Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1719/2020

23 Cdo 1719/2020-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce J. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Morávkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 245/1, proti žalované AXA životní pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, identifikační číslo osoby 61859524, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1043/11, o zaplacení 203 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. -114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 422,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Morávka, advokáta se sídlem v Praze, Jeseniova 245/1.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované původně domáhal zaplacení částky 490 000 Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění, na které mu vznikl nárok na základě pojistné smlouvy o úrazovém pojištění č. 1111664087 uzavřené se žalovanou. V průběhu řízení žalovaná z uvedeného titulu vyplatila žalobci částku 287 000 Kč. Žalobce proto v této částce vzal žalobu zpět, přičemž Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně řízení v této části zastavil, a předmětem řízení tak zůstala částka 203 000 Kč s příslušenstvím.

Soud prvního stupně žalovanou usnesením dle a 2 , , které jí bylo doručeno do vlastních rukou dne 28. 5. 2019, vyzval, aby se ve věci samé ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila a aby uvedla, zda žalobou uplatněný nárok uznává, a pro případ, že nikoliv, aby vylíčila rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svou obranu proti žalobě, a označila důkazy k jejich prokázání. Současně ji poučil, že nevyjádří-li se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě a ani v ní nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaná na výzvu soudu ve stanovené lhůtě ani později nereagovala.

Rozsudkem pro uznání ze dne 30. 8. 2019, č. j. -69, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 203 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Současně rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 63 162 Kč (výrok II).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 22 844,80 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že kvalifikováná výzva byla žalované řádně doručena dne 28. 5. 2019 a poslední den stanovené třicetidenní lhůty připadl na čtvrtek 27. 6. 2019. Během této lhůty do spisu nedošlo žádné podání žalované. K tvrzení žalované, že dne 19. 6. 2019 zástupce žalované zaslal prostřednictvím e-mailu vyjádření k výzvě soudu prvního stupně, odvolací soud odkázal na zjištění soudu prvního stupně, že v systému doručování soudu prvního stupně přes elektronickou podatelnu v daný den není žádný příchozí e-mail žalované evidován, přičemž v systému nejsou ani žádná jiná nezpracovaná podání, ani podání nepřidělená z technických důvodů. Odvolací soud dále neprovedl jako důkaz e-mail vytištěný z počítače zástupce žalované nebo případný přímý náhled do jeho počítače, neboť měl za to, že daný důkaz nemohl bezpečně prokázat skutečnost, že žalovaná tento e-mail odeslala a že k jeho nedoručení došlo z důvodu závad v systému soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala řádně zastoupená žalovaná včasné dovolání, ve kterém namítla, že k zachování procesní lhůty postačí vyžadovaný úkon ve stanovené lhůtě pouze odeslat elektronicky e-mailem, a není tak pro tento způsob podání rozhodný okamžik jeho doručení soudu. Otázka, kdy nastanou účinky podání odeslaného elektronicky e-mailem, by pak podle žalované měla být vyřešena jinak, než jak činí dosavadní judikatura Nejvyššího soudu. Zároveň žalovaná namítla, že její podání soudu ve stanovené lhůtě soudu prvního stupně došlo, a nemohlo tak dojít k fikci uznání nároku, a tedy ani vydání rozsudku pro uznání, což dokládala zprávou společnosti Active24 s.r.o., kterou obdržela dne 31. 1. 2020, tj. po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Konečně žalovaná namítla, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadami spočívající v neprovedení navrhnutého důkazu žalovanou bez dostatečného odůvodnění a nepoučení žalované v tom smyslu, že daný důkaz nemůže obstát.

K dovolání žalované podal žalobce vyjádření, v němž odmítl argumentaci žalované a navrhl dovolání žalované odmítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 ), dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka, zda k zachování procesní lhůty postačí ve stanovené lhůtě odeslat vyžadovaný úkon elektronicky e-mailem, nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud vycházel z toho, že vyjádření žalované k výzvě soudu prvního stupně, které mělo být žalovanou zasláno soudu elektronicky e-mailem, by soudu ve stanovené lhůtě muselo být doručeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 45/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud přitom neshledal důvod se od této ustálené (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. ) rozhodovací praxe na podkladě podaného dovolání žalované odchýlit.

Namítá-li žalovaná, že nemohlo dojít k fikci uznání nároku, a tedy ani vydání rozsudku pro uznání, jestliže vyjádření žalované ve stanovené lhůtě došlo soudu prvního stupně, což má vyplývat ze zprávy společnosti Active24 s.r.o., kterou žalovaná obdržela dne 31. 1. 2020, staví své odlišené právní posouzení na jiném skutkovém základu, než ze kterého vycházel odvolací soud ve svém rozhodnutí, a jedná se tak ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ).

Vady namítané žalovanou spočívající v neprovedení důkazu navrhnutého žalovanou bez dostatečného odůvodnění a nepoučení žalované v tom smyslu, že daný důkaz nemůže obstát, nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.

Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud proto dovolání žalované dle odmítl.

V projednávané věci žalovaná dovoláním napadla rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované uhradit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle rovněž nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl ( ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. 12. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu