Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2862/14

Ústavní soud rozhodl dne 16. dubna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Václava Váni, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, AK se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2014 č. j. -573, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011 č. j. -501 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2010 č. j. -387, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 25. 8. 2014, doručené Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2014, Václav Váňa (dále jen "žalovaný" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o zaplacení směnečného peníze 1 000 000 Kč s příslušenstvím.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Napadená rozhodnutí byla vydána ve směnečném řízení.

Dne 15. 12. 2005 směnečným platebním rozkazem č. j. -14 Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "nalézací soud") k návrhu žalobce, tj. původně společnosti FOTO FINISHING s. r. o., se sídlem v Praze 1, Krakovská 3/1436, a jím předloženému prvopisu směnky vlastní vystavené žalovaným, uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, a náhradu nákladů řízení ve výši 40 000 Kč za soudní poplatek a 55 513,50 Kč za právní zastoupení.

Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž tvrdil, že směnka je absolutně neplatná, neboť byl k jejímu podpisu přinucen žalobcem v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru, chybí kauza směnky, směnka je neplatná pro formální vady a žaloba je předčasná, neboť směnka nebyla žalovanému předložena k placení.

Dne 21. 4. 2010 rozsudkem č. j. -387 nalézací soud směnečný platební rozkaz ze dne 15. 12. 2005 č. j. -14 ponechal v platnosti (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Nalézací soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno a neprokázal svá skutková tvrzení uvedená v námitkách, resp. neprokázal, že jeho skutková tvrzení mají souvislost se směnkou a vydaným směnečným platebním rozkazem.

Dne 31. 8. 2011 rozsudkem č. j. -501 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalovaného rozsudek nalézacího soudu ze dne 21. 4. 2010 č. j. -387 jako věcně správný potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Dne 29. 5. 2014 usnesením č. j. -573 Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 31. 8. 2011 č. j. -501 jako nepřípustné odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal dosavadní průběh a výsledky řízení a polemizoval se skutkovými a právními závěry obecných soudů. V části II ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " "), aniž by toto své tvrzení doplnil konkrétní argumentací ústavněprávní. V ústavní stížnosti uvedené skutečnosti byly opakováním argumentů uplatněných již dříve v řízení před obecnými soudy.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Důvody, pro které nalézací soud napadeným rozsudkem směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti, jsou přehledně a zcela srozumitelně v tomto rozsudku, stejně jako v navazujícím potvrzujícím rozsudku odvolacího soudu, vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Obdobně i dovolací soud dostatečně odůvodnil svůj závěr o nepřípustnosti dovolání pro neexistenci základního právního významu napadeného rozsudku odvolacího soudu

Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry nalézacího soudu, odvolacího soudu a soudu dovolacího při rozhodování o zaplacení směnečného peníze.

Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry obecných soudů všech stupňů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelem naříkaná rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich ústavně akceptovatelná odůvodnění, v nichž bylo reagováno na všechny námitky, stěžovatelem znovu uplatněné v ústavní stížnosti, plně odkázat.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu