Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B551A02365888D2DC12586B4001881E2.html
HTML · 16.09 KB
No categories available
27 Cdo 2869/2019
27 Cdo 2869/2019-368
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) R. F., narozeného XY, bytem XY, b) J. S., narozeného XY, bytem XY, a c) J. F., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Michalem Steinerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 88/9, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) J. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Matesem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 6, Velvarská 1701/25, PSČ 160 00, a 2) M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plaská 614/10, PSČ 150 00, za účasti M. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Lištvanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Kladská 1489/5, PSČ 120 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o určení společníků ve společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 221/2014 , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č. j. 14 Cmo 320/2017 -296, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce.III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce.IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaných M. B. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
[2] Přitom vyšel mj. z toho, že žalobci podepsali smlouvy o převodu obchodních podílů ze dne 21. 1. 2010, pozvánky na mimořádnou valnou hromadu ze dne 1. 12. 2009, jež schválila převod obchodních podílů, a rovněž plné moci ze dne 1. 12. 2009 udělené Š. S. k zastoupení žalobců na této valné hromadě.
[3] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobců potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý, třetí a čtvrtý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[5] Námitkami, podle kterých odvolací soud nesprávně dovodil, že žalobci „věděli, že smlouvy podepsali“, a „hodnotil znalecký posudek Kriminalistického ústav u nikoliv jako každý jiný důkaz, ale jako naprosté dogma“, dovolatelé jednak (nepřípustně) zpochybňují skutkové závěry, na jejichž základě odvolací soud vybudoval své právní posouzení věci (čímž uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, který od 1. 1. 2013 nemají k dispozici), a jednak rozporují hodnocení důkazů odvolacím soudem, které však (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. o. s. ř. ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSCR 29/2009 , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 ).
[6] Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud postupoval při hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. o. s. ř. , důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Nesouhlas dovolatelů s tímto hodnocením, jak je výše řečeno, nepředstavuje přípustný dovolací důvod.
[7] Ve vzájemné souvislosti s jinými důkazy hodnotil odvolací soud také znalecký posudek Kriminalistického ústav u a odůvodnil, proč považoval zjištěný skutkový stav za dostatečný pro své rozhodnutí. Vyslechl-li již soud prvního stupně zástupce tohoto znaleckého ústav u, umožnil-li všem účastníkům se k jím podanému reviznímu znaleckému posudku vyjádřit, vycházel-li při hodnocení důkazů nejen z tohoto (revizního) znaleckého posudku, ale taktéž z ostatních důkazů, a vyložil-li, proč již nepřihlédl k dalším důkazům, nelze jeho postupu z pohledu § 127 o. s. ř. o. s. ř. , jakož i z pohledu práva na spravedlivý proces, ničeho vytknout.
[8] Vytýkají-li dovolatelé soudům obou stupňů, že neprovedly (dovolateli) navržené důkazy o tom, že „nikdy nechtěli předmětné obchodní podíly pozbýt“, a odvolacímu soudu, že se nevypořádal s námitkou absence obligatorních náležitostí notářského zápisu Mgr. Marcely Veberové a námitkou vztahující se k legalizaci podpisů smluv o převodu obchodních podílů, poukazují na údajné vady řízení. Uplatňují tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , aniž by otevírali jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.
[9] Vytýkanými vadami navíc řízení ani netrpí. Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, plyne zcela zřejmě z § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. , jakož i ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96 , uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 Cdo 936/2009 , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2010, pod číslem 183, popř. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 254/2010 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSCR 91/2014 ). Odvolací soud přitom řádně odůvodnil, proč neshledal potřebu dalšího dokazování a proč považoval soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav za dostatečný.
[10] Již soud prvního stupně se také zabýval požadavky kladenými na notářský zápis ustanovením § 80b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb. , notářského řádu, a považoval námitky dovolatelů za přepjatý formalismus. Odvolací soud pak řádně odůvodnil, proč má za splněné všechny požadavky legalizace podpisů na předmětných smlouvách. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud jasně a srozumitelně vysvětluje, na základě jakých skutkových a právních závěrů shledal rozhodnutí soudu prvního stupně (ve výroku ve věci samé) správným.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 2. 2. 2021
JUDr. Marek Doležal předseda senátu