Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 764/2019

33 Cdo 764/2019-338

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a)D. N. a b) B. N. J., obou XY, zastoupených JUDr. Lukášem Duffkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, proti žalovaným 1)L. S. a 2)V. S., oběma XY, zastoupeným Mgr. Jakubem Mulačem, advokátem se sídlem v Hostivici, Cedrová 1975, o zaplacení 613.175,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2018, č. j. -302, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, č. j. -242, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 613.175,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 17. 7. 2017 do zaplacení (výrok I.), ohledně částky 286.825,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2018, č. j. -302, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se ve výroku I. zamítá žaloba v části úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 613.175,- Kč za dobu od 17. 7. 2017 do 31. 8. 2017, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání, které považují za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Za takovou otázku považují posouzení, „zda lze považovat dřevokaznou houbu u starých staveb za běžné opotřebení, nebo zda se jedná o vadu.“ V této souvislosti poukazují na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. , a ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. , ve kterých má být tato otázka posouzena rozdílně, což má za následek nemožnost předvídat soudní rozhodnutí a porušení principu legitimního očekávání.

Podle (srovnej čl. II bod 2 ), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Podle soudu prvního stupně i soudu odvolacího bylo pro posouzení otázky, zda se jedná o běžné opotřebení či již jde o vadu, významné, že stavba je roubenkou starou přibližně 120 let. V takovém případě, lze projevy napadení dřevokaznou houbou v dané lokalitě obvykle předpokládat. Je nicméně nutné přihlédnout také k rozsahu napadení, a to i ve vztahu ke stavu a údržbě konkrétního objektu. V daném případě se podle znaleckého posudku dřevomorka v objektu nacházela v terminálním stadiu a v mnohem větším rozsahu, než je u daných staveb obvyklé. Objekt byl navíc dle prodávajícího řádně udržovaný, v minulosti prošel několika stavebními úpravami a modernizacemi (nová podlaha, úprava oken, nátěr chalupy a střechy) a zvenku působil velmi dobře; vzhledem k charakteru stavby, její poloze a stáří, tak nelze výskyt dřevomorky v takovém rozsahu považovat za projev běžného opotřebení, ale jde o vadu věci ve smyslu ustanovení , (dále jen „o. z.“).

Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. šlo o situaci, kdy byl předmětem prodeje 90 let starý dům, který neprošel žádnou rekonstrukcí a byl na samé hranici životnosti. Z tohoto důvodu bylo jeho podmáčení spodní vodou vlivem nedostatečné izolace a napadení některých trámů dřevokazným hmyzem posouzeno jako projev běžného opotřebení a nikoli jako vada věci. Naproti tomu ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. šlo o situaci, kdy předmětem prodeje byl sice dům starý více než 100 let, který nicméně prošel rekonstrukcí střechy, fasády, oken, dveří a interiérů, a bylo provedeno zateplení. Žalobkyně se v tomto případě domáhala práv z vadného plnění z důvodu napadení dřevěné stropní konstrukce dřevokazným hmyzem a dřevokaznou houbou dřevomorkou. Vzhledem k tomu, že tento dům prošel rekonstrukcí, která měla prodloužit jeho životnost, dospěl soud k závěru, že se nejedná o běžné opotřebení, nýbrž o vadu. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že závěry, které přijal Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. a v usnesení sp. zn. , nemohou být v rozporu, neboť vycházely z odlišného skutkového stavu. Tuto skutečnost nicméně připouští i sami dovolatelé, když ve svém dovolání uvádí, že „jediným rozdílem ve skutkovém stavu u předmětných judikátů jsou provedené rekonstrukční práce.“

Dovoláním zpochybněný závěr dovolatelé staví na vlastní skutkové verzi (v rozporu s tím, jak byl skutkový stav věci zjištěn oběma soudy). Závěry rozsudku ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. , do poměrů souzené věci nedopadají, neboť v nyní řešené věci prošla stavba několika úpravami a rozsah napadení dřevomorkou byl větší, než je u obdobných objektů běžné.

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Václav Duda předseda senátu