Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2270/2020

24 Cdo 2270/2020-1180

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci dědictví po V. W., zemřelém dne 10. října 2004, posledně bytem v XY, za účasti 1) M. W., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí č. 120/22, 2) S. W., narozené dne XY, bytem v XY, 3) M. W., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí č. 120/22, 4) A. S., narozené dne XY, bytem v XY, 5) L. Z., narozené dne XY, bytem v XY, a 6) P. W., narozeného dne XY, bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem v Plzni, Lukavická č. 2012/22, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání M. W. a M. W., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2020, č. j. -1104, takto:

I. Dovolání M. W. a M. W., se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání M. W. a M. W., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2020, č.j. -1104, podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení věty první [dovolatelé vznáší výhrady jednak proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítají-li k soupisu majetku patřícího do dědictví po V. W., zemřelém dne 10.10.2004 (dále jen „zůstavitel“), zejména že„je zčásti (jedná se o movité věci) soupisem majetku, který byl ve společném jmění manželů A. W. roz. Z. a zůstavitele“, že do něj „nebyly pojaty některé předměty, které tvoří součást pozůstalosti“, konkrétně „vestavěný trezor a kuchyňské váhy“, že naopak „byly přidány položky v době mezi posledním ústním jednáním ve věci a sepsáním napadených usnesení, aniž by toto přidání bylo účastníkům řízení oznámeno“, v tomto ohledu se zvláště „jedná o práva plynoucí z autorství k literárním dílům zůstavitele“, že „stůl, který byl darován A. W. a zůstavitelem panu P. W., není obsažen v soupisu pozůstalosti“ a že „nedodání ocenění stolu dovolateli (z důvodu, že jim není známo, kde se stůl nachází a jak vypadá) nemůže být důvodem k opomenutí této položky“,jednakvytýkají odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když se (stejně jako soud prvního stupně) „nevypořádal s navrženými listinnými důkazy“ (zejména s u ze dne 13.8.2004 nadepsanou „zápis z jednání“ a podepsanou zůstavitelem a s „listinami které podepsali p. K., p. H., S.“), a dovozují na základě toho vlastní (odlišný) právní názor, že odvolací soud „v konečném důsledku nesprávně stanovil dědické podíly a jejich výši dědicům zůstavitele“], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

K námitkám dovolatelů týkajícím se mezi dědici sporného majetku (nábytkového vestavného trezoru a kuchyňských vah), který měl být (podle jejich názoru) do dědictví po zůstaviteli zahrnut, dovolací soud přihlédnout nemohl již z toho z důvodu, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá a že – jak uvedl i odvolací soud – „trezor, váhy, jakož i další movité věci tvořily tzv. sporný majetek, k němuž soud prvního stupně ve smyslu ustanovení “ (pozn.: ve znění do 31.12.2013) „nepřihlížel“, a tudíž se (zcela správně) omezil jen na zjištění jejich spornosti.

Jestliže dovolatelé dále namítají „nepřezkoumatelnost“ napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který vycházel (mimo jiné) z toho, že „s ohledem na obsah odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 26.3.2019, č.j. -995, je zřejmé, že při vyhotovení usnesení došlo k chybě v psaní – přehození výše spoluvlastnických podílů k nemovitostem, nabývaným jednotlivými dědici, takže soud I. st. nepochybil, když ve smyslu ust. tuto chybu napravil opravným usnesením“, pak toto rozhodnutí je z hlediska závěru o přezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně v otázce stanovení dědických podílů jednotlivých dědiců v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to proto, že dovolatelé - navzdory vzneseným námitkám - nepochybně věděli, jak a proč soud prvního stupně rozhodl a z jakých důvodů odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil (k otázce přezkoumatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu, v návaznosti na usnesení soudu prvního stupně, srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.10.2014, sp. zn. , a dále k otázce stanovení dědických podílů konkrétním dědicům srov. závazný právní názor vyjádřený v předchozím zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2016, sp. zn. ). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je proto i z hlediska závěru o existenci předpokladů pro vydání opravného usnesení rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé podle ustanovení ,a to z důvodu záměny křestních jmen dědiců ve výroku rozhodnutí a v důsledku toho i (v kontextu odůvodnění zřejmé) záměny výše dědických podílů nabývaných dědici,v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. názor vyjádřený vrozhodnutíbýv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 27.9.1968, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírcerozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod č. 37, ročník 1969, podle kterého se ve smyslu ust. jedná nejen chyby v psaní a v počtech, ale i o jiné zřejmé nesprávnosti, které jsou důsledkem „zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhotovení rozhodnutí, a které jsou pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí“; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.11.2006, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.7.2014, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K námitkám dovolatelů opětovně směřujícím proti správnosti závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o neexistenci předpokladů pro zápočet daru na dědický podíl P. W. lze zcela odkázat na zrušující usnesení ze dne 29.8.2013, sp. zn. , i ze dne 27.6.2016, sp. zn. , která byla vydána dovolacím soudem již dříve v posuzované dědické věci. Podle dovolacím soudem pravomocně přijatého (a posléze i znovu zopakovaného) právního závěru P. W. nebyl darováním nemovitostí za života zůstavitele neodůvodněně zvýhodněn oproti V. W. Tento závěr je i nadále přijímán jako správný a dovolací soud na něm nemá důvod cokoliv měnit.

Obdobně je tomu i v případě závazného právního názoru dovolacího soudu, vyjádřeného ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2016, sp. zn. , v souladu se kterým soudy obou stupňů dále v projednávané věci rozhodovaly a podle nějž „skutečnost, že V. W. a P. W. nabyli majetek zůstavitele (podíl na něm), neboť se dožili jeho smrti a stali se jeho dědici, je třeba vyjádřit ve výroku usnesení o dědictví - s přihlédnutím k tomu, že na jejich místě soud pokračoval s jejich dědici, že však dědictví nemůže být potvrzeno přímo jejich procesním nástupcům a že zděděný majetek musí být předmětem řízení o dědictví po V. W. a P. W. - tak, že se potvrzuje nabytí dědictví (příslušným podílem) dědicům po V. W., zemřelém dne 18.6.2009, a dědicům po P. W., zemřelém dne 26.8.2010“. Irelevantní jsou proto i námitky dovolatelů v tom smyslu, že žádný z právních nástupců dědiců P. W. a V. W. nebyl ke dni úmrtí zůstavitele účastníkem řízení a nemohl tedy dnem smrti zůstavitele nabýt jeho majetek.

Dovolatelé se rovněž mýlí, pokud v souvislosti se zůstavitelem vlastnoručně pořízenou u (dopisem) ze dne 24.6.2003, nepodepsanou jménem ani příjmením, vznášejí otázku, zda splňuje náležitosti holografní závěti, a co je vlastnoručním podpisem zůstavitele, a to jako otázku dovolacím soudem dosud neřešenou a zakládající „řádný dovolací důvod“. I v této otázce soudy postupovaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž „za podpis zůstavitele ve smyslu ustanovení obč. zák.“ (pozn: obč. zák. v rozhodném znění do 31.12.2013) „nelze považovat text, který neobsahuje označení zůstavitele ani jménem ani příjmením“ (k tomu srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2009, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, ročník 2010).

Výše uvedené námitky, jimiž dovolatelé uplatnili jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení věty první , a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.

Pro úplnost je třeba dodat, že jsou-li dovoláním napadeny výslovně „všechny výroky“ usnesení odvolacího soudu, směřuje také do rozhodnutí o nákladech řízení (výrok II.),a proto ani v tomto rozsahu není přípustné [srov. ust. (ve znění účinném od 30.9.2017)].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu