Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 13/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Edvarda Šimarka a 2) Ing. Roberta Šimarka, obou zastoupených Mgr. Petrem Křížákem, advokátem se sídlem Ostrava, Purkyňova 6, směřující proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2013, č. j. -665, a výrokům III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 6. 2012, č. j. -530, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení svého práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, svou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví uvedeného výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2013, č. j. -665, jímž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatelům se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatelé pak Ústavnímu soudu navrhli též to, aby tento zrušil i výroky III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 6. 2012, č. j. -530, jimiž bylo rozhodnuto o tom, že 1) stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci (výrok III.) a že mezi žalobcem a 2) stěžovatelem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Stěžovatelé pak v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení odvolacímu soudu vytkli, že stěžovatelům náhradu nákladů řízení nepřiznal s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, přičemž toto své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, když ve svém rozhodnutí neuvedl, v čem konkrétně spatřoval důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž nebylo stěžovatelům právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.

2. Vzhledem k tomu, že žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, vyčkal Ústavní soud s projednáním ústavní stížnosti do rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto opravném prostředku. Dne 9. 4. 2015 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015, č. j. - 708, jímž byl ústavní stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2013, č. j. -665, v plném rozsahu zrušen, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

3. Ústavní soud musel nejprve posoudit, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

4. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zák.); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( cit. zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky). Podmínkou projednání ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení - což v daném případě splněno není. Vzhledem k tomu, že k podanému dovolání žalobce byl zrušen rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v ústavní stížností dotčeném nákladovém výroku II., odpadl v této části předmět řízení před Ústavním soudem. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud s ohledem na dosud neskončené řízení učinil, i pokud jde o nákladové výroky III. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně. I ve vztahu k tomuto rozhodnutí, byť toto nebylo rozsudkem dovolacího soudu zrušeno, platí, že stěžovatelé ve vztahu k němu dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, když o jejich odvolání proti tomuto rozhodnutí bude odvolací soud povinen znovu rozhodnout a není tedy vyloučeno, že stěžovatelé se ochrany svých práv, jíž se u Ústavního soudu domáhají, domohou v rámci řízení před obecnými soudy.

5. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2015

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu