Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 73/2019-138

KSPH 61 INS 16348/201661 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/201761 ICm 3317/201729 ICdo 73/2019-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právních věcech A) žalobce INSOL.UTION, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 24 84 73 81, jako odděleného insolvenčního správce dlužníka Velvana, a. s.,zastoupeného Mgr. Ivo Menšíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, proti žalovanému ZIRKEL a. s., se sídlem v Praze 3, Roháčova 1666/94, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 37 44 91, zastoupenému Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Na sklonku 368/9, PSČ 150 00, o popření pohledávky, B) žalobce Velvana, a. s.,se sídlem ve Velvarech 732, PSČ 273 24, identifikační číslo osoby 25 07 94 50, proti žalovanému ZIRKEL a. s., se sídlem v Praze 3, Roháčova 1666/94, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 37 44 91, zastoupenému Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Na sklonku 368/9, PSČ 150 00, o popření pohledávky, a C) žalobce ZIRKEL a. s., se sídlem v Praze 3, Roháčova 1666/94, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 37 44 91, zastoupeného Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Na sklonku 368/9, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) INSOL.UTION, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 24 84 73 81, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka Velvana, a. s., zastoupenému Mgr. Ivo Menšíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, a 2) Velvana, a. s.,se sídlem ve Velvarech 732, PSČ 273 24, identifikační číslo osoby 25 07 94 50, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , , , jako incidenční spory v insolvenční věci dlužníka Velvana, a. s., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání společnosti ZIRKEL a. s. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2019, č. j. 61 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/2017, 61 ICm 3317/2017, -96 ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Určuje se, že pohledávka věřitele č. 58 ZIRKEL a. s. (dále jen „věřitel“) přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka (Velvana, a. s.) přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 1, je po právu co do částky 1.819.296,38 Kč, jako pohledávka zajištěná.

II. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 1, není po právu co do částky 16.407.003,87 Kč.

III. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 2, je po právu co do částky 500.000,- Kč, jako pohledávka zajištěná.

IV. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 3, je po právu co do částky 3.573.584,09 Kč, jako pohledávka zajištěná.

V. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 3, není po právu co do částky 10.327.868,86 Kč.

Výrokem VI. dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků.

Insolvenční soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, podle něhož dlužník a věřitel uzavřeli dne 21. června 2011 (platně) smlouvu o úvěru ve výši 10 miliónů Kč; dlužník se shora uvedenou částku, kterou mu věřitel bezhotovostně poskytl, zavázal splatit ve sjednaných termínech, včetně úroků; pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu. Jistinu pohledávky ze smlouvy o úvěru (ve výši 10 miliónů Kč) věřiteli uhradila společnost BEDALIEL, SE (dále jen „společnost B“) na základě dohody o vypořádání pohledávek ze dne 25. března 2013 (dále jen „dohoda o vypořádání“), uzavřené mezi dlužníkem, věřitelem a společností B; dluh zanikl ve shora uvedeném rozsahu dne 27. listopadu 2012.

Za tohoto stavu insolvenční soud (mimo jiné) neshledal po právu: a) přihlášenou dílčí pohledávku č. 1 z titulu smlouvy o úvěru v rozsahu částky 16.407.003,87 Kč, sestávající z jistiny úvěru (10 miliónů Kč) a příslušenství ˗ úroků a úroků z prodlení požadovaných za dobu po zaplacení jistiny (6.407.003,87 Kč), a b) přihlášenou dílčí pohledávku č. 3 z titulu smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru za dobu po zaplacení jistiny (10.327.868,86 Kč).

Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele rozsudkem ze dne 28. ledna 2019, č. j. 61 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/2017, 61 ICm 3317/2017, -96 ( ), [mimo jiné] potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavých výrocích ve věci samé (tj. ve výrocích II. a V.).

Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry insolvenčního soudu ohledně platnosti smlouvy o úvěru a dohody o vypořádání, včetně toho, že dluh ze smlouvy o úvěru zanikl v rozsahu jistiny ve výši 10 miliónů Kč dne 27. listopadu 2012.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal věřitel dovolání, která má za přípustné podle ustanovení zákona č, , (dále jen „ “), a to k řešení otázky, zda je soud oprávněn při svém rozhodování (vycházet) ze skutečností, které v rámci soudního řízení nebyly ani jedním z účastníků řízení tvrzeny a dokazovány; zmíněnou otázku odvolací soud (podle názoru dovolatele) vyřešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, respektive tato otázka nebyla dosud (vzhledem k zvláštním skutkovým okolnostem věci) Nejvyšším soudem zodpovězena.

Dovolatel rekapituluje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru o zaplacení jistiny pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 10.000.000,- Kč, aniž by: a) dlužník či insolvenční správce dlužníka takovou skutečnost tvrdili a prokázali, b) soudy nižších stupňů provedly k takové skutečnosti dokazování a c) vyšly takové skutečnosti v řízení najevo jinak.

Takový postup ˗ pokračuje dovolatel ˗ porušuje právo účastníků na rovnost v řízení, odporuje zákonu (zásadě projednací) i judikatuře Nejvyššího soudu ˗ „rozhodnutí“ ze dne 3. listopadu 2005, sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2006, pod číslem 15).

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání věřitele, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že ̶ jak je zřejmé z obsahu spisu ̶ insolvenční soud provedl v řízení důkaz listinami, včetně dohody o vypořádání, u jednání dne 26. dubna 2018 (viz č. l. 86 spisu sp. zn. ); přitom zmíněnou dohodu o vypořádání předložil k důkazu sám dovolatel. Dovolatelem formulovaný důvod přípustnosti dovolání (včetně vymezení dovolacího důvodu) je tak založený na argumentaci, která je ve zjevném rozporu s obsahem spisu.

Za tohoto stavu je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu nejen se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , nýbrž i s další judikaturou Nejvyššího soudu konkretizovanou v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2020, sp. zn. .

Samotná skutečnost, že dlužník a oddělený insolvenční správce dlužníka nezaložili své procesní stanovisko v řízení na tvrzení o zániku pohledávky ze smlouvy o úvěru, je pro posouzení přípustnosti dovolání nevýznamná, když skutková zjištění, na jejichž základě dospěly soudy nižších stupňů k závěru o zániku pohledávky ze smlouvy o úvěru, mají původ v dokazování, jež insolvenční soud provedl k návrhu samotného dovolatele.

Jinými slovy, navrhl-li dovolatel, aby insolvenční soud provedl důkaz dohodou o vypořádání, nemůže následně zpochybnit skutková zjištění, která z tohoto důkazu insolvenční soud učinil, jen za použití argumentu, podle něhož dlužník a oddělený insolvenční správce dané skutečnosti netvrdili.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu