Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2818/2020

22 Cdo 2818/2020-340

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., Mgr. Davidem Havlíkem, Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D. ve věci žalobce S. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalou Tůmovou, advokátkou se sídlem v Brně, Purkyňova 3091/97c, proti žalovaným: 1) E. S., narozenému XY, a 2) V. S., narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Šlikova 874/20,o stanovení povinnosti zdržet se užívání studny, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2019, č. j. -313, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 13. 3. 2019, č. j. -293, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku podle zákona č. č. , o soudních poplatcích, ve znění do 29. 9. 2017 (dále „ZSOP“), dovolací řízení o dovolání žalobců (S. H. a M. H.) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2015, č. j. -141, neboť žalobci ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatili. Rozhodl také o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců unesením ze dne 28. 5. 2019, č. j. -313, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Připomenul, že se již opakovaně ztotožnil se soudem prvního stupně, že u žalobců nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce, neboť nesplňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalobci opakovaně neúspěšně žádali o osvobození od soudních poplatků.

Usnesení odvolacího soudu však již nemohlo být žalobkyni doručeno, neboť dne 3. 7. 2019 zemřela. Soud prvního stupně pak rozhodl usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. -328, že v řízení bude pokračováno se žalobcem také jako s právním nástupcem zemřelé žalobkyně.

Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 5. 2019, č. j. -313, dovolání. Přípustnost dovolání podle spatřuje v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak.“ Namítá, že soudy obou stupňů se v dovolacím řízení proti rozsudku odvolacího soudu opakovaně dopustily porušení základních práv a svobod, které jsou zaručeny v d (Články 7, 8, 10, 12 36, 37) a v d Evropské unie (Články 7, 20, 47) a Evropské úmluvě o lidských právech (Články 6, 8, 13). Po dobu řízení byla životní situace žalobců neutěšená s ohledem na jejich vážný zdravotní stav. Opakovaně navrhovali přerušení řízení, žádali o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. Zejména žalobkyně podstupovala časově a finančně náročnou léčbu, kdy nebyla schopna účastnit se ani běžného života. Návrhům žalobců však soudy nevyhověly, ačkoliv žalobci doložili i lékařské zprávy a detailní prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. O obtížích žalobců spojených se získáním právního zástupce svědčí i fakt, že v průběhu řízení je zastupovalo celkem 14 právních zástupců, kteří nebyli schopni hájit jejich zájmy. Soud odhlížel od skutečného stavu věci, rozhodoval formalisticky a kvapně se ubíral ke konečnému rozhodnutí. Přitom je subjektivní právo člověka na spravedlivý proces nadřazeno zájmu veřejné moci o rychlé vymáhání práva. Soud se také dopouštěl nepříjemných invazivních vhledů od soukromí a rodinného života žalobců. Když žalobci doložili, že nejsou schopni účastnit se jednání pro nepříznivý zdravotní stav, vyšetřoval z vlastní iniciativy, jak na tom žalobci zdravotně jsou (kontaktoval ošetřujícího lékaře). Selhaly tak základní obranné mechanismy pro ochranu práv jedinců v nouzi, jakými jsou osvobození od soudních poplatků, ustanovení právního zástupce a přerušení řízení při objektivní neschopnosti žalobců účastni se jednání soudu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření uvedli, že dovolání není přípustné. Napadené usnesení odvolacího soudu řeší toliko otázku, zda byl zaplacen soudní poplatek z dovolání. Otázka osvobození žalobců od soudního poplatku byla již vyřešena pravomocnými rozhodnutími, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2017, č. j. -248, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 9. 2018, č. j. -285. Žalobce si také protiřečí, jestliže uvádí, že žalobci byli zkráceni na svých právech, když jim nebyl ustanoven právní zástupce a současně byli zastupování 14 právními zástupci. Kromě toho majetkové poměry žalobce jsou dané tím, že má firmu I. M. H., je podílovým spoluvlastníkem nemovitostí v XY a vlastní automobil a motocykl. Žalobci navrhli, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “) – (srovnej článek II bod 2 části první ), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 29. 9. 2017.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví ). Takto vymezeným důvodem přípustnosti dovolání je dovolací soud vázán.

Nejvyšší soud opakovaně uved, že má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn.

Dovolatel uvádí, že vymezené otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak; tím zjevně myslí „jinak, než je posoudil odvolací soud“. Tento důvod přípustnosti však na takový případ nesměřuje, v jde o to, že má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, tedy jde o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2016, sp. zn. . To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Dovolatel neoznačil žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého by se měl dovolací soud při posouzení otázky zastavení řízení podle § 9 odst. 1 ZSOP odchýlit, a nevymezil tak řádně důvod přípustnosti dovolání. Dovolatel nesouhlasí s tím, že řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Nezpochybňuje, že byli se žalobkyní k jeho zaplacení opakovaně vyzváni a ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatili. Jeho námitky proti pravomocným rozhodnutím soudu, kterými jim nebyl ustanoven zástupce - advokát a přiznáno osvobození od soudních poplatků, nejsou tedy způsobilé založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení.

Již nad rámec dovolacího přezkumu se tak dodává, že soudy jsou vázány ( ) pravomocnými rozhodnutími, kterými byla zamítnuta žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto řízení tedy již nelze přezkoumávat, zda tato rozhodnutí byla věcně správná.

Dovolatel též tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva; v této souvislosti cituje , 8 a , 12 a 13 d. Dovolatel má jistě právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, ovšem uplatnění těchto práv předpokládá, že také splní povinnosti, které mu zákon ukládá, a to i zaplacení soudního poplatku z dovolání. Jestliže jej nezaplatil, ačkoliv jeho žádosti o osvobození nebylo vyhověno a o důsledcích nezaplacení byl řádně poučen, neměl soud jinou možnost než dovolací řízení zastavit; důvodem zastavení řízení tak bylo jen a výlučně to, že žalobce nesplnil procesní povinnost uloženou mu zákonem.

Dovolatelem (nepřesně) uplatněný důvod přípustnosti dovolání tak není dán. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle je odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu