Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1019/2020

6 Tdo 1019/2020-334

USNESENÍ

J. H.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. H.

odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. , byl obviněný J. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

v době od 15. 4. 2017 od 23:48 hodin do 16. 4. 2017 do 00:36 hodin v XY, na adrese XY, v restauraci XY, bezdůvodně a bez varování fyzicky napadl poškozeného A. G., nar. XY, v době, kdy poškozený seděl na židli a hrál karty s kamarády, a to tím způsobem, že ho převrátil i se židlí směrem dozadu, poškozený to vůbec nečekal, obžalovaný jej shodil na podlahu, a takto mu způsobil povrchovou tržnou ránu na temeni hlavy délky asi 3 cm, kapilárně krvácející, otřes mozku lehkého stupně se ztrátou vědomí s následnou poruchou stability, zvýšenou únavou a poruchou koncentrace a spánku, přičemž si tato zranění vyžádala hospitalizaci od 16. 4. 2017 do 17. 4. 2017 tzv. na pozorování vzhledem k prokázanému otřesu mozku, chirurgické ošetření rány na hlavě a šití, poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života od 15. 4. 2017 do 23. 5. 2017, omezení se týkalo především dodržování klidového a šetřícího režimu s omezením sledování televize, práce na počítači, požívání alkoholických nápojů, pobytu na slunci, uvedeným jednáním obžalovaného byla způsobena škoda na zdraví poškozeného vynaložením nákladů na ošetření poškozeného ve výši 9 487 Kč ze strany Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 2. 2016, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 7. 4. 2016, pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody s dohledem ve výměře 36 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání do 7. 4. 2021, kdy v této zkušební době se měl obžalovaný podrobit protialkoholnímu léčení, a dále i přesto, že byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 22. 3. 2017, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu obžalovanému mj. pro spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

2. Za toto jednání byl obviněný podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost náhrady majetkové škody zdravotní pojišťovně ve výši 9 487 Kč.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, a to do výroku o trestu, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce MgA. Mgr. Pavla Kryla dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Tyto spatřuje v tom, že soudy hodnotily důkazy jednostranně a popsaný skutek není vůbec trestným činem. Poukázal na odlišnost výpovědí poškozeného a dalších dvou svědků k otázce vzájemného postavení obviněného a poškozeného, přičemž sám obviněný, když procitl ze spánku pod vlivem alkoholu, spatřil poškozeného již na zemi. Rozpory mezi svědeckými výpověďmi zejména svědků V. a P. se soudy vůbec nezabývaly. Nebylo tak prokázáno, že k újmě na zdraví poškozeného došlo úmyslným jednáním obviněného a ne např. nešťastnou náhodou, což je podle něj otázka právní. Poukázal rovněž na skutečnost, že podle znaleckého posudku z r. 2015 vypracovaného v jiné jeho trestní věci byla u něho shledána psychopatie a podstatné snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností v opilosti. Za správná považoval skutková zjištění o pádu poškozeného a poranění hlavy, není však jisté, zda se tak stalo vinou obviněného (a zda šlo o úmysl či nedbalost), nebo nešťastnou náhodou nebo zaviněním třetí osoby.

5. Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle § 265m tr. ř. zprostil obžaloby, příp. podle § 265k tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný si je vědom, že jeho odvolání ve věci nebylo explicitně do výroku o vině (tuto skutečnost si neuvědomil, neboť v tu dobu užíval léky Aedon a Velaxin), nicméně v jeho textu jsou zpochybňovány např. výpovědi svědků, rozpory v nich a jejich věrohodnost. Bylo tak povinností odvolacího soudu přezkoumat i výrok o vině. Zároveň obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu, resp. jej přerušil, bude-li již vykonáván.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání nejprve zrekapituloval ve věci dosud provedené řízení, podstatný obsah soudních rozhodnutí i dovolání obviněného. Problematickou spatřoval otázku samotné přípustnosti dovolání, když odvolání směřovalo pouze do výroku o trestu a otázka viny (kterou by měl Nejvyšší soud řešit) odvolacím soudem přezkoumána nebyla. Z hlediska obsahu odvolání se státní zástupce ztotožnil s obviněným, že zpochybněním věrohodnosti svědků či upozorněním na rozpory v jejich výpovědi byla založena přezkumná povinnost odvolacího soudu i ve vztahu k výroku o vině, tudíž je dovolání obviněného přípustné. Současně je však považoval za nedůvodné, neboť na základě uplatněných dovolacích důvodů nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, prověřovat správnost a úplnost provedeného dokazování a hodnocení důkazů. Přitom právě o to obviněný usiluje tvrzením, že se mohlo jednat o jím nezaviněnou nehodu. Ve věci nejde ani o tzv. extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními soudů, kdy ačkoli výpovědi svědků nejsou identické, v podstatných rysech korespondují. Zpochybnění ovládacích a rozpoznávacích schopností obviněného by pod uplatněný dovolací důvod bylo možno podřadit, nicméně jde o námitky neopodstatněné s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

7. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. I pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání (které podal obviněný jako oprávněná osoba podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., které bylo podáno prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř. a ve lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1 tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

9. Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž ta skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.

10. Dovolatel brojí proti rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.

11. S oporou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , (publikovaném pod č. rozh. tr.) je třeba uvodit, že jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle , 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto odvolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle , 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle tr. ř.

12. Podle závěru dovolacího soudu se v případě projednávané věci přesně o takovou situaci jedná. Obviněný proti odsuzujícímu rozsudku podal teprve po doručení písemného vyhotovení odvolání prostřednictvím svého tehdejšího obhájce JUDr. Davida Kodery, a to výlučně do výroku o trestu (č. l. 250 – 253). Tak také bylo odvolání Městským soudem v Praze u veřejného zasedání konaného dne 18. 9. 2018 projednáno (č. l. 258 – 259) a bylo o něm rozhodnuto (viz odůvodnění usnesení odvolacího soudu). S ohledem na nutnost primárního vyhodnocení otázky samotné přípustnosti dovolání (s přihlédnutím ke stanoviskům dovolatele i státního zástupce) Nejvyšší soud logicky nejprve zaměřil pozornost na formální i obsahovou stránku daného odvolání. Toto bylo podáno a následně zastupováno u jednání odvolacího soudu osobou tehdejšího obhájce obviněného JUDr. Davida Kodery, tedy advokátem a osobou práva znalou. Již z tohoto důvodu nelze akceptovat dovolací argument obviněného, že „si podání odvolání toliko proti výroku o trestu neuvědomil pro užívání léků Aedon a Velaxin“. Nic nebránilo obhajobě, aby kdykoli do rozhodnutí odvolacího soudu dala najevo v rámci dispozice s předmětem a rozsahem odvolacího řízení, že hodlá iniciovat přezkum též výroku o vině obviněného. Obviněný se však jednání odvolacího soudu o své vůli nezúčastnil, ač byl řádně obeslán (viz č. l. 255 a 258), přičemž veřejné zasedání před odvolacím soudem bylo konáno v souladu s písemným vyhotovením odvolání, aniž by obhájce či obviněný (nepřítomný) jakkoli dali najevo vůli k přezkumu viny obviněného.

13. Písemné odvolání samotné bylo jednoznačně nadepsáno, jako podané „pouze proti výroku o trestu“ (viz jeho str. 2) a jako takové zakončeno petitem o zrušení napadeného rozsudku „ve výroku o trestu“ (viz jeho str. 5 bod III.). Takové podání pak podrobil Nejvyšší soud přezkumu i z hlediska jeho obsahu v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 tr. ř. Ač se v jeho textu skutečně objevují pasáže s formulacemi o rozporu ve svědeckých výpovědích a o pochybnostech, zda jednání obviněného bylo přímým útokem či náhodným bezmyšlenkovitým zkratem (zejména viz str. 2 poslední odstavec až str. 3 třetí odstavec), jde o pasáže v celkovém kontextu 4 stran písemného odvolání argumentujícího dominantně proti nepřiměřeně přísnému trestu sporadické, podporující nepochybně vzhledem k celkovému pojetí argumentace úvahy o nepřiměřené sankci a doplněné též např. vyjádřením, že „není sporu o tom, že obviněný do poškozeného strčil a způsobil tím jeho pád a následné zranění“, či že „obviněný nechce zpochybňovat věrohodnost uvedených svědků (poukazem na rozpory v jejich výpovědích a jejich podnapilost), jen poukazuje na skutečnost, že si ne vše zcela dobře vybavují“. Ve zbývajícím rozsahu se pak opravný prostředek obviněného zabýval výlučně úvahami bezprostředně souvisejícími s otázkou přiměřenosti trestu, zejména o nikoli nutném nepodmíněném trestu odnětí svobody, o existenci polehčujících a přitěžujících okolností, o vhodnosti nepodmíněný trest nahradit ústavním ochranným léčením a o osobních poměrech obviněného, které by rovněž měly odůvodnit mírnější rozhodnutí oproti sankci vyměřené nalézacím soudem. Za daných okolností tedy i Nejvyšší soud považoval takové odvolání za podané výlučně do výroku o trestu, kdy takovým byl zjevně i záměr obviněného kooperujícího po celou dobu řízení s jeho obhájcem, o čemž svědčí obsah opravného prostředku i způsob vedení obhajoby zejména před odvolacím soudem. Bylo-li dovolání zpracováno obhájcem jiným, nelze zpětně tuto skutečnost relativizovat a domáhat se závěru, že odvolací soud nesplnil svoji přezkumnou povinnost. Ta naopak byla vymezena jednoznačně pojatým podáním obviněného i vedením jeho obhajoby pouze co do otázky trestu, přičemž nebylo zjištěno ničeho, co by vyvolalo (nesplněnou) přezkumnou činnost odvolacího soudu v otázce viny obviněného. Tato povinnost nemohla být založena ani ustanovením § 254 odst. 2 tr. ř., neboť odvoláním nebyly vytýkány vady mající původ v jiném výroku než výroku o trestu, který byl jediný odvoláním napadán (ustanovení § 254 odst. 3 tr. ř. v těchto souvislostech z povahy věci v úvahu nepřipadá, neboť dopadá na povinnost přezkumu výroku o trestu v případě, kdy obviněný odvoláním napadá výrok o vině).

14. Podle názoru Nejvyššího soudu prezentovaného shora pod bodem 11. i podle výše uvedeného rozboru obsahu odvolání je třeba uzavřít, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud relevantně podal obviněný odvolání jen proti výroku o trestu, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu a obviněný mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. řádu ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný dovolání opřel o důvody uvedené v § 265b odst. l písm. g), l) tr. řádu a jeho námitky směřovaly proti hodnocení důkazů (a na to navazujícím skutkovým zjištěním) a proti závěru o jeho zavinění.

15. Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud, že dovolání je z důvodů shora uvedených nepřípustné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [

v

]

odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí

.

16. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněného, aby předseda senátu před rozhodnutím o dovolání odložil či přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§ 265o odst. 1 tr. ř.). Obviněný není oprávněn podat návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. a předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem na odklad nebo přerušení výkonu trestu nepředložil. Podání obviněného bylo vyhodnoceno jako podnět k postupu předsedy senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř., čemuž nic nebrání, avšak důvody pro takový postup nebyly shledány.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Vypracoval:

Mgr. Pavel Göth