Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1398/2020

7 Tdo 1398/2020-240

USNESENÍ

A. H.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H.

odmítá

.

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2020, č. j. -157, byl obviněný A. H. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu a o odkázání poškozených se zbytkem uplatněného nároku na občanskoprávní řízení.

Přečinu krádeže se obviněný podle zjištění okresního soudu dopustil v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době od 15. 2. do 1. 3. 2019 v Ostravě – Radvanicích po vysazení uzamčených dveří garáže vnikl do neobydleného rodinného domu a odcizil zde ke škodě majitelů věci v celkové hodnotě 7 800 Kč a poškozením způsobil škodu 300 Kč.

Odvolání obviněného směřující do všech výroků rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2020, č. j. -192, podle § 256 tr. ř., tj. jako nedůvodné, zamítnuto.

Obviněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatě zde zopakoval námitky, které uplatnil již v průběhu trestního stíhání, včetně odvolání. Namítal totiž, že soud prvního stupně (nalézací soud) neprovedl všechny potřebné důkazy, provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a chybně zjistil skutkový stav, přičemž postupoval v rozporu se zásadou

in dubio pro reo

(v pochybnostech ve prospěch obviněného). Uváděl, že závěr o jeho vině je opřen pouze o jediný nepřímý důkaz – ztotožněné DNA na šroubováku nalezeném v domě na místě krádeže. Výpovědi poškozených ohledně zajištěného šroubováku označil za nevěrohodné. Navrhoval zajištění daktyloskopických stop z místa činu. Postup soudů obou stupňů označil obviněný za nepřípustný a svévolný s tím, že na jeho základě byl nesprávně uznán vinným. Zdůraznil, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského i okresního soudu a posléze uvedenému soudu aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod. Nedošlo ani k extrémní vadě důkazního řízení ani k opomenutí důkazů. Výrok o vině se opírá o nezpochybnitelnou stopu DNA, kterou obviněný zanechal na místě činu. Tento důkaz zapadá i do dalších skutkových zjištění soudů. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na zpochybnění hodnocení důkazů soudy a na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Totéž platí o dalších procesních námitkách, týkajících se rozsahu dokazování. Obviněný sice formálně deklaroval uvedený zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních a y.

Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Především nedošlo k opomenutí důkazů, neboť již soud prvního stupně se logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal s důkazními návrhy. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech. Soudy své hodnocení důkazů řádně vysvětlily a své skutkové závěry velmi podrobně a přesvědčivě odůvodnily.

V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje, neboť k nim nemá co dodat. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Z uvedeného zároveň plyne, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 1. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu