Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 ICdo 103/2019-525

MSPH 79 INS 7676/2012179 ICm 1364/201327 ICdo 103/2019-525

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce Mgr. Adama Sigmunda, se sídlem v Brně, Krkoškova 2, PSČ 613 00, jako insolvenčního správce dlužníka ECM China Investments s. r. o., v konkursu, proti žalovaným 1)ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A. G., se sídlem v Lucemburku, Charles de Gaulle 2, L-1653, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 65153, a 2) JUDr. Jaroslavu Svobodovi, se sídlem v Brně, Heršpická 6, PSČ 639 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A. G., oběma zastoupeným JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ECM China Investments s. r. o., se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27954897, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. , -492 ( ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

 zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.182,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalobce

je povinen

 zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.182,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 12. 2017, č. j. -386 ( ), určil, že smlouva uzavřená dne 22. 12. 2009 mezi prvním žalovaným jako prodávajícím a společností ECM China Investments s. r. o. (dále jen „insolvenční dlužník“) jako kupujícím (dále jen „smlouva“), je v části, týkající se prodeje 500 kusů akcií společnosti Metropolis Holding China Limited, se sídlem 2503 Bank of America Tower 12, Harcourt Road, Central, Hong Kong (dále jen „akcie“), a zaplacení kupní ceny za tyto akcie, neúčinná (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po druhém žalovaném zaplacení 71.222.251 Kč do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce i obou žalovaných rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu zamítl; v bodu II. výroku potom rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Otázku, zda (tvrzené) vady znaleckého posudku, vypracovaného znalcem jmenovaným soudem podle , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), spočívající ve způsobu stanovení ceny převáděného majetku, způsobují absolutní neplatnost (převodní) smlouvy pro rozpor s posledně označeným ustanovením, odvolací soud (byť toliko implicite, vycházeje z platnosti smlouvy) vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se (mimo jiné) podává, že:

1) Dodrží-li strany povinnosti ukládané jim ustanovením § 196 odst. 3 obch. zák., poskytnou-li znalci potřebnou součinnost a ani jinak (nepřípustně) neovlivní závěry znalce, nemůže následně zjištěná nesprávnost hodnoty převáděného majetku určené znalcem ve znaleckém posudku vést k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy. Po smluvních stranách, které nemusí být (a obvykle ani nejsou) nadány potřebnými odbornými znalostmi, totiž nelze požadovat, aby závěry učiněné znalcem (jakožto profesionálem v oboru) podrobovaly dodatečnému zkoumání.

2) Nelze-li proto nesprávnost závěrů učiněných znalcem ve znaleckém posudku, vypracovaném pro účely převodu majetku podléhajícího ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., přičítat smluvním stranám, nemá nesprávně určená výše hodnoty převáděného majetku ve znaleckém posudku za následek neplatnost smlouvy o převodu tohoto majetku pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 3 obch. zák.

[6] Srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , a ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. , a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. .

[7] Nebylo-li v řízení zjištěno, že by případnou (dovolatelem tvrzenou) nesprávnost znaleckého posudku zpracovaného soudem jmenovaným znalcem bylo možné přičítat smluvním stranám, nezpůsobila by tato nesprávnost (i tehdy, pokud jí znalecký posudek trpěl) neplatnost smlouvy pro rozpor s § 196a odst. 3 obch. zák.

[8] Dovolání pak není přípustné ani k zodpovězení otázky, zda lze z vadného znaleckého posudku dovozovat přiměřenost protiplnění ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá ( ).

[9] Odvolací soud nedovodil, že znalecký posudek zpracovaný znalcem jmenovaným soudem podle § 196a odst. 3 obch. zák. je vadný, a přesto dokládá přiměřenost protiplnění, jehož se insolvenčnímu dlužníku dostalo (v podobě akcií) za jím zaplacenou kupní cenu. Po zhodnocení všech v řízení provedených důkazů, včetně dalších znaleckých posudků, podrobně zdůvodnil, proč (z jakých důvodů) nepovažuje dovolatelovo tvrzení o nepřiměřenosti protiplnění ve smyslu (o tom, že zaplacená kupní cena byla významně vyšší než obecná cena nabytých akcií) za prokázané.

[10] Lze dodat, že jeho závěry odpovídají ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sen. zn. , uveřejněné pod čísly 64/2017 a 138/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sen. zn. , či ze dne 28. 2. 2019, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sen. zn. , a v nich citovaná rozhodnutí).

[11] Dovolatelův poukaz na výklad pojmu „přiměřené protiplnění“ v judikatuře vztahující se k § 183i a násl. obch. zák. je pak zcela nepřípadný; „přiměřené protiplnění“ poskytované vytěsněným vlastníkům účastnických cenných papírů (tak, jak bylo vyloženo v dovolatelem odkazovaných rozhodnutích) je s ohledem na smysl a účel jeho právní úpravy zcela odlišné od pojmu „přiměřeného protiplnění“ ve smyslu (srov. judikaturu uvedenou v předchozím odstavci).

[12] S ohledem na shora řečené pak dovolání nečiní přípustným ani otázka, zda se dovolatel může domáhat vydání plnění z neúčinného právního úkonu a zda lze jeho pohledávku považovat za pohledávku za podstatou; není-li smlouva neúčinným právním úkonem, nemůže se řešení této otázky projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (její zodpovězení nemůže vyústit v kasaci napadeného rozhodnutí).

[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. 12. 2020

                                                                             JUDr. Petr Šuk                                                                              předseda senátu