Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tz 39/2020

8 Tz 39/2020-137

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

K. Č., nar. XY

v

XY

, trvale bytem

XY

, adresa pro

doručování XY,

proti pravomocnému t

restnímu příkazu Okresního soud

u

v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn.

, a rozhodl takto:

I.

Podle § 268 odst. 2 tr. ř.

se vyslovuje

, že

trestním příkazem Okresního soud

u v

Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn.

, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku,

§ 314a odst. 2 tr. ř.

a § 314e odst. 6

písm. c) tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020

,

v neprospěch obviněné

ho

K. Č.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený trestní příkaz

zrušuje

. Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř.

se přikazuje

Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:I.

1. Stížnost pro porušení zákona sp. zn. MSP-332/2020-ODKA-SPZ/2, podaná ministryní spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného K. Č. (dále „obviněný“), směřuje proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne

14. 8. 2019, sp. zn.

, jímž byl obviněný

uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z

nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil (zkráceně) tím, že dne 4. 12. 2018 kolem 06.45 hodin na dálnici D10 (67,723 km), v katastru obce

XY

, jako řidič nákladního vozu zn. Peugeot dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, narazil do zadní části vozidla poškozené M. O., která utrpěla zranění s omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou týdnů. Za tento přečin byl odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za

užití § 314c odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jenž mu byl podle

§ 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti

měsíců. Současně bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. Protože žádná z oprávněných osob nepodala proti uvedenému trestnímu příkazu v zákonné lhůtě odpor, nabyl právní moci dne

18. 10. 2019.

2. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona s odkazem na znění § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 314a odst. 2 a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. v těchto ustanoveních shledala porušení zákona v

neprospěch obviněného, neboť

Okresní soud v Liberci nesprávn

ě

uložil samostatný

trest namísto trestu souhrnného. Uvedená vada spočívala v tom, že r

ozsudkem Okresního soudu v

Litoměřicích, soudu pro mládež, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn.

m 18/2018, byl obviněný

(jako mladistvý) uznán vinným proviněním krádeže podle § 205 odst. 1,

odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1

tr. zákoníku, a byl odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v

trvání jednoho a půl roku podmíněně odložené

na zkušební dobu osmnácti měsíců za současného vyslovení dohledu nad mladistvým. Rozhodl i o náhradě škody.

Tento r

ozsudek nabyl právní moci dne 26. 11. 2019.

Jelikož trestná činnost obviněného ve věci Okresního soudu v Liberci vedené pod sp. zn. ,

byla spáchána

dne 4. 12. 2018, tedy ještě přede dnem

d

ne 11. 3. 2019, kdy byl vyh

lášen odsuzující rozsudek ve věci Okresního soudu v

Litoměřicích,

soudu pro mládež, sp. zn.

, byl dán souběh obou těchto trestných činů, a proto obviněnému měl být místo dvou samostatných trestů ukládán

jeden souhrnný trest. Toto pochyb

ení mělo podle ministryně spravedlnosti negativní dopad na obviněného

i z procesního hlediska, neboť pokud by Okresní soud v Liberci postupoval v souladu se zákonem, musel by podle § 314a odst.

2 tr. ř.

rozhodovat v

senátě, vzhledem k tomu, že i dřívější trest

byl uložen

v řízení před senátem

, a nemohl by p

odle § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2020)

rozhodnout trestním

příkazem, protože předchozí trest, který měl být zrušen v

rámci ukládání souhrnného trestu, byl uložen rozsudkem.

3. Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud p

odle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soud

u v

Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn.

, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku,

§ 314a odst. 2 tr. ř.

a § 314e odst. 6

písm. c) tr. ř.

,

a to v neprospěch obviněné

ho

K. Č., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soud

u v Liberci ze dne

14. 8. 2019, sp. zn.

, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na něj

obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k

níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a

podle § 270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal

Okresnímu soudu v Liberci

věc

v

potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

4. Nejvyšší státní zástupce přítomný u veřejného zasedání se se stížností pro porušení zákona ztotožnil ze stejných důvodů, jaké byly ministryní spravedlnosti shledány, a v souladu s ní učinil i konečný návrh.

5. Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř. Přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a to pravomocného trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Liberci dne 14. 8. 2019, sp. zn. , jenž byl obviněnému doručen dne 9. 10. 2019, a dospěl k závěru, že je důvodná.

II.

6. Na podkladě vyžádaných spisů Nejvyšší soud zjistil, že ve věci Okresního soudu v Liberci

sp. zn.

, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl obviněný trestním příkazem vydaným dne 14. 8. 2019, jenž mu byl doručen dne 9. 10. 2019,

uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z

nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 4. 12. 2018. Odsouzen byl podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za

užití § 314c odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jenž mu byl podle

§ 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti

měsíců. Rozhodnuto bylo i o náhradě škody. Právní moci nabyl dne

18. 10. 2019 (č. l. 91 spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. ).

7. Ve věci Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. byl obviněný rozsudkem ze dne 11. 3. 2019 uznán vinným jako mladistvý (společně s obviněným S. K., nar. XY) za devatenáct dílčích útoků spáchaných v době od blíže nezjištěné doby na podzim 2016 do 22. 10. 2017 pro provinění krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonané, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku s podmíněným odkladem a z

kušební dobou osmnácti měsíců za současného vyslovení dohledu nad mladistvým

(viz č. l. 347 až 352 spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. ). Podaná odvolání, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 29. 3. 2019 a 3. 4. 2019 (uplatněná v zákonné lhůtě, viz č. l. 353 až 358 téhož spisu), oba obvinění vzali zpět dne 26. 11. 2019 ústně do protokolu před Krajským soudem v Ústí nad Labem, soudem pro mládež, což odvolací soud vzal na vědomí usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. (č. l. 414 až 415).

III.

8. Podle těchto zjištění podávajících se z obsahu obou výše citovaných spisů Nejvyšší soud konstatuje, že pokud rozhodoval Okresní soud v Liberci trestním příkazem dne 14. 8. 2019, sp. zn. , porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních tr. zákoníku, tr. ř. a tr. ř. (ve znění před účinností ), protože neměl ukládat samostatný trest a nemohl rozhodovat samosoudcem.

9. Pro ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 § 43 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Podle § 43 odst. 2 přichází v úvahu uložení souhrnného trestu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se rozumí první odsuzující rozsudek (trestní příkaz) o jiném trestném činu bez ohledu na to, zda v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek (trestní příkaz) posléze zrušen. Trestní příkaz má stejnou povahu jako odsuzující rozsudek (§ 314e odst. 7 tr. ř.), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Souběh provinění spáchaného v době, kdy byl pachatel mladistvý, a trestného činu spáchaného v době, kdy byl týž pachatel již dospělý, je zásadně možný (viz přiměřeně rozhodnutí č. 2/2011 Sb. rozh. tr.). Vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně je mezníkem pro rozlišování mezi vícečinným souběhem a recidivou pouze tehdy, jestliže odsuzující rozsudek posléze nabyl právní moci a v době rozhodování o jiném trestném činu pachatele s ním není spojena fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (viz rozhodnutí č. 19/2007-II. Sb. rozh. tr.).

10. Podle obsahu shora uvedených trestních věcí je zřejmé, že obviněný se přečinu ublížení na zdraví podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, po který byl odsouzen trestním příkazem ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. , který spáchal dne 4. 12. 2018, dopustil dříve, než byl odsouzen rozsudkem ze dne 11. 3. 2019 ve věci Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, sp. zn. . Tento rozsudek je ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku prvním odsuzujícím rozsudkem, protože obviněný přečin podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku spáchal dříve, než byl vydán, a byť v době, kdy rozhodoval Okresní soud v Liberci (14. 8. 2019), tento rozsudek ještě nenabyl právní moci (bylo proti němu podáno odvolání, které odvolatelé vzali zpět a odvolací soud vzal toto zpětvzetí na vědomí dne 26. 11. 2019), stal se později pravomocným. Pokud Okresní soud v Liberci ve věci sp. zn. rozhodoval až po jeho vydání, byl povinen vyčkat jeho právní moci a obviněnému uložit za oba sbíhající se trestné činy souhrnný trest (§ 43 odst. 2 tr. zákoníku). Pokud takto nepostupoval a vydal dne 14. 8. 2019 trestní příkaz, jejž obviněnému doručil dne 9. 10. 2019, porušil ve smyslu podané stížnosti pro porušení zákona zákon v neprospěch obviněného.

11. Z uvedených důvodů je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. byly splněny podmínky § 43 odst. 2 tr. zákoníku a za přečin podle § 148 odst. 1 tr. zákonu měl být obviněnému uložen souhrnný trest i za provinění krádeže podle § 204 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. . Podle zásad uvedených v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku mu měl být vyměřen souhrnný trest za oba trestný čin i provinění podle toho zákonného ustanovení (případně souhrnné trestní opatření – srov. rozhodnutí č. 2/2011 Sb. rozh. tr.), které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný, a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, měl být zrušen. Takové rozhodnutí však mohl učinit pouze senát rozhodující rozsudkem, protože v trestní věci Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, sp. zn. rozhodoval senát a současně bylo rozhodováno rozsudkem. Vydání trestního příkazu samosoudcem při ukládání souhrnného trestu s přihlédnutím k ustanovení a tr. ř. bylo proto vyloučeno (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 110/2008).

12. Pro závěr o tom, že k uvedenému pochybení došlo, nebrání ani to, že před vydáním trestního příkazu ve spisovém materiálu ve věci sp. zn. nic nenasvědčovalo tomu, že by nebylo možné konat řízení před samosoudcem ve smyslu § 314a odst. 1 tr. ř. a že by to bylo vyloučeno podle § 314a odst. 2 tr. ř., anebo že by vydání trestního příkazu bránila okolnost uvedená v § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř., spočívající v tom, že takový případný předchozí trest byl uložen rozsudkem. Lze totiž připustit, že v obsahu uvedeného spisu není např. z výpovědi obviněného, z obžaloby, opisu rejstříku trestů či jiných skutečností ve spise uvedených (viz č. l. 12 až 17, 73, 76, 82 až 83, 90 spisu sp. zn. ) zřejmé, že by proti obviněnému, který byl věkem blízký věku mladistvých (činu se dopustil ve věku necelých devatenácti let), bylo u jiného soudu vedeno trestní řízení či pravomocně rozhodnuto v jiné trestní věci, která by řízení před samosoudcem a vydání trestního příkazu vylučovala. Pro závěr o tom, zda soud postupoval v rozporu s § 314a odst. 2 a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. je rozhodující skutečný stav věci a objektivní podmínky, které nastanou, a to v době rozhodování soudu, jak je skutečně ve smyslu zákonných podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku dán.

13. Je totiž povinností každého soudu, aby před tím, než vydá trestní příkaz, posoudil, zda nejsou fakticky dány podmínky jeho vydání vylučující, a proto je vždy třeba ověřovat, a s maximální obezřetností zjistit, že vydání trestní příkazu nic nebrání. Proto i v přezkoumávané věci bylo rozhodující, že v době, kdy byl trestní příkaz vydán, již existovala překážka objektivně takovému postupu bránící. Vždy je třeba dodržet, že podle § 314a odst. 2 tr. ř. samosoudce nemůže konat řízení o trestném činu, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem a podle § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. trestní příkaz nelze vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.

14. Nerespektování uvedených skutečností vedlo v přezkoumávané věci k porušení zákona v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a napadené rozhodnutí bylo učiněno na základě vadného procesního postupu podle § 314a odst. 2 a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř., neboť Okresního soudu v Liberci byl povinen nařídit hlavní líčení a s vynesením rozsudku vyčkat, až rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, soudu pro mládež, sp. zn. nabude právní moci, k čemuž došlo dne 26. 11. 2019 (srov. rozhodnutí č. 27/1971 Sb. rozh. tr., shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 43/2006, aj.).

IV.

15. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. , a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 314a odst. 2 tr. ř. a § 314e odst. 6 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného K. Č. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

16. Okresní soud v Liberci v nově provedeném řízení věc přidělí senátu, který ve věci nařídí hlavní líčení a v jeho rámci o vině a trestu obviněného znovu rozhodne se zřetelem na všechny zásady, jež je z hledisek ukládání souhrnného trestu povinen dodržet. Bude též vázán ustanovením § 273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz

reformationis in peius

). Též je vázán právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 11. 2020

JUDr. Milada Šámalovápředsedkyně senátu