Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Nd 516/2020

22 Nd 516/2020-21

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci oprávněné ČSOB Pojišťovny, a. s., členky holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, zastoupené Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem se sídlem v Praze, Palackého 715/15, proti povinnému T. L. D., narozenému XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, o návrhu na nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti, takto:

Odůvodnění:

Okresnímu soudu v Litoměřicích byl dne 3. 8. 2020 doručen návrh na nařízení exekuce.

Okresní soudu v Litoměřicích usnesením ze dne 9. 10. 2020, č. j. -17, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení, který soud věc projedná a rozhodne. Uvedl, že povinný neprochází registrem obyvatel, jeho trvalý pobyt na území ČR byl ukončen k 6. 12. 2016, přičemž jeho poslední známá adresa na území ČR byla v XY. Z centrální evidence vězňů bylo zjištěno, že povinný je od 8. 9. 2015 ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Ruzyně. Nelze tak zjistit místně příslušný exekuční soud ve smyslu , o soudních exekutorech a exekutorské činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů („exekuční řád“), podle místa trvalého pobytu. Stejně tak nelze zjistit místní příslušnost soudu podle majetku povinného.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 45 odst. 1 exekučního řádu, je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.

Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013), vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, zpravidla vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle , v takovém případě určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení.

V daném případě proto Nejvyšší soud při určení místní příslušnosti vyšel ze zásady hospodárnosti řízení a rozhodl podle tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích, u kterého bylo exekuční řízení zahájeno a který již v řízení některé úkony učinil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 12. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu