Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 602/2020

30 Cdo 602/2020-296

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markétou Kellerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Černíkova 2986/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 849 267 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. -260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 17. 4. 2019, č. j. -226, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24. 5. 2019, č. j. -233, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 136 323,70 Kč (výrok I), co do částky 712 943,30 Kč žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 20 570 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 123 024,30 Kč, a jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), dále rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 4 114 Kč (výrok II) a o doplnění svého rozsudku ve výroku I tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku III (výrok III).

Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 849 267 Kč jako náhrady nemajetkové újmy (poté co žalovaná zaplatila žalobci na základě předběžného uplatnění nároku částku 150 733 Kč), jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o vydání nemovitostí vedeného nejprve u Pozemkového úřadu města Brna, následně u Krajského soudu v Brně a poté u Městského soudu v Brně pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, avšak pouze v rozsahu části výroku I, kterou jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 123 024 Kč, a ve výroku II.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Otázka významu restitučního řízení při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud při hodnocení kritéria významu posuzovaného řízení pro žalobce takovému restitučnímu řízení přiznal zásadní povahu (a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o navýšení základní částky z tohoto důvodu o 10 %), přičemž přihlédl k tomu, že restituční řízení nelze stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu, neboť výsledkem restitučních řízení by mělo být alespoň částečné zmírnění křivd (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. , jehož závěry žalovaná v dovolání citovala neúplně, dále například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , či ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. ). Odkazovala-li v tomto směru žalovaná též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , patrně přehlédla, že v tam projednávané věci dovolací soud otázku významu restitučního řízení pro účastníka neposuzoval, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo.

Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka, že rozsudek odvolacího soudu nesplňuje požadavky řádného odůvodnění (ohledně úvah o snížení základní částky z důvodu složitosti věci) a je nepřezkoumatelný. Tvrzení o vytýkané vadě řízení (údajné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu) neobsahuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí. Vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k nim dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Ostatně rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné považovat nelze. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zcela zřejmé, z jakých důvodů odvolací soud při posouzení kritéria složitosti řízení přistoupil ke snížení základní částky o 20 % (oproti snížení o 50 % provedenému soudem prvního stupně), když vycházel z podrobných skutkových zjištění soudu prvního stupně o průběhu posuzovaného řízení a podrobně uvedl pro něj rozhodující okolnosti, zejména že oproti soudu prvního stupně neshledal posuzované řízení složitým po právní stránce.

Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu i ve výroku II, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalované odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 11. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu