Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3275/2020

32 Cdo 3275/2020-54

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce M. O., podnikatele se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem se sídlem v Ostravě, U Rourovny 556/3, proti žalované PROLICHT CZECH s. r. o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 545/42, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby, zastoupené Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze, V jámě 699/1, o zaplacení částky 4 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2019, č. j. -10, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. -34, takto:I. Řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2019, č. j. -10, se zastavuje.II. Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. -34, se odmítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 824,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalovaná napadla obě rozhodnutí soudů nižších stupňů dovoláním, podle obsahu dovolací argumentace ve výrocích o věci samé, a navrhla odklad vykonatelnosti obou výroků rozsudku soudu prvního stupně.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní – v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Podle je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle zastavil (shodně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za těchto okolností nebyl již důvod zabývat se návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které může být přípustné jen podle , Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva dovolacím soudem dosud neřešené, „zda byly splněny zákonné podmínky a předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání v situaci, kdy žalovaný tvrdí, že v zákonné lhůtě podal k poštovní přepravě vyjádření k žalobě, v němž žalovaný neuznal žalovaný nárok ani zčásti a k němuž přiložil na svou obranu veškeré y a důkazy, a toto vyjádření nebylo doručeno soudu prvního stupně, což však žalovaný nebyl schopen nijak ovlivnit“.

Odvolací soud ve zde souzené věci uzavřel, že dovolatelce se nezdařilo zpochybnit nastalou fikci uznání žalovaného nároku, neboť ač tvrdila, že ve lhůtě jí k tomu určené podala kvalifikované vyjádření ve věci ve smyslu , toto své tvrzení neprokázala. Konstatoval, že spis neobsahuje ani vyjádření žalované a kopie listin, které žalovaná údajně zaslala soudu spolu s vyjádřením, ani kopii poštovního podacího lístku s datem 6. 9. 2019, a dodal, že žalovaná byla jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím vyzvána k doložení svého tvrzení předložením uvedených listin, zůstala však nečinná a bez omluvy se nedostavila ani k nařízenému odvolacímu jednání.

Nejvyšší soud vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z názoru, že přípustnost dovolání dle nemůže založit otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a v soudní praxi nečiní (není způsobilé činit) výkladové těžkosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. ). Zcela zjevným, nevzbuzujícím sebemenší rozumnou pochybnost, pak Nejvyšší soud shledává takové řešení dovolatelkou předložené otázky, že samotné, přes výzvu soudu jakkoliv nedoložené tvrzení účastníka řízení o tom, že podal ve stanovené lhůtě kvalifikované vyjádření k žalobě, nemůže opodstatnit závěr o nesplnění zákonných podmínek pro vydání rozsudku pro uznání podle

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Nad rámec uvedeného se poznamenává, že doklady, jež měly osvědčovat, že vyjádření bylo odevzdáno k doručení provozovateli poštovních služeb, dovolatel oproti tomu, co avizoval, nepřiložil ani k dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu