Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 828/2020

29 Cdo 828/2020-355

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně Ing. Evy Mikulčákové,bytem XY, jako správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a. s., identifikační číslo osoby 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, PSČ 110 00, proti žalovanému GATE MEMORY s. r. o., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 236/89, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 24230774, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31, PSČ 266 01, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy a o vzájemné žalobě žalovaného na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2019, č. j. , -329, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 27. června 2017, č. j. -81, Obvodní soud pro Prahu 9 vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně (Ing. Eva Mikulčáková, jako správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a. s.) domáhala nahrazení souhlasu žalovaného (GATE MEMORY s. r. o.) s vydáním částky 240.000 Kč, kterou obvodní soud přijal do úschovy od složitele (Webasto Thermo & Comfort Czech Republic, s. r. o.) usnesením ze dne 5. května 2016, č. j. -31 (bod I. výroku); dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15.246 Kč (bod II. výroku).

[2] Rozsudkem ze dne 29. července 2019, č. j. -263, obvodní soud doplnil rozsudek ze dne 27. června 2017 o bod III. výroku, jímž zamítl vzájemnou žalobu žalovaného na nahrazení souhlasu žalobkyně s vydáním téže částky (240.000 Kč) [výrok I.]; současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[3] K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil jak rozsudek obvodního soudu ze dne 27. června 2017 (první výrok), tak doplňující rozsudek 29. července 2019 (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení(třetí a čtvrtý výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žalobu žalobkyně zamítne a jeho vzájemné žalobě vyhoví, případněaby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[5] Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), snášeje v dovolání argumenty na podporu závěru, že mu nelze upřít právo, aby soud ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení zkoumal předpoklady vzniku tohoto nároku, za něž pro poměry dané věci má především posouzení, zda nemovitosti ve vlastnictví osoby odlišné od úpadce (za jejichž užívání složitelem má oprávněné osobě náležet částka složená do soudní úschovy) jsou v konkursní podstatě úpadce stále zahrnuty (sepsány) oprávněně. Soudům potud vytýká nepředvídatelný výklad podústavního práva.

[6] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[7] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení dovoláním předestřených právních otázek souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[8] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že vylučovací žaloba podle , o konkursu a vyrovnání, je svou povahou (obdobně jako vylučovací žaloba ve vykonávacím řízení) žalobou procesní, jejímž prostřednictvím se (jen) pro dobu trvání konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutía stanovisek). V rozsudku ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor; jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou. Jakkoli šlo o závěry, jež se pojily s vylučovací žalobou podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), v rozsudku ze dne 31. července 2019, sp. zn. , se k nim Nejvyšší soud přihlásil (měl je za uplatnitelné) i pro poměry upravené zákonem o konkursu a vyrovnání. S těmito závěry [použitelnými pro odpověď na otázku, zda v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy se soudy mohou (nezávisle na konkursním soudu rozhodujícím příslušný incidenční spor) zabývat oprávněností soupisu určitého majetku do majetku konkursní podstaty úpadce] je napadené rozhodnutí v souladu. Současně jde o závěry, jež v žádném ohledu neodporují judikatuře citované dovolatelem na podporu jeho argumentace v dovolání, jakož i o závěry, na nichž neshledává Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobkyně nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu