Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3289/2020

23 Cdo 3289/2020-264

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ELVOSTAVa. s., se sídlem v Praze 10, Donatellova 2003/6, identifikační číslo osoby 26711494, proti žalované SC - Magnet s. r. o., se sídlem v Praze 6, Naardenská 671/6, identifikační číslo osoby 27138348, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, o zaplacení částky 10.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a společnosti KT Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Podnikatelská 566, identifikační číslo osoby 27273776, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. -182, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. -209, takto:

II. Dovolací řízení se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:(dle )

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2018, č. j. -182, zamítl žalobu o zaplacení částky 10.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání společnosti KT Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Podnikatelská 566, identifikační číslo osoby 27273776 (dále jen „KT Trade, s. r. o.“), Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2019, č. j. -209, toto odvolání odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. -209, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. -182, podaly žalobkyně a společnost KT Trade, s. r. o., dovolání.

Podle ustanovení , (dále též jen „ “), je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení v rozsahu, v němž se týkalo rozsudku soudu prvního stupně, podle a zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podáním dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. -209, vznikla žalobkyni i společnosti KT Trade, s. r. o., povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. , o soudních poplatcích (dále jen „ “), ve znění účinném od 30. 9. 2017 – viz čl. VI. ], jenž činí podle položky č. 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 4.000 Kč.

Žalobkyně ani společnost KT Trade, s. r. o., poplatek za dovolání nezaplatily, a to ani poté, co k úhradě tohoto poplatku byly vyzvány usneseními Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2020, č. j. -217 a č. j. -218.

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně a společnosti KT Trade, s. r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. -209, podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.

Zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zásadně přednost před zastavením pro nesplnění podmínky právního zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. ).

Ve vztahu k poplatkové povinnosti Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že žalobkyně a společnost KT Trade, s. r. o., poté, co byly k úhradě soudního poplatku vyzvány výše uvedenými usneseními Nejvyššího soudu, požádaly o osvobození od soudního poplatku. Usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. -229, Městský soud v Praze rozhodl, že osvobození od soudních poplatků se nepřiznává. O odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2020, č. j. -246, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, č. j. -252, tak, že odvolání odmítl. K opětovné výzvě k zaplacení poplatku za podané dovolání nedošlo.

Opětovné vyzývání dovolatelek k zaplacení soudního poplatku za dovolání však Nejvyšší soud považuje v této situaci za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolatelkám povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. ).

Jestliže následně žalobkyně podáním ze dne 17. 9. 2020 znovu požádala o osvobození od soudního poplatku, kdy v této žádosti toliko obecně argumentuje „koronavirovou krizí“, pak Nejvyšší soud neshledává pochybení v postupu soudu prvního stupně, který k této žádosti již nepřihlížel s odůvodněním, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.

Osvobození od soudních poplatků lze dle ustanovení věty první účastníkovi přiznat, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. ).

Dovolání žalobkyně by ani v případě přiznání osvobození od soudního poplatku nemohlo být úspěšné, když je subjektivně i objektivně [srov. ] nepřípustné a jako takové by muselo být odmítnuto (srov. , ve vztahu k nedostatku zastoupení srov. ). Jedná se tedy o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, bez dalšího bránící soudu přiznat dovolatelce osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší soud tak přihlédl v tomto směru k tomu, že u žalobkyně jde o opakovanou žádost o osvobození od soudního poplatku za dovolání a opakované rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, spojené se zasíláním opakovaných výzev k zaplacení soudního poplatku, by vedlo jen k nežádoucím průtahům v řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sen. zn. ).

Dovolatelky v dovolání požádaly o odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně. O odkladu vykonatelnosti podle však nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být pro překážky procesního rázu vyhověno; nadto dovolatelky nepřípustně navrhují odložit vykonatelnost toliko prvostupňového rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 12. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu