odvolání odpadla nejpozději 3. 12. 2019, neboť následující den, tj. 4. 12. 2019, se žalobce obrátil na okresní soud s dovoláním. Nebránila-li žalobci žádná překážka k podání dovolání, nic mu nebránilo podat ani řádný opravný prostředek, tedy odvolání. Na uvedeném ničeho nemění skutečnost, že žalobce měl dovolání (nikoli odvolání) podat pod dojmem sdělení o právní moci napadeného usnesení, neboť jedním ze základních právních principů moderního práva je zásada, že neznalost zákona neomlouvá.“

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal sám žalobce dovolání a současně požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. září 2020, č. j. -52, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. října 2020, č. j. -55, přiznal žalobci zcela osvobození od soudního poplatku z dovolacího řízení a ustanovil žalobci advokátku Mgr. Šárku Svobodovou, se sídlem shora.

Žalobce (dále též „dovolatel“) poté (zastoupen advokátkou) proti shora označenému usnesení odvolacího soudu podal včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle a předpoklad přípustnosti dovolání vymezuje s tím, že: „napadené usnesení (odvolacího soudu) závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky omluvitelnosti důvodů zmeškání lhůty. Dle usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. omluvitelným může být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné jednání nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu za omluvitelné.“

V další části svého dovolání pak dovolatel rozvádí – s ohledem na uplatněnou variantu předpokladu přípustnosti svého dovolání – dovolací argumentaci, poukazuje na (procesní) okolnosti dané věci, namítá, že v jeho případě došlo též k porušení práva na spravedlivý proces pro dále v dovolání rozvedené důvody, a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud „změnil napadené usnesení a sám prominul zmeškání lhůty k odvolání (a to i vzhledem k délce doby, po kterou dovolatel neustále bojuje za svá práva – od r. 1994), anebo aby napadené usnesení zrušil a vrátil věci Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.“

K tomuto dovolání nebylo podáno žádné písemné vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že podanému dovolání žalobce – jak bude dále vyloženo – nelze upřít opodstatnění; dovolání je přípustné i důvodné.

Shora již byl ve stručnosti zreferován dosavadní procesní průběh této věci. Při rozhodování ovšem odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevzal v úvahu podle názoru dovolacího soudu z procesního spisu vyplývající podstatnou (procesní) okolnost, že žalobce již při podání žaloby, a to v podání označeném jako „Návrh na odklad zaplacení soud. poplatku do konce řízení“ ze dne 26. května 2019, tj. z téhož dne, kdy datoval – tehdy společně s žalobkyní 1) F. S. – svou určovací žalobu, výslovně uvedl, že je „bezdomovec…nemá žádný majetek ani peníze.“ Soud prvního v této procesní situaci namísto toho, aby přistoupil k realizaci poučovací povinnosti žalobce ve smyslu , vydal usnesení o zastavení předmětného řízení.

Odvolací soud, ale ani soud prvního stupně při rozhodování dále nezohlednil(y), že žalobce podáním ze dne 3. prosince 2019 již výslovně požádal o ustanovení advokáta. Žalobce tuto žádost sice (formálně) učinil pro své zastoupení v dovolacím řízení, nicméně bylo nasnadě, že činí-li tak coby právní laik ve fázi bezprostředně po vydání usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení shora, bylo povinností soudu prvního stupně, vzhledem k tomu, že usnesení o zastavení řízení bylo žalobci doručeno přímo u soudu prvního stupně dne 2. prosince 2019 (viz úřední záznam na č. l. 21), považovat tuto žádost jako žádost žalobce, aby mu byl ustanoven advokát pro jeho zastupování v této dosud nepravomocně skončené věci. Namísto realizace poučovací povinnosti podle ovšem soud prvního stupně spis s dovoláním žalobce proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení předložil Nejvyššímu soudu, který předmětné dovolací řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (funkční nepříslušnost) usnesením ze dne 26. února 2020, sp. zn. , zastavil, aniž by měl procesní podmínky pro reflexi nyní shora popsaných procesních souvislostí.

Po vrácení procesního spisu soudu prvního stupně a doručení usnesení dovolacího soudu žalobci přistoupil žalobce k podání odvolání proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení a současně požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně, kdy předmětnému návrhu – jak již shora bylo rovněž zrekapitulováno – soud prvního stupně nevyhověl, tj. zmeškání předmětné lhůty neprominul, přičemž k odvolání žalobce odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně shora označeným usnesením potvrdil.

Jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně při rozhodování o prominutí zmeškání lhůty žalobce k podání odvolání proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení tedy nezohlednily nyní shora dovolacím soudem vyložené (procesní) okolnosti.

Jestliže podle judikatury omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty podle může být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné jednání nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu za omluvitelné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. ), tím spíše bylo nezbytné v daných poměrech při rozhodování o návrhu podle zohlednit, že v daném procesním stadiu žalobci nebylo zajištěno právní zastoupení, ačkoliv žalobce zjevně splňoval podmínky pro plnou soudní liberaci a ustanovení zástupce z řad advokátů.

V neposlední řadě dovolací soud je povinen s ohledem na y poukázat též na nálezovou judikaturu týkající se poučovací povinnosti účastníků, pakliže v této věci nesplnění poučovací povinnosti rozhodujícího soudu mohlo mít vliv na nesprávné rozhodnutí. Ústavní soud v nálezu ze dne 21. března 2017, p. zn. (in https://nalus.usoud.cz), vyložil a odůvodnil právní názor, že cílem poučovací povinnosti ve smyslu v článku 37 odst. 2d je poučení účastníka o tom, jaká má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti, přičemž poučovací povinnost musí být poskytnuta včas, tj. v době, kdy je toho podle stavu řízení pro účastníka řízení zapotřebí. Civilní soud je tedy povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce za naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven. Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a vzhledem k zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn. Podle Ústavního soudu pokud soudy na požadavek stěžovatelky na ustanovení zástupce obsažený už v jejím žalobním podání nijak nereagovaly a přes celkovou nedostatečnost jejích podání ji řádně nepoučily o jejím právu nechat se zastoupit advokátem a požádat s ohledem na majetkové poměry o ustanovení zástupce, dopustily se porušení práva na spravedlivý proces.

Obdobné závěry lze vyvodit i v této věci, pakliže oba soudy při rozhodování o návrhu žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolaní proti předmětnému usnesení o zastavení řízení (soud prvního stupně), respektive odvolací soud při odvolacím přezkumu žalobcem napadeného usnesení soudu prvního stupně nezohlednily výše uvedené okolnosti, které správně při rozhodování zohlednit měly. Dovolacímu soudu přitom v této fázi nepřísluší provádět příslušná skutková zjištění, neboť je vázán rozsahem zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud.

Z vyloženého je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu správné není; Nejvyšší soud proto podle dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle věty první také usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 2. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu