Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Nd 602/2020

27 Nd 602/2020-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 64949681, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalovanému M. V., narozenému XY, naposledy bytem XY, o zaplacení 12.455,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti soudu, takto:Věc vedenou u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. projedná a rozhodne Okresní soud ve Frýdku-Místku.

Odůvodnění:

[2] Okresní soud ve Frýdku-Místku elektronickým platebním rozkazem ze dne 21. 8. 2019, č. j. -10, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 12.455,68 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, nebo aby podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[3] Usnesením ze dne 25. 9. 2019, č. j. -13, Okresní soud ve Frýdku-Místku elektronický platební rozkaz zrušil s odůvodněním, že se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou.

[4] Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 29. 10. 2020, č. j. -25, podle , odst. 4 s přihlédnutím k , odst. 3 a za použití a , (dále též jen „ “), vyslovil svou místní nepříslušnost, neboť „podle obsahu spisu není obecným soudem žalovaného, když žalovaný v obvodu tohoto soudu v době zahájení řízení neměl své skutečné bydliště ani se zde nezdržoval, bydliště nebylo zjištěno ani na území Slovenské republiky, není známá žádná jiná adresa jeho pobytu, přičemž Okresní soud ve Frýdku-Místku, u něhož byla podána žaloba, není místně příslušným soudem ani podle a “ (první výrok), s tím, že po právní moci usnesení bude věc podle předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, neboť nelze zjistit místně příslušný soud k projednání dané věci (druhý výrok).

[5] Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

[6] Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný se nezdržuje na adrese uvedené v žalobě a že se soudu nepodařilo zjistit ani jiné místo v České republice, kde by se žalovaný v současné době zdržoval, přičemž bydliště žalovaného nebylo známo ani ke dni podání žaloby. Podle zjištění soudu (č. l. 23) má žalovaný poslední známé bydliště XY, kde se však již delší dobu nezdržuje.

[7] S přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v ustanovení určil Nejvyšší soud podle místně příslušným pro projednání a rozhodnutí výše označené věci Okresní soud ve Frýdku-Místku, u něhož bylo řízení zahájeno.

[8] Nejvyšší soud podotýká, že podle je povinen určit místně příslušný soud, aniž by zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. I kdyby pravomoc soudů České republiky k rozhodnutí v předložené věci dána nebyla, Nejvyšší soud nemá jinou možnost, než určit, který soud věc projedná a rozhodne (srovnej usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] V projednávaném případě nicméně Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že žalobkyně se na žalovaném domáhá mimo jiné i zaplacení pojistného, na věc proto dopadá ustanovení článku 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“), přičemž žalovaný má poslední známé bydliště ve Slovenské republice (k možnosti posoudit mezinárodní příslušnost soudů na základě posledního známého bydliště žalovaného srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci C-327/10, Hypoteční banka, a. s., proti Udo Mike Lindnerovi, odst. 38 až 47 a odst. 55, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 3. 2012, ve věci C-292/10, G proti Cornelius de Visser, odst. 39 až 42). Podle citovaného ustanovení nařízení Brusel I bis proto pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu v rozsahu dlužného pojistného dána být nemůže. Bude proto na Okresním soudu ve Frýdku-Místku, aby pečlivěji zvážil splnění podmínky řízení spočívající v pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů věc projednat a rozhodnout.

[10] I v této věci platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 24 nařízení Brusel I bis) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 26 nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu.

[11] Daný závěr je však pro spory z pojistných věcí modifikován tak, že soud, jemuž byl předložen spor v pojistné věci, pro jehož rozhodnutí nemá mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis, se má (vzhledem k cíli pravidel příslušnosti vyplývajícímu z oddílů 3 až 5 kapitoly II nařízení Brusel I bis, kterým je poskytnout zvýšenou ochranu straně považované za slabší) vždy ujistit, že si je žalovaný (který je slabší smluvní stranou a který je před ním žalován) plně vědom důsledků svého souhlasu s účastí na soudním řízení ve smyslu článku 26 nařízení Brusel I bis (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. 5. 2010, ve věci C-111/09, Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, proti Michalu Bilasovi, odst. 32). Dospěje-li proto soud k závěru, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci v rozsahu neuhrazeného pojistného, je povinen o dané skutečnosti žalovaného poučit společně s doručením žaloby a výzvy k vyjádření.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 2. 2021

JUDr. Marek Doležal předseda senátu