Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Nd 605/2020

27 Nd 605/2020-66

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem, se sídlem v Ostravě, U Rourovny 556/3, PSČ 721 00, proti žalovanému Ing. Lukáši Vlašanému, se sídlem v Táboře, Vančurova 2904, PSČ 390 01, jako insolvenčnímu správci dlužnice Flash Steel Power, a. s., se sídlem v Ostravě, Martinovská 3168/48, PSČ 723 00, identifikační číslo osoby 25861697, zastoupenému Mgr. Michalem Briaským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

se přikazuje

k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 29. 6. 2020 se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru.

[2] Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. -51, které nabylo právní moci dne 5. 11. 2020, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a věc postoupil Okresnímu soudu v Táboře jako soudu místně příslušnému (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že podle , (dále též jen „ “), je pro určení obecného soudu insolvenčního správce při výkonu jeho funkce rozhodující jeho sídlo.

[3] Podáním doručeným Okresnímu soudu v Táboře dne 26. 11. 2020 žalobce navrhl, aby byla věc podle přikázána Okresnímu soudu v Ostravě. Návrh odůvodnil vzdáleností svého bydliště a Okresního soudu v Táboře, která činí „více než 500 km“ a zdravotními problémy (spočívajícími v bolesti levé nohy a nutnosti odpočívat při zátěži), které jsou důsledkem pracovního úrazu. Dále žalobce uvedl, že „se jedná o spor vedený o nárok, jehož základ lze spatřovat v pracovním poměru mezi žalobcem a dlužnicí se sídlem v obvodu Okresního soudu v Ostravě“. Lze tedy předpokládat, že řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě bude rychlejší a hospodárnější, neboť při jeho vedení bude potřebné „získat podklady či informace od dotčených orgánů, podklady od dlužnice, která má sídlo v obvodu Okresního soudu v Ostravě, vyslechnout svědky (…), či stanovit soudního znalce pro hodnocení zdravotního stavu žalobce, který obvykle vydává poskytovatel pracovně-lékařských služeb“. Vyhověním návrhu by rovněž došlo ke snížení nákladů „právního zastoupení nejenom na straně žalobce“. Podle žalobce lze přitom po žalovaném z profesního hlediska spravedlivě požadovat, aby „akceptoval“ místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě, neboť zde vykonává činnost insolvenčního správce a „nebyl by rozhodnutím o navrhované delegaci nápadně znevýhodněn v přístupu k soudu a v možnosti uplatňovat zde svá práva“. Žalobce se naopak domnívá, že „za daných okolností by vedení řízení u Okresního soudu v Táboře mohlo vytvářet pro žalobce překážku v uplatňování jeho práv a vůbec realizaci práva přístupu ke spravedlnosti, resp. práva na spravedlivý proces“.

[4] Žalovaný s návrhem žalobce na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Domnívá se, že neexistují žádné závažné či mimořádné okolnosti, které by „změnu příslušnosti soudu a tím pádem zásah do základních práv žalovaného, konkrétně do práva na zákonného soudce a s ním souvisejícího práva na spravedlivý proces, odůvodnily“. Případné přikázání věci by pouze zvýhodnilo pozici žalobce, a to na úkor žalovaného.

[5] Podle věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

[6] Podle o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

[7] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/24 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[8] K přikázání věci jinému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. ).

[9] Nejvyšší soud dospěl k závěru, podle něhož v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.

[10] Obecně sice platí, že situace, kdy některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. ).

[11] Nejvyšší soud ovšem v projednávané věci nemůže zcela odhlédnout od skutečnosti, že spor je veden o nárok, jehož základ lze spatřovat v pracovním poměru mezi žalobcem a dlužnicí se sídlem v obvodu Okresního soudu v Ostravě. S ohledem na uvedenou skutečnost lze předpokládat, že případné dokazování bude možno provést hospodárněji a rychleji u navrhovaného soudu. Navíc žalobce mohl důvodně očekávat, že veškeré spory vzniklé na základě pracovněprávního vztahu budou řešeny u soudu, v jehož obvodu má jeho zaměstnavatel sídlo.

[12] Rovněž nelze opomenout, že žalobce je z důvodu pracovního úrazu podstatně omezen ve schopnosti pohybu, jak vyplývá z listin založených ve spisu (zejména ze záznamu o úrazu a z posudku o invaliditě). Za daných okolností by vedení řízení u Okresního soudu v Táboře mohlo pro žalobce skutečně vytvářet významnou překážku v uplatňování práv.

[13] Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, podle něhož podmínky pro přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti podle jsou splněny, a proto návrhu žalobce vyhověl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 2. 2021

JUDr. Marek Doležal předseda senátu