Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2952/2019

27 Cdo 2952/2019-336

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Walderav právní věci žalobkyně E. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem, se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, PSČ 272 01, proti žalovanému Agrodružstvu v Bykoši, družstvu, se sídlem v Bykoši 10, PSČ 267 01, identifikační číslo osoby 47049138, zastoupenému JUDr. Tomášem Samkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Pražská 140, PSČ 261 01, o zaplacení 288.266 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. -307, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.712,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 31. 3. 2017, č. j. -232, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 264.866 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. od 23. 10. 2010 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 23.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. od 23. 10. 2010 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení a o zaplacení soudního poplatku (výroky III. a IV.).

[2] Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil ve výroku I. v části týkající se úroku z prodlení ve výši 0,3% p. a. z částky 264.866 Kč od 23. 10. 2010 do zaplacení a v tomto rozsahu řízení zastavil, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve zbylé části výroku I. a ve výrocích III. a IV. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti potvrzující části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Otázka výkladu smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení nečiní dovolání přípustným; odvolací soud při výkladu této smlouvy postupoval v souladu s , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), jakož i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozhodnutí citovaná v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. (vydaném v obdobné věci téhož dovolatele), či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. , a ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. .

[5] S ohledem na zjištěné okolnosti nemá ani Nejvyšší soud pochyb o tom, že smyslem (podstatou) mezi účastníky uzavřené smlouvy bylo umožnit dovolateli získat a užívat majetek, náležející žalobkyni a představující její nárok na vypořádání podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, potřebný pro jeho podnikání, za symbolické „nájemné“ (jež ve skutečnosti nebylo ani úplatou, ale symbolickou splátkou nároku žalobkyně) s tím, že po uplynutí sjednané doby 15 let vypořádá nárok žalobkyně vzniklý z transformace povinné osoby (Zemědělského družstva BYKOŠ) ve výši 288.266 Kč.

[6] Závěr, podle něhož mohla být dotčená smlouva uzavřena i konkludentně, popř. ústně, se pak podává přímo z § 46 odst. 1 obč. zák.; pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu

[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Petr Šuk předseda senátu