Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4195/2019

-460

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1046/24, proti žalovaným 1) J. Š., bytem XY, 2) R. Š., bytem XY, a 3) SC Servis, s. r. o., se sídlem Praha 3, Soběslavská 2064/48, identifikační číslo osoby 46709088, zastoupených Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem Praha 4, Pobočná 1395/1, o určení práva, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, č. j. -164, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2009, č. j. -215, a o žalobě na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. -378, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 12. 2015, č. j. -210, změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2015, č. j. -202, tak, že řízení o žalobě pro zmatečnost se nepřerušuje (výrok I.), spojil řízení o žalobě pro zmatečnost a řízení na obnovu řízení ze dne 13. 10. 2014 ke společnému řízení (výrok II.), zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok III.), zamítl žalobu na obnovu řízení (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 5. 2018, č. j. -378, zastavil odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III., IV. a V. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Zakládá-li dovolatelka přípustnost svého dovolání na přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. ). Takovou je žalobkyní formulovaná otázka „posouzení procesní otázky účastenství soudem ustanovené správkyně dědictví“. Na jejím řešení není napadené rozhodnutí založeno.

Současně je třeba podotknout, že vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. , pomíjí skutkovou odlišnost porovnávaných kauz a citované rozhodnutí (jeho závěry) dezinterpretuje tak, aby jím podpořila vlastní tvrzení, že v projednávané věci nesprávné označení „žalobkyně“ namísto „správkyně dědictví“ vedlo oba soudy k pochybení v otázce účastenství, kteréžto zatížilo jimi vydaná rozhodnutí a potažmo řízení, která jejich vydání předcházela, vadou, v důsledku čehož jsou tato rozhodnutí nesprávná, zatímco Nejvyšší soud se v citovaném rozhodnutí zabýval otázkou identifikace žalovaného, která založila rozpor mezi tím, čeho se žalobce po skutkové stránce domáhal (vyvození osobní majetkové odpovědnosti fyzické osoby za škodu nebo jinou újmu způsobenou při výkonu funkce insolvenčního správce), a tím, že žalovaný byl označen jako představitel majetkové podstaty dlužníka, kteréžto označení vylučuje uspokojení případně přiznaného nároku z osobního majetku insolvenčního správce.

K vadám řízení ve smyslu dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka v posuzovaném případě naplněna není, jsou bezcenné výtky, že soudy zatížily řízení vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti jejich rozhodnutí.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 1. 2021

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu