Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1225/2020

30 Cdo 1225/2020-115

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce L.P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2019, č. j. -88, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, č. j. -54, zamítl žalobu v části, ve které se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 27. 12. 2018 do zaplacení (výrok I), uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku 65 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 27. 12. 2018 do zaplacení (výrok II) a na náhradě nákladů řízení 22 570 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu co do částky 5 250 Kč zamítl, jinak jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o věci samé potvrdil (výrok I), žalované uložil, aby žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně zaplatila 14 342 Kč (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobce podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také „OdpŠk“, domáhal po žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém kompenzačním řízením vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , které bylo zahájeno dne 29. 3. 2013, kdy žalobce předběžně uplatnil svůj posléze zažalovaný nárok u žalované, a skončilo dne 24. 7. 2018 nabytím právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále také „dovolatel“) včasným dovoláním, a to v rozsahu, ve kterém odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé tak, že žalobu co do částky 5 250 Kč s příslušenstvím zamítl, a kterým potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 85 000 Kč s příslušenstvím. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž vymezil následující otázky. (1) Zda se „včítá“ či „nevčítá“ doba předběžného projednání nároku do doby celkové délky řízení. K tomu odkázal rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 5. 2011 ve věci Golha proti České republice, stížnost č. 7051/06. (2) Otázka výkladu pojmů „nepřiměřená délka řízení“ a „průtahy“ a vlivu průtahů na výši poskytovaného zadostiučinění, respektive kompenzování průtahu v řízení samotnou podstatou nároku, při jejímž řešení se dle dovolatele odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , jakož i ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, (dále jen „Stanovisko“). (3) Otázka výkladu pojmu „význam věci pro účastníka řízení“ a jeho vlivu na výši poskytovaného zadostiučinění, kdy se podle žalobcova názoru odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. .

Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV, XII ), dále jen „ “, dovolání odmítl, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v ustanovení

Otázka (1) započtení doby předběžného projednání nároku do celkové délky řízení založit přípustnost dovolání podle v daném případě nemůže, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení bylo zahájeno ke dni 29. 3. 2013, kdy žalované došla žalobcova žádost o odškodnění ve smyslu OdpŠk, avšak odlišně od soudu prvního stupně dobu předběžného projednání nároku do celkové doby řízení započetl maximálně v rozsahu šesti měsíců, přičemž uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení činila nikoliv soudem prvního stupně stanovených 5 let a 4 měsíce, či dle žalobce 5 let 4 měsíce a 22 dnů, nýbrž 4 roky 11 měsíců a 24 dní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

Ani při řešení otázky (2) výkladu pojmů „nepřiměřená délka řízení“ a „průtahy“ a vlivu průtahů na výši poskytovaného zadostiučinění, respektive kompenzování průtahu v řízení samotnou podstatou nároku, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, neboť jediný zjištěný průtah hodnotil v kontextu celkové doby posuzovaného řízení (srov. část III Stanoviska, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. uzavřel, že došlo k porušení žalobcova práva na přiměřenou délku soudního řízení, a to k prodlevě (liknavý postup soudu v posuzovaném řízení) v době od 10. 7. 2014 do 6. 12.2017, v důsledku čehož vznikla žalobci nemajetková újma, jež je nutno odškodnit v penězích. Odvolací soud se také neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud shora uvedený průtah zohlednil stanovením základního odškodnění, neboť pouze z důvodu tohoto pochybení v postupu soudu bylo posuzované řízení prodlouženo o tři roky, což mělo za následek, že celková délka řízení byla nepřiměřená. V tomto ohledu totiž odvolací soud vyšel ze závěru, že pokud by soud prvního stupně v posuzovaném řízení po vyjádření žalované k žalobě zajistil jím k jednání uvažované důkazní prostředky do šesti měsíců, pak by celkovou délku posuzovaného řízení, jež by tak s „odečtem“ tříletého průtahu činila necelé dva roky, bylo lze hodnotit jako délku přiměřenou a žalobci by žádná újma nevznikla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ). Tato otázka tak přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Žalobce se mýlí, pokud v dovolání namítl, že „soudy snížily základní částku o 10 % z hlediska významu věci pro účastníka“, k čemuž poznamenal, že žalovaná v řízení nenamítala a ani neprokazovala, že by věc měla mít pro něj snížený význam. Odvolací soud totiž na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že kritérium významu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk nebylo důvodem pro zvýšení či snížení základní částky odškodnění, neboť jeho význam pro žalobce byl standardní, když ani sám žalobce zvýšený význam řízení pro něj netvrdil. Odvolací soud tak konečnou výši odškodnění, jež stanovil výlučně s ohledem na celkovou délku řízení v trvání 4 let 11 měsíců a 24 dnů při základní částce 15 000 Kč za jeden rok řízení, z důvodu významu řízení nijak nesnížil. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně [srov. část IV d) Stanoviska, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. , obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. ]. Ani otázka (3) výkladu pojmu „význam věci pro účastníka řízení“ a jeho vlivu na výši poskytovaného zadostiučinění tedy přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 11. 2020

Mgr. Vít Bičák předseda senátu